Kdo je nový prezident EU Herman Van Rompuy? Hodinář kompromisů

Lisabon přehledně

Strastiplná cesta Lisabonu: S Klausem padla poslední překážka

ANIMACE: Lisabonská smlouva ve 12 bodech

Lisabonská smlouva - plný text

"Myslím, že ve svých jednašedesáti letech si mohu dovolit takové malé bláznovství," tak popsal belgický premiér svůj letošní nápad strávit zcela inkognito jen s rodinou dva týdny v karavanu u australských protinožců.

Stejně tak by se dal popsat nápad, že se Herman Van Rompuy má stát prvním stálým předsedou Evropské rady neboli jakýmsi unijním prezidentem. Ještě loni touto dobou by totiž kdekdo v Belgii pokládal za bláznivou myšlenku, že by někdo takový měl stanout v čele vlády věčně vnitřně rozvaděné valonsko-vlámské monarchie. A ještě letos v září by kdekdo v Evropě pokládal za úplné bláznovství, že by tento mimo Belgii takřka neznámý politik mohl získat funkci, která vypadala jako nachystaná pro bývalého britského premiéra Tonyho Blaira.

Na první pohled Hermana Van Rompuye nic pro tak prestižní úřad nepředurčuje. Asketicky vyhlížející tvář, zdrženlivé způsoby, nechuť k okázalým gestům. Někdo takový má ztělesňovat Evropskou unii?

Silná osobnost

Za diskrétním zevnějškem je však silná osobnost a nepochybně i silný politik.

Veřejné dění Hermana Van Rompuye přitahovalo od mládí, jeho otec byl známým ekonomem. Stranicky se už v šestnácti letech orientoval napravo, jeho blízcí dokonce tvrdí, že je to fotbalově řečeno typický klubista, nositel jediného dresu, v jeho případě Křesťanské, demokratické a vlámské strany (dříve Křesťanskosociální vlámská strana). Vzdělání: pro politika takřka ideální kombinace, doktorát z ekonomických věd a titul bakaláře z filozofie.

S touto výbavou a pílí se ocitl v sedmadvaceti letech v kabinetu premiéra Lea Tindemanse, který se stal jeho politickým učitelem. Odtud už vedla cesta k ministerským funkcím. Z nich nejdůležitější byl resort financí, kde se Herman Van Rompuy osvědčil jako obhájce striktní rozpočtové disciplíny. Práce na vládní úrovni ho vtáhla i do čistě praktické politiky, která je v jazykově rozdělené Belgii uměním kompromisu. Podílel se na ustavování nejméně osmi vlád, odkud si odnesl zkušenosti a množství cenných vztahů, ať v dobrém, či ve zlém. Také přezdívku: Hodinář kompromisů.

Množství zážitků přineslo zvláště jednu cennou vlastnost: nadhled. "Politika není v životě všechno," připomíná Herman Van Rompuy. "Nemám rád ten chaotický způsob života, který je spojen s velkou odpovědností." Jeho druhou nápadnou vlastností je zdrženlivost. Tu však nelze spojovat s pasivitou. Koncem loňského roku právě on velkou měrou přispěl k pádu svého předchůdce v premiérském úřadě Yvese Leterma. Provedl to nenápadně, věren svému stylu "pacifikovat, aniž je třeba zvýšit hlas".

Odpůrce extremistů

Ještě jedna vlastnost Hermana Van Rompuye doporučuje pro to, aby řídil schůzky šéfů států a vlád Evropské unie. Odpor k extremistům všeho druhu. Když dáváte dohromady rozpočet v zemi, která je tak vnitřně rozdělena a kde se rozhoduje tak složitě, víte, že pracně sestavený kompromis rozbíjejí právě extremisté.

Jak se dá obstát v tak složitých podmínkách? Jen díky dalším zájmům. V případě Hermana Van Rompuye je to cyklistika, četba a také nyní často zmiňované psaní básní v japonské formě haiku, která autorovi předepisuje vyjádřit se v ne méně a ne více než osmnácti slabikách.

Oporu nachází i ve víře. "Jestli mě někdo označuje za jezuitského, beru to jako poctu," odmítá občasné narážky na své katolické vyznání. Lépe, i když nepřímo jeho vztah k víře popsala Hermanova žena Geertrui, se kterou má čtyři děti a kvůli které se letos vydal do Austrálie. "Někdy až žárlím na sílu, kterou čerpá ze své víry," svěřila se novinářům.

Že by nikdy nedal najevo své city? Nikdy se prý nerozhněvá, ale stane se, že mu ukápne slza. Proč? "Jistě proto, že mám pocit, že všechno je pomíjivé."

Jak obstojí v nové funkci, těžko předpovědět, jisté však je, že nejvíce potíží bude mít s těmi, kteří ho nyní zvolili. S takovými situacemi se však setkával i v minulosti