Byla to poněkud zvláštní tisková konference. Policejní prezident Heinrich Himmler si v březnu 1933, přesně tři týdny po požáru Říšského sněmu, svolal mnichovské žurnalisty, aby je informoval o novém opatření "k uklidnění národa". Díky horlivosti tehdejšího tisku lze velmi přesně rekonstruovat, co dvaatřicetiletý Himmler tenkrát řekl. Informoval o zřízení vůbec prvního koncentračního tábora poblíž bavorského městečka Dachau, od jehož otevření v sobotu uplynulo 75 let.
"Ve středu bude otevřen v blízkosti Dachau první koncentrační tábor, který bude mít kapacitu 5000 lidí. Zde budou soustředěni všichni komunističtí a marxističtí funkcionáři, kteří ohrožují bezpečnost státu," řekl Himmler s tím, že je dlouhodobě neudržitelné nechat zatčené komunisty ve věznicích a stejně tak je nelze ani propustit.
Jak tento týden napsal list Die Welt, v té době ještě téměř neznámý funkcionář NSDAP Himmler svůj projev uzavřel slovy: "Toto opatření jsme učinili bez jakýchkoli ohledů na malicherné pochybnosti, abychom jednali v zájmu uklidnění národa a v jeho vlastním smyslu."
Modelové zařízení
Tiskovou konferencí na mnichovském policejním prezidiu byla v Evropě fakticky zahájena ponurá éra koncentračních táborů. Třebaže tábor v Dachau nebyl vyhlazovací ani největší, přece jen drží nelichotivé privilegium: byl prvním a nejdéle fungujícím zařízením tohoto typu na německém území.
Prvních 150 vězňů dorazilo 22. března 1933 a ze stovek zadržovaných se záhy staly tisíce. K prvním vraždám došlo v prostoru bývalé továrny na munici, do něhož se vcházelo branou s cynickým nápisem "Arbeit macht frei", podle údajů historiků už 12. dubna 1933.
Tábor Dachau sloužil jako "modelové zařízení", kde byl vypracován a vyzkoušen systém správy koncentračních táborů a zacházení s vězni. Výcvik budoucích strážců koncentračních táborů - nechvalně proslulých jednotek SS-Totenkopfverbände - tu měl na starosti odhodlaný nacista Theodor Eicke. Později byl za své zásluhy jmenován inspektorem celého systému koncentračních táborů. Právě z Eickova popudu byly navíc tábory zapojeny do výrobního procesu.
Čtěte více: Jsme Hitlerovy oběti nebo viníci, přou se Rakušané - ZDE
Pozadí: Rozhovor nejen o moderní historii s Günterem Grassem - ZDE
Čtěte více: Zcela normální život v Osvětimi - ZDE
Mezi prvním vězni byli vedle komunistů také sociální demokraté, odboráři či šlechtici. Postupně přibývaly skupiny obyvatel označované jako "podvratné živly: Svědkové Jehovovi, duchovní, Romové, homosexuálové a další.
Židy kvůli jejich původu začali nacisté hromadně internovat až po "křišťálové noci" v listopadu 1938. Tehdy jich do Dachau a dalších dvou koncentračních táborů v Buchenwaldu a Sachsenhausenu odvlekli na 30 000.
Umírali i Češi
Národnostní skladba vězňů se měnila spolu s aktuálním politickým vývojem. První cizinci přijeli do Dachau po "anšlusu" Rakouska v roce 1938. Na podzim téhož roku tam byli deportováni nacistům nepohodlní obyvatelé Sudet a po zřízení protektorátu přibyli další českoslovenští občané.
Evidence hovoří o 3600 osobách z Čech a Moravy, z nichž prokazatelně v táboře zahynulo 1399. Po vypuknutí války končili v Dachau i odbojáři z okupovaných zemí a váleční zajatci.
Za dvanáct let existence tábora jím prošlo nejméně 200 000 lidí z více než 30 zemí Evropy, celkový počet obětí se odhaduje na 67 000.
Ze všech německých koncentračních táborů existoval ten u Dachau nejdéle. Až 29. dubna 1945 osvobodili vojáci 42. americké pěší divize 15 000 zubožených vězňů. Pro desetitisíce lidí ale přišla pomoc už pozdě.
