Ve Washingtonu se v pátek setkávají státníci, jejichž postoje významně ovlivňují světové dění. A současně státníci, jejichž nátura těžko může být ještě odlišnější. Na jedné straně impulzivní americký prezident Donald Trump, často tweetující ještě v pyžamu a mající sklony k náhlým výbuchům zlosti. A na straně druhé jeho host – zdrženlivá, až chladná spolková kancléřka Angela Merkelová, často kritizovaná za nekontrolovaný příliv uprchlíků, kterou na podzim čeká tvrdý volební souboj o setrvání v úřadu.

O Trumpovi je známo, že se nezajímá o podrobnosti spojené s vládnutím, zatímco Angela Merkelová, doktorka fyziky, je hrdá na to, že se s přispěním svých poradců vyzná i v ryze odborných záležitostech. Angela Merkelová se v pátek v Bílém domě osobně seznámí už se třetím americkým prezidentem.

S Georgem Bushem mladším, kterého Němci nesnášeli, navázala dobré vztahy, ale nebylo to hned. Stejně tak s Barackem Obamou, i když zpočátku byla vůči němu skeptická kvůli jeho vzletným, až nabubřelým projevům. Ale oba politici našli k sobě cestu. I když zachovávali chladný odstup, jejich vztahy byly podle listu Die Welt "racionální a pracovní dialog velmi dobrý". "Vztahy s Bushem a Obamou sice byly zpočátku napjaté, ale poté se rozvíjely v přátelském duchu. Avšak Trump není jenom nevypočitatelný, on chce mít úplně jinou Ameriku," dodává list Handelsblatt.

Trump by se měl jasně vyjádřit k Rusku

Německo a celá Evropská unie se chtějí konečně dozvědět, jaký je skutečný Trumpův vztah k Rusku a jeho vládci Vladimiru Putinovi. Zvláště poté, co se provalily styky některých členů Trumpova předvolebního štábu s Moskvou. 

Právě politika vůči Rusku se stala Trumpovou "Achillovou patou". Nesouhlasí s ní četní vlivní členové jeho Republikánské strany, což nemůže ignorovat. Pro spolkovou kancléřku by proto mohlo být snazší přesvědčit Trumpa, aby ve své politice vůči Rusku bral větší ohledy na zájmy Evropské unie. Donalda Trumpa bude zase zajímat německý názor, jak vyřešit vleklý ozbrojený konflikt na východní Ukrajině.

Německý příspěvek ke společné obraně

Předmětem americko-německého jednání budou také zbrojní výdaje. Donald Trump naléhá na evropské spojence v rámci NATO, aby je zvýšili na dvě procenta hrubého domácího produktu. Takový je závazek, který členové aliance uzavřeli na summitu ve Walesu v září roku 2014, tedy po ruské anexi Krymského poloostrova. Spolková vláda letos plánuje vydat na obranu 37 miliard eur, což je o 2,7 miliardy více než loni. Skončilo tak období, kdy Německo tyto výdaje každý rok omezovalo.

V současné době odpovídají zhruba 1,2 procenta HDP, když evropští členové NATO v průměru vydávají 1,47 procenta a Spojené státy 3,6 procenta HDP (odhad bruselského sekretariátu NATO za rok 2016). Spolková ministryně obrany Ursula von der Leyenová na únorové bezpečnostní konferenci v bavorském Mnichově oznámila, že Německo tyto výdaje zvýší na požadovaná dvě procenta HDP do roku 2024.

Spor o německý obchodní přebytek

Pokud se Angela Merkelová s Donaldem Trumpem v něčem opravdu neshodne, pak to bude otázka, jakým způsobem zmírnit obrovský přebytek, který Německo dlouhodobě vykazuje v obchodu se Spojenými státy. Ty se v roce 2015 po zhruba 40 letech staly největším německým partnerem, když vystřídaly Francii. USA loni do Německa, jež je jejich pátým obchodním partnerem, vyvezly o 65 miliard dolarů zboží méně, než dovezly. Ještě větší deficit mají v obchodu s Japonskem (68,9 miliardy) a Čínou (347 miliard dolarů).

Předseda nově zřízené Národní rady USA pro obchod Peter Navarro Německu nedávno vyčetl, že uměle tlačí kurz eura dolů, což cenově zvýhodňuje jeho vývozce. Kancléřka odpověděla, že Berlín nemá na kurz společné měny žádný vliv. Naopak, německou ekonomiku ovlivňují úrokové sazby, které nezávisle určuje Evropská centrální banka.

Němci mají obavy z amerických cel

Angela Merkelová se bude také snažit Trumpa přesvědčit, aby zachoval volný mezinárodní obchod, aby USA nepohřbily dohodu o Transatlantickém investičním a obchodním partnerství, jež je nyní "u ledu". Německé firmy se velice obávají, že USA uvalí na dovoz četného zboží dvaceti- až třicetiprocentní cla. Ta by postihla mimo jiné německé automobilky vyrábějící pro americký trh v Mexiku. Berlín je v opačném případě odhodlán zažalovat Spojené státy u Světové obchodní organizace. A to by byl začátek vleklého konfliktu.

Německu velice záleží na dalším posílení hospodářských vazeb s USA, které pro jeho firmy představují jeden z klíčových a vysoce koupěschopných trhů. Zvláště, když Donald Trump výrazně zvyšuje výdaje na výstavbu a modernizaci infrastruktury.

Angela Merkelová proto do letadla vzala například Joea Kaesera, šéfa Siemensu, který za posledních 15 let v USA investoval 35 miliard dolarů a zaměstnává tam kolem 50 tisíc lidí. Doprovází ji také Harald Krüger, šéf automobilky BMW, a Klaus Rosenfeld stojící v čele technologického koncernu Schaeffler.