Čínský sen o "Nové  hedvábné cestě" (či stezce), jež by pozvedla její mezinárodní prestiž, ale hlavně hospodářský a politický vliv na globální scéně, se může stát skutečností. Svět není k výzvě, s níž přišel prezident Si Ťin-pching v roce 2013, hluchý. Do Pekingu na dvoudenní fórum věnované projektu "Jeden pás – jedna cesta", které začíná v neděli 14. května, přijelo několik set politiků,  byznysmenů a dalších účastníků z přibližně 110 zemí. Nechybí ani český prezident Miloš Zeman.

Během úvodního ceremoniálu fóra promluvil čínský prezident Si Ťin-pching, který na projekt Nové hedvábné stezky slíbil 124 miliard dolarů. Při ceremoniálu vystoupil také ruský prezident Vladimir Putin a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Miloš Zeman označil novou Hedvábnou stezku za nejvíce fascinující projekt v novodobých dějinách.

Konference je další značně sledovanou akcí, která má Si Ťin-pchinga představit jako globálního vůdce a zastánce volného obchodu, napsala agentura AP. "Měli bychom vybudovat otevřenou platformu pro spolupráci, která bude podporovat a posilovat otevřenou světovou ekonomiku," prohlásil Si.

Co má přinést "Nová hedvábná cesta"?

Megaprojekt iniciovaný Pekingem má výrazně posílit hospodářské vazby mezi Čínou na jedné straně a Evropou a Afrikou na straně druhé. To předpokládá investice ve výši několika set miliard dolarů do výstavby nových železnic, dálnic, námořních přístavů, ale také ropovodů, elektráren a navazujících přenosových soustav. Počítá se rovněž s investicemi do vysokorychlostního internetu či sociální infrastruktury.

Co je to "Hedvábná stezka":

Hedvábná stezka, nebo také Hedvábná cesta je starověká a středověká trasa vedoucí z východní Asie přes střední Asii do Středomoří. Její hlavní větev spojovala čínské město Čchang-an  s Malou Asií a Středozemním mořem. Její celková délka po souši a po moři činí asi 8000 kilometrů.

Obchodní karavany putovaly po této cestě už před více než 2000 lety. V dobách největšího rozkvětu do Evropy převážely hlavně porcelán, papír, koření, ale také střelný prach. Na zpáteční cestě to byli koně, vlněné rohože a přikrývky, zlato, stříbro, sklo.

Jemné čínské hedvábí si velice oblíbili už staří Římané.  Avšak samotný název "Hedvábná stezka" poprvé použil německý  zeměpisec baron Ferdinand von Richthofen až roku 1877.  

Hedvábnou cestu využívali také mniši šířící budhismus. Ani plánovaná "Nová hedvábná cesta" nemá být  čistě jen o obchodu. V zemích, kudy povede, chtějí Čínané šířit svoji kulturu například prostřednictvím filmových festivalů či knižních veletrhů a také zakládat společné školy.

Zdroj: Wikipedia, Bloomberg

Čínská média plánovaný hospodářský a obchodní koridor do Evropy a Afriky velebí. "Je to náš recept na povzbuzení globálního hospodářského růstu. Přinese nový podnět ke globalizaci, což prospěje všem," uvedla vládní agentura Nová Čína. Oficiální propaganda si "půjčila" i myšlenku z Konfuciova učení: "Ten, kdo chce dosáhnout úspěchu, musí ho dopřát i ostatním."

Peking předkládá jako názorný příklad prospěšnosti nedávno zavedené železniční spojení mezi východočínským městem I-wu a Londýnem. Nákladní vlaky překonají více než 12 tisíc kilometrů dlouhou trasu (vedoucí přes devět zemí) za 18 dní. Následovat by měly například nové přístavy v Malajsii, Pákistánu či na Srí Lance, obří vodní dílo v Barmě a také dálkový ropovod do této země, nové železniční spojení do Bangladéše. Ale  třeba i výstavba obří rafinerie v Saúdské Arábii nebo průmyslový park v Bělorusku, který čínským firmám poslouží k vývozní expanzi do Evropy a Střední Asie.   

Kdo všechno přijel do Pekingu?

Už samotné uspořádání velkolepého fóra s rozsáhlou mezinárodní účastí lze označit za úspěch čínské diplomacie. Prezident Si Ťin-pching přivítá také nejvyšší představitele ze zemí, které jsou spolehlivými čínskými spojenci a partnery. Především ruského prezidenta Vladimira Putina, hlavu Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva a pákistánského premiéra Naváze Šarífa.  

Ze zemí skupiny G7 se očekává příjezd pouze jednoho představitele – italského premiéra Paola Gentiloniho.  Evropskou unii jako celek by měl zastupovat  místopředseda bruselské exekutivy Jyrki Katainen, informuje agentura Bloomberg.

