Češi plynovod Nabucco chtějí. Ale Evropa moc ne, říká bruselský expert

Projekt plynovodu Nabucco, který má do Evropy vést plyn ze Střední Asie, už byl téměř zapomenut. Kvůli rusko-ukrajinskému sporu se ale znovu v Evropě důležitým tématem. Česko jeho urychlení označuje za jednu z priorit svého předsednictví Evropské unii. Je však spíše osamocené. V rozhovoru pro HN to přiznává Danila Bočkarev, který je energetickým expertem v bruselském think-tanku East West Institute.

HN: Znamená fakt, že EU neuvolní peníze na přípravné práce pro Nabucco, že tento projekt bude opuštěn?

200 milionů eur pro podobný projekt nic neznamená. Celkové náklady jsou mnohonásobně vyšší, mluvilo se o částce mezi šesti a dvanácti miliardami eur. Problém je jinde. Pro podobné projekty je důležité, aby všechny zúčastněné země sledovaly stejný cíl, což zde chybí. Ázerbajdžán v zásadě je ochoten prodat svůj plyn komukoli, kdo dá nejvíce peněz. Turecko zase nechce být čistě tranzitní zemí, raději by bylo energy hub. Některé země jako je Česko nebo Maďarsko jsou velkými zastánci projektu, další důležité členské státy EU jsou o poznání skeptičtější. Pro projekt takového rozsahu je takováto nejednotnost kritická. Dalším důležitým problémem je, že není příliš jasné čím plynovod naplnit.

HN: V této souvislosti se hovoří hlavně o Ázerbajdžánu.

Ázerbajdžán má zatím jen málo kapacit, jeho hlavní naleziště se ještě rozpracovává a není jasné, kdy se tam začne těžit v plánovaných objemech. Oni na Nabuccu nejsou nijak závislí, mohou svůj plyn dodávat do Ruska nebo Íránu.

HN: Další nejčastěji zmiňovanou zemí je Turkmenistán.

Tam je situace podobná. V minulém roce bylo oznámeno objevení naleziště se zásobami ve výši 4-8 trilionů kubíků. Jde ale o odhad, geologický průzkum oblasti ještě neproběhl. Ale od průzkumu do zahájení těžby uběhne přinejmenším pět let, spíše více. Turkmenistán bude prodávat tomu, kdo jim dá nejlepší cenu. Prodávat Rusku je pro ně velmi pohodlné, protože to platí velmi solidní ceny a Turkmenistán se nemusí starat o přepravu do Evropy nebo kamkoli jinam. Minulý týden Gazprom podepsal dohodu, podle které bude prodávat turkmenský plyn do Íránu. To znamená, že se snaží ovládnout co nejvíce turkmenského plynu a rozhodně ho nebude chtít dodávat prostřednictvím Nabucca.

HN: Odkud by mohl přijít další plyn?

Podle mého názoru je klíčová role Íránu, který ovšem potřebuje velké investice do svých nalezišť a podle toho odkud přijdou, bude plyn dodávat. Bez íránských dodávek, v budoucnu možná i z Iráku, podle mě nedává Nabucco příliš smysl.

HN: V současné době se připravují tři velké projekty – Nord Stream, South Stream a Nabucco. Který z nich má podle vás největší šanci na realizaci?

Jednoznačně Nord Stream. Má podporu většiny evropských zemí, účastní se ho dvě německé a jedna holandská firma. Evropská komise se na něj dívá přinejmenším neutrálně, spíše ho také podporuje. S Finskem a Dánskem byly podepsány dohody o výstavbě v jejich ekonomické zóně Baltského moře, jediným, kdo ještě nepodepsal, je Švédsko.

HN: O Nabuccu jsme již hovořili, ale jaké perspektivy má jeho konkurent South Stream, který vede po dnu Černého moře?

Jeho perspektivy hodnotím ještě o něco horší než Nabucca. Když stavíte plynovod po dnu moře, nemusíte nikomu platit poplatky za tranzit, musíte ale dostat svolení od zemí, které tam mají svou ekonomickou zónu. V případě South Streamu vám to musí povolit Ukrajina nebo Turecko. Obě tyto země na jeho stavbě nemají zájem. Ukrajina logicky chce, aby plyn proudil přes její území a dostávala tak poplatky za tranzit. Turecko by se zase chtělo stát jakýmsi centrálním obchodníkem s plynem a proto by chtělo rozšířit stávající plynovod Blue Stream, který vede po dně moře z Ruska do Turecka. Další otázkou je finanční náročnost takového projektu, ale větší problém je podle mne získání souhlasu Ukrajiny nebo Turecka.