Německo ztrácí obyvatele

Noví se nerodí...

Ve Spolkové republice žije na 82,3 milionu lidí, celkový počet obyvatel však kvůli nízké porodnosti klesá, jako ve většině zemí EU. Letos Německu ubylo meziročně na 50 000 občanů.

...a imigranti jdou jinam

Již třetí rok po sobě odchází z Německa více lidí, než kolik se jich do země přistěhuje. Průměrný rozdíl činí 15 000 osob ročně.

Nedostatek expertů

Úbytek populace pociťuje i průmysl, v němž podle odhadů chybí na 70 000 odborníků.

Od našeho zpravodaje z Berlína.

Narodil se v Německu, studoval politologii ve Spojených státech a v Belgii, plynně hovoří třemi světovými jazyky a jmenuje se Martin. Práci, která by odpovídala jeho kvalifikaci i ambicím, však ve své domovině najít nemůže.

"Všichni mluví o tom, jak jsou Korejci nebo Vietnamci příkladným vzorem integrace, protože se umějí přizpůsobit, mají motivaci ke vzdělání a jsou věrní ústavě. Jenže k čemu to všechno je, když pak Asijci nemají stejné šance jako Němci?" ptá se dokonalou němčinou 28letý Martin Hyun a vypráví jeden příběh etnické diskriminace za druhým.

"Když jsem se ucházel o pozici na ministerstvu zahraničí, první otázka byla, jestli budu jako Korejec loajální k Německu. V německé odbočce Mezinárodního olympijského výboru se mě zase ptali, jestli náhodou nebudu lobbovat za korejskou kandidaturu na pořádání zimní olympiády v roce 2018. To mě jako člověka, který v téhle zemi vyrostl, neskutečně uráží," říká Martin.

Většina pohovorů v prestižních německých firmách podle Martina končí doporučením hledat si práci v Koreji: prý se tam se svojí kvalifikací a jazykovou vybaveností snáze uplatní. "Mnoho mých přátel se skutečně do Koreje za prací přestěhovalo," dodává rezignovaně Martin, který se prozatím rozhodl pro doktorandské studium na univerzitě v Bonnu.

Nedostává se odborníků

A statistika mu dává za pravdu. Sotva se německá společnost jakž takž smířila s tím, že Německo je prostě zemí přistěhovalců, v níž má dnes každý pátý obyvatel cizokrajný původ, musí si zvykat na opak. Už třetím rokem v řadě z Německa ročně odejdchází v průměru asi o 15 tisíc lidí více, než se do něj přistěhuje. Spolu se stárnutím společnosti a nízkou porodností tak nejlidnatější země Evropské unie přišla za posledních osm let bezmála o milion obyvatel.

Hospodářské svazy i odborníci proto bijí na poplach: Německo ztrácí konkurenceschopnost. Odcházejí lékaři, vědci nebo inženýři. Přitom se zdaleka nejedná jen o Němce. Kufry balí také mnoho mladých a vzdělaných přistěhovalců, kteří často v Německu nevidí perspektivu pro kariérní růst. A to ve chvíli, kdy německému hospodářství v současnosti chybí až 70 tisíc kvalifikovaných pracovníků.

Snaha nalákat nové odborníky ze zahraničí má kvůli přísné imigrační politice mizivý efekt. V roce 2009 dostalo povolení k pobytu jen 142 odborníků z ciziny.

Odchod mnoha elitních přistěhovalců je dalším střípkem do neustávající diskuse o neúspěšné integraci imigrantů v Německu, kterou na konci srpna vyvolal svými kontroverzními výroky na adresu muslimů Thilo Sarrazin, bývalý člen vedení centrální banky.

Kancléřka Angela Merkelová hovoří o "absolutním selhání multikulturalismu", předseda bavorské CSU Horst Seehofer odmítá přistěhovalce "z kulturně vzdálených oblastí" a podle spolkového ministra vnitra Danka de Maiziera se až 15?procent imigrantů nechce integrovat.

Německo nás potřebuje

To však není případ 23letého Kadira Saka z třetí generace tureckých imigrantů. Jeho matka je na sociální podpoře, Kadir se ale stejně jako jeho dva sourozenci dostal na univerzitu. Chce se stát učitelem a být vzorem pro děti přistěhovalců. Jenže sám už ve svou zemi přestává věřit.

"Chtěl jsem být Němcem, ale už jsem pochopil, že tady vždycky zůstanu Turkem," říká smutně Kadir, který si diskriminaci uvědomuje hlavně na srovnání s o rok mladším bratrem Tolgou. "Zatímco já vypadám jako Němec, bratr má tmavší pleť a černé vlasy. A život má mnohem těžší než já."

I Kadir proto uvažuje o tom, že se svou ženou bude následovat stovky dalších kvalifikovaných Turků a vrátí se do země, z níž přišli jeho prarodiče. I když ani tam by to neměl lehké. "Doma s mojí ženou mluvíme německy, turecky se domluvím jen lámaně... Připadám si jako v pasti, vlastně nepatřím ani sem, ani tam," krčí rameny Kadir.

Zatím se ale svého cíle vzdát nechce. "Německá společnost nutně potřebuje vzdělané lidi ze zahraničí - říká to ostatně i kancléřka Merkelová. Jak to s Německem může dopadnout, když ti nejlepší kvůli znechucení z diskriminace odejdou a zůstanou jen ti na sociální podpoře?" ptá se.