Šimon Peres
Obdržel Nobelovu cenu za mír, v Izraeli ale až do dneška nevyhrál ani jednou volby. Je uznáván pro svou politickou obratnost a umírněné postoje, jindy byl nazýván pletichářem a intrikánem. Pověstný mistr kompromisu, mnohonásobný ministr i premiér Šimon Peres (83), který patří ke generaci zakladatelů židovského státu z roku 1948, byl dnes parlamentem zvolen devátým prezidentem Izraele.
Hubený muž se sametovýma očima zažil v politice mnohá vítězství, ale i četné pády. Všeobecně je Peres, který nikdy neoblékl vojenské sukno, v Izraeli oceňován za to, že zemi přivedl do jaderného klubu. V 90. letech zase stál za historickou mírovou dohodou s Palestinci, za kterou obdržel Nobelovu cenu za mír (1994).
Politiku, do které jej zasvětil již koncem 40. let pozdější první izraelský premiér David ben Gurion, nikdy neopustil. Přestože jako šéf Strany práce utržil pět volebních porážek a v červenci 2000 prohrál i ve volbě izraelského prezidenta, působí v politice dál. V listopadu 2005 opustil po 37 letech Stranu práce, kterou mnoho let vedl, a vstoupil do centristické strany Vpřed. Od loňského května je v kabinetu Ehuda Olmerta místopředsedou vlády a ministrem oblastního rozvoje.
Zejména pravicí byl Peres v minulosti mnohokrát okřikován za údajně příliš snílkovské a někdy i propalestinské postoje.
Jeho politický guru ben Gurion o něm ve svých pamětech dokonce napsal, že je "zlomyslný, nebezpečný a nesmí dostat žádnou funkci". Expremiér Jicchak Rabin jej jednou - i přes dlouholeté přátelství - označil za "notorického pleticháře".
První ministerskou funkci získal Peres ve svých 29 letech, ministrem byl poprvé již koncem 60. let a poté vystřídal řadu vládních křesel. Kromě jiného byl dvakrát premiérem (1984-1986, 1995-1996), třikrát ministrem zahraničí (1986-1988, 1992-1995 a 2001-2002) a dvakrát ministrem obrany (1974-1977, 1995-1996). Členem parlamentu je s krátkou přestávkou v roce 2006 od roku 1959.
Peres též několikrát navštívil ČR, poprvé byl ještě v bývalém Československu jako vicepremiér a ministr financí v lednu 1990, naposledy do ČR zavítal jako ministr zahraničí v říjnu 2001.
Peres je rozhodný zastánce míru v oblasti (mírový proces s Palestinci kdysi přirovnal k jabloni, na jejíž plody je třeba čekat: "Sázíme jabloň, nikoli rajčata"), přesto i on prodělal v tomto směru vývoj. V polovině 90. let byl spíš pro vznik jordánsko-palestinské federace, v červnu 1999 se poprvé vyslovil pro nezávislý palestinský stát.
Do Palestiny se Peres, který pochází z rodiny obchodníka s obilím a dřevem z běloruského Voložinu, přestěhoval s rodiči jako jedenáctiletý na začátku 30. let a již jako student se stal členem polovojenské organizace Hagana, která usilovala o ustavení židovského státu. Ještě během druhé světové války spolu zakládal galilejský kibuc Alumov a působil v mládežnické sekci v odborové ústředně Histadrut.
Poté vstoupil do politiky - za první arabsko-izraelské války v letech 1948-1949 odpovídal za nákupy pro armádu. A této činnosti se věnoval i několik let poté na studiích v USA. V padesátých letech působil ve funkci generálního ředitele ministerstva obrany, v níž se přičinil o modernizaci armády, inicioval vybudování izraelského leteckého průmyslu i vývoj jaderného programu v Dimoně.
Šimon Peres (původně Persky) je ženatý, má dva syny a dceru. Svou ženu Soniu si údajně získal tím, že jí předčítal vlastní básně a úryvky z Marxova Kapitálu. Tento autor mnoha politických knih miluje mytí nádobí.
