Irové podruhé hlasují o Lisabonské smlouvě. Mnozí vhodí ANO i kvůli krizi

Blogy

Miroslav Cvrček
Pravda o tom, jak senátoři "napadli" i zakládající smlouvu EU

Blogy

Petr Mach
Topolánek ponižuje Českou republiku

Blogy

Michal Semín
Praha opět volá Dublin

Dublinský taxikář Michael už má debat o referendu k Lisabonské smlouvě dost. "Vždy, když zapnu rádio, mluví se tam o Lisabonu", říká naštvaně a rychle točí knoflíkem, aby naladil jinou stanici.

Lisabonská smlouva se na Iry skutečně valí ze všech stran. Snad každý sloup v Dublinu je polepen plakáty zastánců "Ano" či "Ne".

"Už jsme o tom jednou hlasovali, tak proč nás zas otravujou?" diví se Michael.

S tímhle pocitem se vám v dublinských ulicích svěří spousta lidí. Přesto chce ale většina z nich hlasovat pro Lisabon, stejně jako Michael. V průzkumech veřejného mínění vedou zastánci dokumentu nad jeho odpůrci v poměru 2:1.

Kulhající keltský tygr

Irové totiž na vlastní kůži prožívají, co je to hospodářská krize.

Nezaměstnanost je na dvanácti procentech, ekonomika letos spadne o desetinu. Slavný keltský tygr prostě kulhá na obě nohy. Není divu, že lidé mají strach z budoucnosti: zatímco na vrcholu prosperity v průměru spořili 2,3 procenta svých příjmů, teď je to víc než 11 procent. Jak říká majitel kadeřnického salonu nedaleko slavného Temple Baru, běžný člověk v kapse obrací každé euro.

V Evropské unii vidí většina lidí záchranu před krizí. Ještě loni se často vyskytoval pocit, že bohaté a rychle rostoucí Irsko vše zmůže samo.

Teď je naopak Brusel vzýván jako záruka lepších časů. "Krize lidi přinutila přemýšlet o tom, co pro Irsko Evropa znamená," říká Seamus Mulconry, konzultant a šéf vládní kampaně během druhého irského referenda o smlouvě z Nice v roce 2002. "Převládá pocit, že v časech nejhlubší krize za posledních 80 let musíme mít co nejvíc přátel. Žádná země nemůže takovému propadu čelit osamoceně."

Přesně na tuhle strunu hrají zastánci Lisabonské smlouvy. Pro dokument jsou všechny parlamentní politické strany s výjimkou Sinn Féin. Do ulic vyrazily s jednoduchými hesly, která zdůrazňují, že Ano Lisabonu rovná se Ano investicím nebo pracovním příležitostem.

Zní to dost vágně, ale podle Mulconryho to zabírá: "Většina lidí z krize viní bankéře, realitní makléře nebo vládu. První dvě skupiny může umravnit přísnější regulace, která přichází z Bruselu. A na vládu mají voliči sice vztek, ale vědí, že kdyby ji potrestali neschválením Lisabonu, potrestali by i sami sebe."

Skutečně: kabinet premiéra Briana Cowena je rekordně nepopulární, zatím se ale nezdá, že by ho lidé chtěli potopit u hlasovací urny. Čeká se horký závěr podzimu, kdy se bude rozhodovat o škrtech v rozpočtu a ozdravění bankovního systému od tak toxických aktiv.

Přesně tohle si myslí i starší žena, která v centru Dublinu na odborářské demonstraci proti omezování sociálních výdajů nadšeně mává karikaturou premiéra: "Cowen nám všem škodí, ale budu hlasovat pro Lisabon. Já si ještě pamatuju, když byl v Irsku hlad. Bez Evropy by Irové ještě pořád jezdili žebrat o práci do Británie."