Byl symbol druhé intifády jen falešnou story médií?

Těžko se dá ještě víc zdůraznit význam Muhammada Dúrry, dvanáctiletého palestinského chlapce, kterého údajně zabily izraelské kulky 30. září 2000. Ikonický záběr vyděšeného děcka choulícího se za svým otcem pomohl přechýlit světové mínění proti židovskému státu a rozdmýchat novou palestinskou intifádu. Pak je ovšem neméně těžké zdůraznit význam rozhodnutí francouzského soudu, který minulý týden tento příběh zpochybnil.

Soud vnesl pochybnost nejen do faktu, že izraelská armáda chlapce opravdu zastřelila, ale nadnesl také možnost, že celý incident mohl být nahraný z propagandistických důvodů. A pokud by to tak bylo, pak by šlo o jednu z nejškodlivějších falešných story v mediálních dějinách.

Zastřelení a soud

Zatímco zprávu o zastřelení Muhammada Dúrry slyšel, četl nebo viděl snad každý, informaci o rozhodnutí pařížského odvolacího soudu v případu televizní stanice France-2 versus Philippe Karsenty zaznamenal jen málokdo. Týká se přitom téhož.

Kameraman France-2 natočil v roce 2000 záznam, na němž je Muhammad údajně zasažen kulkou a v náručí svého - rovněž zraněného - otce umírá. A Philippe Karsenty je zakladatelem francouzské agentury pro kontrolu médií, která v roce 2004 záznam označila za podvod.

France-2 Karsentyho žalovala a zatímco soud v roce 2006 uznal Karsentyho vinným z hanění práce televizní stanice a jejího blízkovýchodního zpravodaje Charlese Enderlina, odvolací soud nyní rozhodl, že Karsenty měl právo autenticitu nahrávky zpochybnit. France-2 se vzápětí odvolala k francouzskému Nejvyššímu soudu.

Soudkyně Laurence Trébucqová ovšem udělala víc, než jen podpořila Karsentyho právo svobodného projevu. Obrátila rozhodnutí nižší soudní instance a prohlásila, že pochybnosti, které vůči zprávě France-2 vznesl, byly legitimní. Jakkoli absolutní potvrzení "nahranosti" záznamu Karsenty poskytnout nemohl, rozhodl soud, že shromáždil "množství logických důkazů" a "v dobré víře tak využil svého práva na kritiku".

Soud navíc zjistil, že Talál abú Rahma, palestinský kameraman France-2, který jako jediný scénu zaznamenal a byl klíčovým svědkem televizní sítě v tomto případu, nemůže být považován za "naprosto důvěryhodného".

Cesta k diskusi

Rozhodnutí soudu otevírá přinejmenším cestu pro otevřenou diskusi jak o případu Dúrra konkrétně, tak o způsobu mediálního krytí izraelsko-palestinského konfliktu všeobecně.

Té soboty roku 2000 se Palestinci ocitli proti izraelským vojákům v Gaze na křižovatce Necarim. O dva měsíce dříve tehdejší palestinský vůdce Jásir Arafát odešel z mírových rozhovorů v Camp Davidu. O dva dny dříve navštívil Ariel Šaron jeruzalémskou Chrámovou horu. Na palestinských územích to začínalo vřít.

Kameraman francouzské televize abú Rahma filmoval střety a záznam předal do odbočky France-2 v Izraeli. Enderlin záběry zeditoval, spolehl se na to, co mu sdělil kameraman, a prohlásil, že izraelští vojáci chlapce zastřelili. Nezmínil se o tom, že sám na místě nebyl. Zastřelení Dúrry se stalo klíčovou událostí, jež rozdmýchala druhou intifádu.

Co bylo na filmu?

Izrael se za incident omluvil, ale brzy se objevily pochybnosti. Armáda uvedla, že nemohla postřelit otce a zabít syna s ohledem na místo, na němž se schovávali.

Další otázky, z nichž některé opakoval i Karsenty, znějí: Proč nemá chlapcův otec na košili žádnou krev? Proč France-2 tvrdí, že má 27 minut záznamu, ale odmítá odvysílat víc než jen 57 vteřin? Enderlin k tomu řekl: "Vystřihl jsem záběry dětské agonie, bylo to nesnesitelné."

Pod tlakem mediálních dohlížitelů a po letech uhýbání konečně zveřejnila France-2 i zbytek natočeného materiálu. Zjistilo se, že žádné záběry údajné smrtelné agonie dítěte neexistují. Naopak tam je něco, co vypadá jako několikrát "na nečisto" nahraná scéna přestřelky s Izraelci.

Ukázky jsou na stránkách serveru profesora Bostonské univerzity Richarda Landese, který vystoupil jako jeden z Karsentyho svědků. Také proto soudkyně Trébucqová v rozhodnutí uvedla, že Karsenty "našel ve vysvětleních Charlese Enderlina nevysvětlitelné rozpory a protiřečení si".