Ve věku 93 let ve středu zemřel bývalý izraelský prezident Šimon Peres. Informovala o tom izraelská tisková agentura INA a potvrdil to jeho osobní lékař a zároveň zeť Rafi Walden. Peres prodělal před dvěma týdny mrtvici a od té doby byl v kritickém stavu. V úterý se jeho stav prudce zhoršil, lékaři zjistili, že utrpěl nevratné poškození mozku.
Izraelský rozhlas uvedl, že Peres zemřel ve 3:40 místního času (2:40 středoevropského letního času) v Tel Avivu.
Šimon Peres
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve středu Perese ocenil jako vizionáře. "Až do posledních dnů svého života pracoval na usmíření s našimi sousedy, které by vedlo k lepší budoucnosti našich dětí," dodal.
Kvůli Peresově úmrtí se ve středu dopoledne mimořádně sešla izraelská vláda. Státní pohřeb se uskuteční v pátek, ještě předtím budou ostatky zesnulého vystaveny v budově izraelského parlamentu, Knessetu. Odtud bude tělo přepraveno k převozu na Herzlovu horu, místo posledního odpočinku izraelských vojáků, premiérů, prezidentů a jiných významných židovských vůdců.
Na smuteční ceremonii přijedou státníci z celého světa, mimo jiné kanadský premiér Justin Trudeau, německý prezident Joachim Gauck, francouzský nejvyšší představitel François Hollande či rumunský prezident Klaus Iohannis. Českou vládu bude na pohřbu zastupovat ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Pohřbu se zúčastní také předseda Senátu Milan Štěch, kterého o to požádal prezident Miloš Zeman.
Legenda, která "byla u všeho"
Šimon Peres byl uznáván za politickou obratnost a umírněné postoje, někdy jej ale kritici nazývali pletichářem a intrikánem. Přitom byl často za svou víru v mírový proces s Palestinci považován za naivku. Zasadil se o to, aby Izrael získal jaderné zbraně, to ale nebránilo Nobelovu výboru, aby mu desetiletí poté udělil Nobelovu cenu. Tu hubený muž se sametovýma očima obdržel v roce 1994 za historickou mírovou dohodou s Palestinci.
Peres zažil v politice mnohá vítězství, ale i četné pády. Vždy doufal, že zažije mír mezi Izraelem a jeho sousedy. Toto přání se mu už nesplnilo. "Pro mne je důležitá budoucnost, o minulost se nestarám. Jsem si téměř jist, že již za svého života zažiji mír na Blízkém východě. I kdybych si jej měl o rok či dva prodloužit," řekl před několika lety Peres.
Vysokou politiku opustil Šimon Peres v létě před dvěma roky, kdy mu vypršel prezidentský mandát. Ve funkci hlavy státu, které se ujal v červenci 2007, přitom Peres podle izraelského historika Toma Segeva zažil zázračnou proměnu. "Většinu svého politického života patřil Peres k neméně milovaným politikům v Izraeli. Byl synonymem špinavé, zákulisní a intrikánské politiky. Od zvolení prezidentem jej ale většina lidí začala milovat. Je to skoro jako pohádka," řekl Segev.
Záštita ben Guriona se změnila v kritiku
Do politiky zasvětil Šimona Perese již koncem 40. let pozdější první izraelský premiér David ben Gurion a vydržel v ní dlouhých 65 let. Nezlomilo ho pět volebních porážek, které během své kariéry utržil jako šéf Strany práce, ani prohra ve volbě prezidenta v červenci 2000. V listopadu 2005 opustil po 37 letech Stranu práce, kterou mnoho let vedl, a vstoupil do centristické strany Vpřed. O necelé dva roky později vystřídal v prezidentské funkci Mošeho Kacava, obviněného za sexuální delikty.
Zejména pravicí byl přitom Šimon Peres mnohokrát okřikován za příliš snílkovské a někdy i propalestinské postoje. Rozhodný zastánce míru v oblasti kdysi jednání s Palestinci přirovnal k jabloni, na jejíž plody je třeba čekat: "Sázíme jabloň, nikoliv rajčata". Přesto i on prodělal v tomto směru vývoj. Ještě v polovině 90. let byl spíš pro vznik jordánsko-palestinské federace, až v červnu 1999 se poprvé vyslovil pro nezávislý palestinský stát.
Expremiér Jicchak Rabin jej jednou - i přes dlouholeté vzájemné přátelství - označil za "notorického pleticháře". Peresův politický guru Ben Gurion o něm ve svých pamětech dokonce napsal, že je "zlomyslný, nebezpečný a nesmí dostat žádnou funkci".
První vládní funkci přesto získal Peres už ve svých 29 letech, kdy se stal na ředitelem na ministerstvu obrany. Přičinil se tam o modernizaci armády a inicioval vybudování izraelského leteckého průmyslu či vývoj jaderného programu v Dimoně.
Dvakrát premiérem, třikrát ministrem zahraničí, půlstoletí v parlamentu
Koncem 60. let se stal ministrem pro přistěhovalectví a poté vystřídal řadu vládních křesel. Byl mimo jiné dvakrát předsedou vlády (1984 až 1986, 1995 až 1996), třikrát ministrem zahraničí (1986 až 1988, 1992 až 1995 a 2001 až 2002) a dvakrát ministrem obrany (1974 až 1977, 1995 až 1996). Členem parlamentu byl s krátkou přestávkou v roce 2006 od roku 1959 až do svého zvolení prezidentem v roce 2007. O druhý mandát se již neucházel a po odchodu z prezidentského úřadu se Peres stáhl do ústraní.
Do Palestiny se Peres, který pocházel z běloruského Voložinu (nyní Višněv; narozen 2. srpna 1923), přestěhoval s rodiči jako jedenáctiletý a již jako student se stal členem polovojenské organizace Hagana, která usilovala o ustavení židovského státu. Během druhé světové války spoluzakládal galilejský kibuc Alumov a působil v mládežnické sekci v odborové ústředně Histadrut. Poté vstoupil do politiky - za první arabsko-izraelské války v letech 1948-1949 odpovídal za nákupy pro armádu.
Peres několikrát navštívil Česko. Poprvé byl ještě v bývalém Československu jako vicepremiér a ministr financí v lednu 1990, naposledy do ČR zavítal jako prezident v březnu 2009.
Šimon Peres
