Poté, co ve čtvrtek airbusu A380 společnosti Qantas explodoval motor a jeho kapitán Richard de Crespigny musel nouzově přistál v Singapuru, potkalo v pátek totéž další stroj. Na jeho palubě se přitom domů do Sydney kapitán de Crespigny se svou posádkou hodlali vrátit domů. I tento letoun musel v Singapuru nouzově přistát.

Stroj Boeing 747-400 ze 431 pasažéry na palubě začal mít potíže dvacet minut po startu. Cestující uslyšeli ránu a poté začaly z jednoho z motorů létat plameny. Pilot stroj okamžitě otočil a stejně jako v prvním případě bezpečně přistál na singapurském letišti.

Richard de Crespigny hned po přistáni zavolal své manželce: „Miláčku, máme trochu zpoždění, museli jsme zase přistát, vracím se do hotelu.“

Paní Coral de Crespignyová to později pro australský server news.com.au komentovala slovy: „To první nouzové přistání jsem zvládala dobře. Volali mi lidé z Qantas, řekli mi, že to přistání bylo bez komplikací, věděla jsem, že je po nebezpečí a muž je v pohodě na zemi. Když mi pak manžel zavolal, že se opět nouzově přistávalo, už mi tak dobře nebylo.“

Nouzová situace, okamžitě sednout!

Kapitán de Crespigny nastupoval do boeingu jako hrdina – nejenže svým hlasem z kabiny cestující uklidňoval, navíc někteří tvrdí, že nikdy nezažili měkčí přistání. Při druhém letu mu bylo souzeno prožít vše právě z pohledu cestujících.

Jak vypověděli svědkové, tentokrát to tak klidné nebylo. Palubní personál začal na cestující křičet, ať si okamžitou sednou a zaujmou polohu pro nouzové přistání. Lidé se v sedačkách předklonili tak, jak se to radí. Někteří přitom nahlas plakali. Personál přitom stále opakoval: „Nouzová situace!“

I tento stroj se během dvaceti minut vrátil k letišti a bezpečně přistál. „Byl to nepříjemný šok, zvlášť když všichni věděli, co se stalo airbusu den před tím,“ komentoval to Ranjan Sivagnanasundaram, jeden z cestujících.

Švédská turistka Lisa Ogdenová mluvila podobně: „Byl to děsivý zážitek. Motor vybuchl, vypadalo to jako ohňostroj, hodně velký ohňostroj. Letadlo se otřáslo, posádka začala křičet, každý si musel okamžitě sednou. Několik lidí začalo ječet, zdálo se, že je to věčnost, ale asi po minutě ten motor přestal hořet.“