Kurdové si chtějí splnit svůj dávný sen o nezávislosti a v pondělí budou hlasovat o nezávislosti iráckého Kurdistánu. Tedy odtržení od Iráku, které nazývají Kexit. Po vzoru Brexitu, odchodu Velké Británie z EU. Kexit, protože referendum pravděpodobně dopadne ve prospěch nezávislosti, ale může mít mnohem větší dopad než Brexit. Vyhlášení nezávislosti Kurdistánu by změnilo současnou podobu Blízkého východu, která vznikla po první světové válce, a může mít na region větší dopad než války v Iráku či Sýrii.

Na první pohled se zdá, že jde jen o formalitu. O plné nezávislosti budou hlasovat obyvatelé území, které je pod kontrolou Kurdské regionální vlády v Iráku. Tedy zdaleka ne všichni Kurdové, kteří žijí také v sousední Sýrii, Íránu a dalších zemí. A kurdské autonomní území je sice oficiálně součástí Iráku, ale fakticky je téměř nezávislé na centrální vládě v Bagdádu už od začátku devadesátých let minulého století. Pro vstup do iráckého Kurdistánu není například třeba irácké vízum.

Jenže v blízkovýchodní politice jde o často o symboly a kurdské referendum o nezávislosti může rozhodnout nejen o budoucnost prezidenta kurdské irácké autonomie Masúda Barzáního, ale také o budoucnosti iráckého premiéra Hajdara Abádího, osudu celého Iráku i budoucnosti boje proti teroristické organizaci Islámský stát, který vede koalice v čele se Spojenými státy.

Svět nezávislosti nefandí

Proti referendu o kurdské nezávislosti je jak irácká vláda, tak sousední Turecko, USA, Německo, Velká Británie, Francie a další západní země. Proti se vyjádřili i představitelé OSN. Irácká vláda se bojí rozpadu země. Kurdové totiž hrají roli jakéhosi mezičlánku, který do určité míry vyvažuje spory mezi zástupci dvou hlavních větví islámu, šíity a sunnity, v Iráku. Bez Kurdů by se mohl Irák propadnout opět do občanské války a svoji pozici by určitě ztratil v plánovaných dubnových volbách současný premiér Abádí podporovaný Američany. Irácký premiér Hajdar Abádí už prohlásil, že pokud v souvislosti s referendem dojde k násilnostem, pošle do Kurdistánu armádu.

Turecko nechce vidět u svých hranic nezávislý kurdský stát. Bojí se, že by inspiroval jeho vlastní Kurdy k požadavkům na nezávislost. Experti předpokládají, že Turecko může zareagovat ekonomickou blokádou iráckého Kurdistánu, který žije z vývozu ropy do Turecka, a nakonec na něj vojensky zaútočit. Ankara nyní u hranic s Kurdistánem pořádá velké vojenské cvičení.

Spojené státy zase varují, že kurdské referendum ohrozí boj proti zbytkům Islámského státu. Napětí v iráckém Kurdistánu by ho zkomplikovalo a případná občanská válka v Iráku by vytvořila prostor pro obnovení síly radikálů. Hlasování je "riskantní" a "špatně načasované" a "nemá žádnou mezinárodní podporu," varoval Brett McGurk, speciální vyslanec amerického prezidenta pro boj proti Islámskému státu.

Boj o moc a o ropu

Další komplikací je to, že iráčtí Kurdové chtějí, aby jejich nezávislý stát obsahoval i části Iráku, které nejsou nyní podle irácké ústavy součástí kurdské autonomie, ale které vojensky ovládají. Na těchto území žijí početné menšiny, které se mohou obrátit proti Kurdům a může je podpořit irácká armáda či s ní spolupracující šíitské milice. A samozřejmě Írán, který je podporuje a který kurdskou nezávislost odmítá. Navíc jde o ropu. Například v oblasti Kirkúku, která tvoří 10 procent celkové irácké těžby ropy.

Kritici obviňují kurdského prezidenta Barzáního, že špatně zvolil čas referenda a že mu jde jen o záchranu jeho politické pozice. Jeho strana nyní ztrácí podporu veřejnosti oproti konkurenci, je obviňovaná z korupce, nezákonností a propadu životní úrovně v iráckém Kurdistánu. Na listopad jsou přitom plánovány volby. Barzání to odmítá a trvá na uspořádání referenda. Oznámil ale, že to nutně nemusí znamenat okamžité vyhlášení nezávislosti.

Podle diplomatů ze zemí EU se Barzání chce jen ukázat jako zastánce plné kurdské nezávislosti a hodlá zřejmě předpokládané odhlasování nezávislosti využít k nátlaku na Bagdád. K obnovení toku peněz ze společné irácké pokladny a k žádosti o další. Experti ovšem varují, že roustoucí napětí kolem referenda nakonec může vést k vypuknutí bojů mezi Kurdy a jejich protivníky a že stále silnější rétorika kurdských sousedů může Barzáního dohnat k rychlému vyhlášení plné nezávislosti. Navíc pokud voliči skutečně odhlasují nezávislost Kurdistánu, dříve či později určitě dotlačí kurdské politiky k jejímu vyhlášení.

Armády se k sobě už blíží

Stále ale existuje i možnost odložení referenda. Podle kurdských představitelů citovaných listem The Wall Street Journal jsou ochotni pondělní hlasování odložit, pokud získají ujištění od Spojených států a dalších zemí, že budou akceptovat výsledky pozdějšího hlasování. Další možností, o které spekuluje časopis The Economist, je, že na Kurdy držené město Kirkúk zaútočí irácké šíitské milice, ozbrojené jednotky vyznavačů menšinové větve islámu podporované Íránem, které se k němu blíží.

Velitel milice Badr, největší z šíitských milic v Iráku, oznámil, že pochod jeho vojáků směrem ke Kirkúku začne v sobotu. Přes území ovládané teroristickou organizací Islámský stát. Kurdský prezident Barzání by pak mohl ve snaze zastavit postup dobře vyzbrojených milicí, tedy pokud se šíitům podaří přes území ovládané islamistickými radikály, odložit konání referenda. Bez na ropu bohatého Kirkúku by totiž neměl nezávislý Kurdistán šanci ekonomicky přežít a místo na referendum bude třeba se soustředit na obranu města.