Stupně tragédie

Richterova stupnice charakterizuje energii zemětřesení. Pracuje s tzv. magnitudo, které je podle příslušné rovnice určováno ze záznamů měřicích přístrojů. Protože jde o logaritmickou stupnici, nárůst magnituda o jednotku znamená 30x větší energii zemětřesení a nemá teoreticky žádnou horní hranici. Nejsilnější zaznamenané zemětřesení na Richterově stupnici mělo velikost 9,5 a bylo v roce 1960 v Chile. Vedle toho existují stupnice charakterizující intenzitu zemětřesení, které porovnávají účinky jevu na budovy, lidi a krajinu v daném místě. V Česku se používá dvanáctibodová stupnice MSK, v západních zemích Mercalliho stupnice.

Otřesy ve dvanácti stupních

1. Zemětřesení zaznamenají jen přístroje.
2. Otřesy pociťují jen citliví jedinci, pokud jsou v klidu, zejména ve vyšších patrech budov.
3. Pohybují se předměty zavěšené na zdech.
4. Drnčí okna, cinká nádobí v policích.
5. Otřesy pociťují téměř všichni lidé. Křehké předměty se rozbíjejí, omítka puká, stromy a telegrafní sloupy jsou porušeny.
6. Dění zaznamenávají všichni lidé, mnozí vybíhají z domů. Vznikají mírné škody, těžký nábytek se pohybuje, místy opadává omítka.
7. Lidé opouštějí domovy. Běžné domy jsou poškozeny mírně, sešlejší těžce. Otřesy zaznamenávají i řidiči.
8. Pevné konstrukce jsou poškozeny mírně, ostatní těžce. Komíny a pomníky se hroutí. Řidiči nemohou pokračovat v jízdě.
9. Pevné konstrukce jsou poškozeny těžce, základy mnoha domů se sesouvají. Objevují se nápadné trhliny v zemi.
10. Poškození i budov a dalších objektů konstruovaných s ohledem na nebezpečí zemětřesení.
11. Úplné zničení cest a dalších komunikací, potrubí a elektrického vedení, rozsáhlé sesuvy půdy.
12. Naprostá zkáza. Zemské vlnění připomíná mořské vlny. Výhled do dálky je znemožněn. Předměty jsou vrhány vysoko do vzduchu.

Když se podíváte na satelitní snímek karibského ostrova, na němž leží Haiti a Dominikánská republika, možná vám bude nápadný řetěz jezer táhnoucí se od Barahony v Dominikánské republice až k hlavnímu městu Haiti Port-au-Prince. Ano, toho města, které bylo tak zle postiženo zemětřesením 12. a 20. ledna 2010.

Údolí vyplněné jezery se jmenuje Hispaniola rift valley (riftové údolí Hispaniola) a voda v jezerech je slaná, protože ještě před několika miliony let tu byla mořská úžina. Jak je to možné? "Haiti leží na dvou deskách zemské kůry které se rychlostí jednoho palce (2,5 cm) za rok posouvají proti sobě," říká geofyzik Ross Stein z organizace US Geological Survey (USGS).

Špatné místo pro vědu

"Poprvé tu bylo ničivé zemětřesení zaznamenáno roku 1751." Na tektonických zlomech, kde se stýkají desky zemské kůry, postupně narůstá napětí, které se může náhle vybít ničivým otřesem. "Při zemětřesení 12. ledna došlo k prudkému pohybu desek, možná až o metr," Ross Stein. "Už roku 2008 přitom byla zveřejněna studie upozorňující, že několik desetiletí trvající klid na tomto zlomu může znamenat hrozbu velkého otřesu."

Geolog Paul Mann z University od Texas, jeden z autorů této studie,
k tomu dodává: "Přestože Haiti leží na systému aktivních zlomů, pracovalo tu jen pár geologů. Je to země v rozvratu se špatnou bezpečnostní situací, kde je vědecká činnost velmi obtížná a nebezpečná."

Jinými slovy: každý věděl, že Port-au-Prince sedí na sudu dynamitu. Počet obětí mohl být až o několik řádů nižší - kdyby se neschopná vláda místo bojů o moc a korupce věnovala skutečné péči stát.

Například při ještě silnějším zemětřesení, které v roce 1992 postihlo Kalifornii, zahynul jeden člověk - především proto, že se tam staví budovy s ohledem na tektonické riziko, že existují vědecká pracoviště sledující pohyby zemské kůry, záchranářské organizace a záchranné plány. Za většinu ztrát na životech z 12. ledna na Haiti nemůže ani tak zemětřesení jako lidská hloupost
a lenost.

Dominový efekt pokračuje

Podle zmíněné studie, kterou vypracoval tým Paula Manna v roce 2008, bylo třeba v blízké době na Haiti čekat zemětřesení o síle 7,2 magnitudo - tedy Richterovy škály. Nakonec byla ničivá energie živlu o něco nižší: 7.0. Zdánlivě malý rozdíl však ve skutečnosti znamená o polovinu méně energie, protože v této stupnici jde o logaritmické hodnoty. Pro srovnání - zemětřesení, které způsobilo katastrofální vlnu cunami v Indickém oceánu roku 2004 mělo magnitudo 9,3.

Nižší energie skutečného zemětřesení na Haiti oproti předpovědi však může mít zlověstný význam: podle amerických geologů apokalypsa na ostrově ještě nemusí být u konce.