Německo, které jeví o výstavbu Nové hedvábné stezky velký zájem, vyslalo ministryni hospodářství Brigitte Zypriesovou.

Kolik to všechno asi bude stát?

Čína do projektů souvisejících s výstavbou Nové hedvábné stezky od roku 2013 investovala 60 miliard dolarů. V následujících letech mají tvořit podstatnou část přímých čínských investic v zahraničí, jež se během následujících pěti let plánují ve výši 120 až 130 miliard dolarů ročně. Oznámil to Ning Ťi-če, místopředseda Národní komise pro rozvoj a reformu.

Švýcarská Credit Suisse odhaduje, že projekty, jež budou zahájeny v příštích pěti letech, přijdou zhruba na půl bilionu dolarů.

Část zdrojů může  poskytnout  Asijská infrastrukturní investiční banka (AIIB, sídlící v Pekingu), disponující kapitálem 100 miliard dolarů. Byla založena koncem roku 2015 a hlavní slovo v ní mají Číňané. Ti si už nyní uvědomují, že oba koridory (evropský a africký) sami finančně nezvládnou.

"Naléhavě potřebujeme podporu mezinárodních ústavů, abychom tuto mezeru překlenuli," cituje list South China Morning Post viceguvernéra Čínské lidové banky I Kanga. Podle západních diplomatů působících v Pekingu je to vůbec první přímá čínská výzva zahraničním finančníkům, aby převzali část investičního břemena a také rizika, které s ním souvisí.

"Myslím, že bude těžké přesvědčit nadnárodní banky, aby Novou hedvábnou cestu úvěrovaly, neboť o ekonomické účelnosti mnoha jejích projektů panují značné pochybnosti," uvádí I Kang z hongkongského brokerského domu Bocom International.

Co všechno může stavbu ohrozit?

Na plánované "hedvábné cestě" jako nejdražší vychází čínsko-pákistánský hospodářský koridor zahrnující, silnice, železnice, přepravní potrubí, elektrické přenosové sítě a další objekty, do nichž by se mělo investovat kolem 57 miliard dolarů, sděluje agentura Reuters.

Číňané se přes pákistánský koridor dostanou na pobřeží Arabského moře, kde ve strategicky důležitém přístavu Gwadar již budují zvláštní hospodářské pásmo. Další klíčový opěrný bod v námořní dopravě získají na Srí Lance, kde už rozšiřují přístav v Colombu. Jde o investici v hodnotě kolem 13 miliard dolarů (Colombo Port City).

Uskutečnit veškeré plány však nebude vůbec jednoduché. Toho jsou si dobře vědomi i komunističtí vládci v Pekingu. Nejde jenom o peníze.

Výstavba nové hospodářské cesty, může v některých zemích, které bude protínat, vyvolat protičínské nálady. Zvláště, budou-li Číňané prosazovat, aby většinu prací prováděly jejich firmy, nikoli firmy lokální. A to je velice reálná představa, neboť Čína má značné nadbytečné kapacity ve stavebnictví, ocelářství, cementárenství i v dalších odvětvích. Projekty spojené s novou obchodní cestou by se jí velice hodily.  

Některé stavby mohou narazit na silný odpor ochránců životního prostředí.  

Ve hře jsou i bezpečnostní rizika. Číňané mají obavy z útoků islámských extremistů na dělníky, kteří budou na stavbách pracovat. Pákistán přislíbil, že na ochranu čínských objektů vyčlení až 15 tisíc vojáků.

Peking usiluje o dominantní postavení

Západní státy čínskou iniciativu apriori neodmítají. Kladou si ale otázku, nakolik transparentní bude financování projektů. Současně Peking podezírají, že cílem jejich megaprojektu není povzbudit růst světové ekonomiky a urychlit industrializaci v rozvojových zemích. "Číňanům jde primárně o to, aby posílili svůj vliv ve světě a pokud možno v něm získali dominantní postavení," cituje agentura Reuters nejmenovaného západního diplomata působícího v Pekingu.

Čínský prezident Si Ťin-pching na letošním Světovém hospodářském fóru ve švýcarském Davosu vášnivě obhajoval globalizaci a vykreslil Čínu jako "široce otevřenou ekonomiku". Ale zůstává jenom o slov. Západní firmy, které tam podnikají, vědí své. Často si stěžují na to, že je úřady ve srovnání s domácími podniky v přístupu na trh vyloženě diskriminují.

"Čínský prezident svým projevem v Davosu vyvolal velké očekávání. Samozřejmě doufáme, že Čína doma zavede to, co hlásá globálně," podotýká Hans Dietmar Schweisgut, vedoucí zastoupení Evropské unie v Pekingu.

Výstavbu "nové hedvábné cesty" může zhatit nejenom nedostatek finančních zdrojů. Může skončit také kvůli obchodním sporům mezi Čínou a Evropskou unií, která se celními opatřeními brání například záplavě levné čínské oceli.