Pokud by eurovolby měly být vysvědčením pro evropské vládní strany, někteří politici by se v mezičase u moci příliš chválit nemohli.

V nelehké době ekonomické krize totiž dali evropští voliči hned v několika zemích přednost opozičním a populistickým stranám před těmi, které zasedají v jejich vládách.

Vůbec nejvýraznějším příkladem je Velká Británie, kde vládnoucí labouristé premiéra Gordona Browna zcela propadli a skončili a v eurovolbách až třetí za opozičními konzervativci Davida Camerona a dosud nepříliš významnou protievropskou Stranou nezávislosti.

Podpora jen 15 procent Britů je pro labourity dokonce nejhorším volebním výsledkem za posledních sto let. Konzervativní toryové získali 27 procent hlasů.

Padly první hlavy. A pod Brownem se kýve křeslo

Výsledek voleb tak zamíchal kartami na britské politické scéně, dosud docela jasně rozdělené mezi dvě strany. Voliči se podle analytiků spíš než podle evropské otázky při hlasování rozhodovali podle svojí spokojenosti s vládou Spojeného království.

A to nezní pro předsedu kabinetu Browna, který už týdny čelí výzvám opozice k vyhlášení předčasných voleb, ani trochu dobře.

Podle některých britských analytiků není ale špatný výsledek vládních labouristů jen známkou nespokojenosti s politikou kabinetu, ale také jasným signálem, že si nálada voličů je jasně pro předčasné volby tolik prosazované Cameronem.

Ne snad proto, že by byli lidé tak nadšeni opozicí, to je zřejmé i z vysoké podpory malých stran, ale protože si voliči podle poltiologů myslí, že současný parlament už nemá legitimitu. Důvěrou lidí v poslance obou komor britského zákonodárného sboru otřásla vlna skandálů se zneužíváním finančních náhrad.

Propad labouristů okamžitě po ohlášení výsledků nastartoval vlnu nespojených hlasů volajících po Brownově odstoupení z čela vlády. Kabinet už musela opustit ministryně životního prostředí Jane Kennedyová a je tak první, která ve straně doplatila na katastrofální výsledek voleb.

Do náruče extremistů

Výrazný volební neúspěch zaznamenaly vládní strany také ve Španělsku, Maďarsku a Irsku, oproti tomu v Německu, Francii nebo na Slovensku strany u moci potvrdily svoje pozice. Obecně ale analytici upozorňují, že vládnoucí politická uskupení v době ekonomické krize nesplnila očekávání voličů a vehnala je do náruče opozice a extremistických stran.

"Volební výsledky odhalily krizi demokracie v národních státech spíš než na celoevropské úrovni. V členských státech jsme svědky většího a většího nárůstu populismu, který ještě podporují politické skandály," vysvětluje Mario Telo, šéf evropských studií na bruselské univerzitě ULB.