"Na Haiti je celý složitý systém aktivních zlomů," upozorňuje geolog Andrew Freed z Purdue University. "Tím, že došlo k uvolnění energie u Port-au-Prince, přeneslo se napětí na další zlomy v okolí. Výsledkem může být dominový efekt: jedno zemětřesení odstartuje celou řadu dalších. V geologických podmínkách, jaké jsou na Haiti, se jedním otřesem napětí neuvolní. Pouze se přeorganizuje jeho rozložení. Můžeme čekat další zemětřesení - možná o síle až 7,5 magnitudo." Není vyloučeno, že se toto varování začíná naplňovat. Ze série běžných otřesů, jimiž doznívá každé velké zemětřesení, výrazně vybočil záchvěv zaznamenaný 20. ledna, který podle odborníků z USGS dosáhl magnitudo 6,1. Navíc přišel s podstatně větším časovým odstupem od prvního úderu, než bývá u dodatečných otřesů obvyklé.

Naděje z vesmíru a vytí psů

Předpovědět čas, kdy se země zatřese, alespoň s přesností meteorologické předpovědi zatím vědci neumí. Existuje však celá řada jevů, které mohou předem varovat.

Před katastrofálním zemětřesením, které roku 1957 postihlo řecký ostrov Kefalonii, obyvatele budilo vytí psů a hýkání oslů. V Japonsku lidé pěstují akvarijní ryby, které před katastrofou divoce plavou ze strany na stranu. Ví se také, že zemětřesení často předchází změna úrovně hladiny vody ve vrtech a studních a zvýšení úniků radonu z podzemí.

Čínští vědci dokonce tvrdí, že odhalili vztah mezi tvary mraků a místy, kde k otřesům dojde. Pro přesnou prognózu se však zatím tyto symptomy nedaří využít - někdy k nim dochází, aniž by katastrofa následovala, jindy se neobjeví ani před silným zemětřesením. Zbytečná evakuace oblasti pak může přinést víc škody než otřesy samotné.

Zvláštní kapitolu tvoří světelné jevy doprovázející chvění země. Roku 1994 fotografoval Tim Shell z Los Angeles údolí San Fernando v Kalifornii, které se shodou okolností stalo krátce nato epicentrem silného otřesu. Když snímek vyvolal, spatřil nad obrazem krajiny odsouzené ke zkáze světélkující oblak podobný lidské lebce. Na první pohled zpráva vhodná nanejvýš pro bulvár - kdyby podobná svědectví nepředcházela i jiná zemětřesení.

Například před otřesem v mexickém Pueblu v roce 2000, který zahubil 28 osob, spatřily stovky svědků na obloze tři velké světelné skvrny pokládané za UFO. Zprávy o tajemné záři ve vzduchu předznamenaly i další tektonické pohromy. Seriózní analýza hlášení UFO z několika zemí také ukázala, že podivná svědectví se zvláštní náhodou koncentrují právě v místech, kudy vedou tektonické zlomy. Dnes už ani oficiální věda nebere "tajemná světla země" na lehkou váhu. Nejrozšířenější teorie je vysvětluje tak, že křemík (který tvoří nejrozšířenější složku zemské kůry) vystavený obrovským pnutím generuje elektrické napětí. Jde o stejný jev, jaký se využívá například v piezoelektrických zapalovačích. Elektrický výboj v atmosféře pak způsobuje světélkování.

S tímto jevem může souviset také poznatek vědců americké kosmické agentury NASA. Ti tvrdí, že velká zemětřesení se ohlašují změnami v ionosféře, vysoké vrstvě zemské atmosféry vyznačující se elektrickou vodivostí.

Už dnes ale vesmír pomáhá při předpovídání zemětřesení jinak. Pomocí satelitního měření se zjišťují pohyby zemské kůry s přesností na milimetry. Jejich analýza a porovnání s vývojem v minulosti umožňuje odhadnout budoucí vývoj. Zatím však jen s velkým časovým rozptylem. I to však může být užitečné."Máme v úmyslu vytvořit globální model rizika zemětřesení, který by byl veřejně dostupný," říká Ross Stein z USGS. "Znalost takového rizika by měla v ohrožených oblastech patřit k základním lidským právům." To, co se stalo na Haiti, jeho slova potvrzuje.


Proč a jak se třese zem?

Země je zatím jedinou známou planetou, která má tzv. deskovou nebo kernou tektoniku - pevná zemská kůra je rozlámána na řadu desek, které plují na žhavotekutém magmatu jako ledové kry na vodě. Na některých místech se navzájem vzdalují (zde se tvoří nová kůra), jinde se naopak srážejí, lámou nebo podsouvají jedna pod druhou. A právě v takových oblastech se vyskytují zemětřesení nejčastěji. Tlak horninových masivů v místech zlomů a tektonických linií postupně narůstá, až se nahromaděné napětí uvolní prudkým otřesem - a na povrchu se hroutí domy a umírají lidé. Tyto "švy" zemské kůry obepínají planetu sítí, které se říká ohnivý pás. Zde je totiž nejen nejvíc ničivých zemětřesení, ale také aktivních sopek. V Asii jedna tato vraždící linie vede podél Japonska a Indonésie, v Americe sleduje celé pacifické pobřeží. V Evropě prochází Středozemním mořem poblíž jižní Itálie a Řecka a má své pokračování i v Turecku a Izraeli.
Ilustrace: Shutterstock




Hlavní město Haiti Port-au-Prince se nachází na aktivním tektonickém zlomu. Je tedy v podobné situaci jako San Francisco ležící v blízkosti obávaného zlomu San Andreas.