Dublinský taxikář Michael už má debat o referendu k Lisabonské smlouvě dost. "Vždy, když zapnu rádio, mluví se tam o Lisabonu", říká naštvaně a rychle točí knoflíkem, aby naladil jinou stanici.
Lisabonská smlouva se na Iry skutečně valí ze všech stran. Snad každý sloup v Dublinu je polepen plakáty zastánců "Ano" či "Ne".
"Už jsme o tom jednou hlasovali, tak proč nás zas otravujou?" diví se Michael.
S tímhle pocitem se vám v dublinských ulicích svěří spousta lidí. Přesto chce ale většina z nich hlasovat pro Lisabon, stejně jako Michael. V průzkumech veřejného mínění vedou zastánci dokumentu nad jeho odpůrci v poměru 2:1.
Kulhající keltský tygr
Irové totiž na vlastní kůži prožívají, co je to hospodářská krize.
Nezaměstnanost je na dvanácti procentech, ekonomika letos spadne o desetinu. Slavný keltský tygr prostě kulhá na obě nohy. Není divu, že lidé mají strach z budoucnosti: zatímco na vrcholu prosperity v průměru spořili 2,3 procenta svých příjmů, teď je to víc než 11 procent. Jak říká majitel kadeřnického salonu nedaleko slavného Temple Baru, běžný člověk v kapse obrací každé euro.
V Evropské unii vidí většina lidí záchranu před krizí. Ještě loni se často vyskytoval pocit, že bohaté a rychle rostoucí Irsko vše zmůže samo.
Teď je naopak Brusel vzýván jako záruka lepších časů. "Krize lidi přinutila přemýšlet o tom, co pro Irsko Evropa znamená," říká Seamus Mulconry, konzultant a šéf vládní kampaně během druhého irského referenda o smlouvě z Nice v roce 2002. "Převládá pocit, že v časech nejhlubší krize za posledních 80 let musíme mít co nejvíc přátel. Žádná země nemůže takovému propadu čelit osamoceně."
Odpůrce lisabonské smlouvy Ganley chystá další "křížovou výpravu" - čtěte ZDE
Lisabonu musíme říct znovu NE, vyzývají Iry odboráři - čtěte ZDE
Přesně na tuhle strunu hrají zastánci Lisabonské smlouvy. Pro dokument jsou všechny parlamentní politické strany s výjimkou Sinn Féin. Do ulic vyrazily s jednoduchými hesly, která zdůrazňují, že Ano Lisabonu rovná se Ano investicím nebo pracovním příležitostem.
Zní to dost vágně, ale podle Mulconryho to zabírá: "Většina lidí z krize viní bankéře, realitní makléře nebo vládu. První dvě skupiny může umravnit přísnější regulace, která přichází z Bruselu. A na vládu mají voliči sice vztek, ale vědí, že kdyby ji potrestali neschválením Lisabonu, potrestali by i sami sebe."
Skutečně: kabinet premiéra Briana Cowena je rekordně nepopulární, zatím se ale nezdá, že by ho lidé chtěli potopit u hlasovací urny. Čeká se horký závěr podzimu, kdy se bude rozhodovat o škrtech v rozpočtu a ozdravění bankovního systému od tak toxických aktiv.
Přesně tohle si myslí i starší žena, která v centru Dublinu na odborářské demonstraci proti omezování sociálních výdajů nadšeně mává karikaturou premiéra: "Cowen nám všem škodí, ale budu hlasovat pro Lisabon. Já si ještě pamatuju, když byl v Irsku hlad. Bez Evropy by Irové ještě pořád jezdili žebrat o práci do Británie."