Zatímco mezinárodní jednotky poprvé úspěšně vyhánějí Tálibán z jeho léta okupovaných pozic v Kandaháru, informace o mírových jednáních s mudžáhidy jsou stále kusé a rozporuplné.

Kdo, kde a o čem vlastně "mluví" s Tálibánem?

Pozvat ke stolu legendami opředeného mullu Umara je možnost, kterou Američané (vzhledem k jeho setrvalé podpoře Al-Káidy) rychle zavrhli. Míří nikoli k duchovnímu vůdci, nýbrž ke skupině vojenských velitelů.

Garance od NATO

Vyjednávat o míru s hnutím bez stabilní "členské základny", jednotného velení či plánů do budoucna je však pro afghánskou vládu i Američany přinejmenším stejně obtížné jako s ním bojovat fyzicky.

"Přímý kontakt neexistoval. Různí hráči – pákistánská armáda, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty – Tálibán zastupovali," popisuje pákistánský novinář Salím Šahzad.

Teď nastává důležitá změna – nepřímá jednání se mění v osobní. Vysocí představitelé Tálibánu dostali od NATO garanci, že pokud přijedou (většinou ze svých základen v Pákistánu) do Afghánistánu, nebudou zatčeni.

Tím, kdo má vést jednání za Tálibán, je vojenský vůdce hnutí, Abdul Barádar. Na počátku éry Tálibánu byl jedním z prvních, kdo odpřisáhl věrnost mullovi Umarovi. Když ho v únoru Pákistánci zatkli na svém území, oslavovalo se to jako velký úspěch. Nyní byl ale propuštěn, s vědomím USA, na svobodu.

Úplatky a rozdělování funkcí

"Tálibán si kladl několik podmínek. Propuštění Barádara bylo jednou z nich," řekl HN novinář Šahzad. Kromě něj budou jednáním přítomni i další nechvalně proslulí afghánští vojevůdci, jako například Gulbuddín Hekmatjar či Džaláluddín Hakkání.

Jaká je šance na úspěch? První výsledek nelze čekat dřív než za několik měsíců, shodují se znalci místních poměrů. Charakter jednání neodpovídá právě standardu západních summitů.

Bývalý velitel afghánské tajné služby, který v létě rezignoval, odhalil, že v celé věci hrají roli úplatky a rozdělování funkcí.

Radikálové navíc vědí, že Američané beztak ze země za čas odjedou, a část z nich chce s lukrativními dohodami s afghánskou vládou počkat, až budou USA pryč.

Z afghánské historie je rovněž známo, že mezi bojovníky pravidelně nastává vnitřní rozkol.

"Afghánský prezident má šanci uzavřít mír s částí Tálibánu a díky tomu se může počet útoků zmírnit. Neustanou ale úplně," domnívá se Arturo Munoz, analytik z organizace Rand Corporation. "Čekám, že některé frakce Tálibánu dohodu prostě odmítnou a s terorem budou pokračovat dál."