O novém prezidentovi USA se podle rozhodnutí Kongresu z roku 1845 tradičně hlasuje vždy v úterý po prvním pondělí v listopadu. Letos toto datum připadá na 8. listopadu. Oficiální výsledky voleb se vyhlašují na schůzi Kongresu, která se tentokrát sejde 5. ledna 2017. Shrňme si další pravidla a termíny spojené s americkými prezidentskými volbami:

Prezident je spolu s viceprezidentem volen na čtyřleté období. Podle 22. ústavního dodatku z roku 1951 nesmí nejvyšší úřad žádná osoba zastávat více než dvě funkční období.

Pozice prvního muže USA je silná. Stojí v čele vlády, se souhlasem Senátu jmenuje a odvolává ministry a vysoké státní úředníky. Je vrchním velitelem armády, řídí zahraniční politiku. Může vetovat zákony přijaté Kongresem, jsou-li však schváleny dvoutřetinovou většinou v obou komorách, vstupují v platnost bez jeho souhlasu.

Prezidentem USA se může stát jen rodilý Američan. Tento požadavek se běžně vykládá způsobem, že kandidát musí být narozen ve Spojených státech nebo americkým občanem v zahraničí a žít v USA alespoň 14 let. Dále musí být starší 35 let.

Prezidentské volby nesou po formální stránce znaky nepřímých dvoustupňových voleb; prakticky se ale rovnají volbám přímým. Občané v každém státě přímo volí takzvané volitele, kteří nesmějí být členy Kongresu ani nesmějí zastávat významnou funkci ve federálních úřadech.

Jejich počet odpovídá počtu poslanců ve Sněmovně reprezentantů (435) a v Senátu (100).

Volitelé tvoří sbor volitelů v celkovém počtu 538, včetně tří hlasů za federální distrikt - District of Columbia, který má v Kongresu jen poradní hlas. K vítězství kandidát potřebuje získat nadpoloviční většinu, tedy 270 hlasů.

Po zvolení sboru volitelů je obvykle okamžitě po volbách zřejmé, kdo bude prezidentem. Ústavněprávně však prezident získává mandát k výkonu své funkce právě až volbou prostřednictvím volitelů.

Ta následuje v pondělí po druhé středě v prosinci (letos 19. prosince) a kopíruje výsledky voleb, i když volitelé nejsou ze zákona povinni hlasovat pro vítězného kandidáta nebo podle stranických preferencí. Tohoto práva ovšem využívají výjimečně.

Jak se řeší remíza

Nezíská-li žádný z kandidátů většinu hlasů volitelů, volí prezidenta Sněmovna reprezentantů ze tří nejúspěšnějších kandidátů absolutní většinou, přičemž každý stát zastoupený ve sněmovně má jeden hlas. V historii k tomu došlo jen dvakrát - v roce 1800 a 1824.

Funkční období nového prezidenta a viceprezidenta začne po slavnostní inauguraci 20. ledna 2017. V případě úmrtí prezidenta v době mezi volbou a inaugurací se pak prvním mužem v zemi stává zvolený viceprezident.

Čím je stát lidnatější, tím více má zástupců ve Sněmovně reprezentantů (v Senátu má každý stát dva) a tím také volitelů. Platí princip vítěz "bere všechno", stačí tedy získat i jen většinu jednoho hlasu a kandidát získá všechny volitele za daný stát. Výjimku tvoří Maine a Nebraska, které udělují ještě přídavné hlasy podle vítězů ve volebních obvodech.

Prezidentem Spojených států tak může být v důsledku výše popsaných pravidel zvolen i kandidát, který dostane více hlasů volitelů, přestože se pro něj v celostátním měřítku vyslovilo méně voličů. USA tuto situaci zažily v letech 1824, 1876, 1888 a naposledy v roce 2000.

Volební kampaň rozjíždějí uchazeči o křeslo v Bílém domě často již dva roky před vlastní volbou. Prvním krokem ve výběru stranického kandidáta na prezidenta jsou primární volby, které se odehrávají od počátku volebního roku do června.

Celý maraton poté v letních měsících pokračuje národními sjezdy - konventy demokratů a republikánů, které určí své kandidáty na prezidenta a viceprezidenta. Na sjezdu musí uchazeč získat nadpoloviční většinu z celkového počtu hlasů delegátů. Prezidentský adept si pak svoji "dvojku" již vybírá ryze podle vlastního uvážení. Po národních sjezdech začíná již vlastní volební kampaň před samotnou volbou nového prezidenta.