Jak nahradit Kjóto

Podpis

Zástupci 159 zemí se v prosinci 1997 dohodli v japonském Kjótu na snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů o 5,2 procenta ve srovnání se stavem z roku 1990. Závazky se netýkaly rozvojových zemí. Protokol vstoupil v platnost roku 2005, ratifikovalo jej 190 zemí. USA, jeden z největších znečišťovatelů, jej podepsaly, ale odmítly ratifikovat, protože se k závazku nepřipojily Čína a Indie.

Povolenky

Protokol umožnil pružné plnění závazků. Povoluje obchodování s tzv. emisními povolenkami, tedy nakupovat nevyčerpanou emisní kvótu od jiných zemí. Česko slíbilo snížení v letech 2008 až 2012 o osm procent, již nyní však úbytek českých emisí činí plných 22,5 procenta. To umožnilo prodej českých povolenek Japonsku, Rakousku a Španělsku.

Spojené státy, Čína a desítky dalších zemí, sestrojily plán na zpomalení globálního oteplování při mexických jednáních o klimatu. Navrhovaná dohoda neobsahuje závazek k prodloužení Kjótského protokolu po roce 2012, kdy skončí. Bolívie však dohodu nechce podpořit, a to by mohlo znamenat problém.

Mexická ministryně zahraničí Patricia Espinosová prohlásila dohodu za formálně uzavřenou i přes námitky Bolívie. Ve vypjatém závěru summitu, který kvůli neshodám mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi hrozil nezdarem, jednaly delegace prakticky nepřetržitě od čtvrtka. Výsledkem je dohoda, která se místo zásadních otázek omezení produkce skleníkových plynů soustředí spíše na dílčí problémy.

Mělo by vzniknout nové zřízení "Zelený klimatický fond", které bude pomáhat nejméně rozvinutým zemím s ochranou tropických pralesů. Uzavřeny budou také další dohody o rozdělení nízkouhlíkových technologií. "Co máme teď, je text, který není dokonalý, ale je určitě dobrým základem pro další kroky vpřed," řekl americký vyslanec Todd Stern.

Otázka prodloužení takzvaného Kjótského protokolu, jenž reguluje produkci skleníkových plynů, tak byla odložena na konferenci v jihoafrickém Durbanu. V centru tamních jednání budou zřejmě stát Čína a USA, které produkují nejvíce skleníkových plynů. Proti platnosti protokolu rázně protestuje například Japonsko a Rusko. Úspěchem mexických jednání je podle odborníků alespoň částečná dohoda, na kterou předběžně přistoupily i státy, jež při jednáních kladly největší odpor.

Xie Zhenhua, čínský hlavní delegát na jednání v mexickém přímořském letovisku Cancúnu, řekl, že Peking podpořil návrh: "Ještě jsou tam nějaké nedostatky, ale zatím vyjadřujeme naši spokojenost s dohodou."

 Bolívie ale odmítla navrhovaný pakt jako nedostačující, a to by mohlo vykolejit celé jednání. Každá dohoda v rámci takovýchto jednání totiž potřebuje jednomyslnou podporu.

"Bolívie není ochotna podepsat dokument, což znamená nárůst průměrné teploty, což bude znamenat smrt pro více lidí," řekl delegát Bolívie Pablo Solon.

Bolívie má nejnáročnější požadavky ze všech národů, které se zúčastnili jednání. Země požaduje daleko razantnější omezení emisí hlavně u bohatých národů.

Ochránci životního prostředí přivítali výsledek opatrně

"Cancún zachránil proces vyjednávání, zatím ale nezachránil klima," uvedl Wendel Trio z organizace Greenpeace. "Vlády ale ukázaly, že mohou spolupracovat a posunout se tak blíže ke globální dohodě," dodal.

"Nemáme důvod přímo oslavovat, ale alespoň si můžeme oddechnout," zhodnotil Poul Erik Lauridsen z dánské organizace Care. Někteří odborníci ale varovali, že i přes politickou vůli zatím neexistuje jasná shoda s v tom, jak dojednané závazky právně ukotvit.

Platnost Kjótského protokolu vyprší v roce 2012, její prodloužení ale blokují neshody mezi vyspělými a rozvojovými státy ohledně přesných závazků a kvót. Tyto neshody se negativně podepsaly na výsledku loňského summitu v Kodani. V Cancúnu se proto delegace pokoušely najít společný jazyk před nadcházející konferencí příští rok v Durbanu.

Nejteplejší dekáda

Další problémy, které stojí v cestě dohodě, jež by omezila produkci skleníkových plynů, se ale v krátké době nevyřeší.

Rovněž se zdá, jako by i vědci najednou měli po ruce méně výbušných zpráv. Skutečně? Spíše jsou jen méně vidět.

V úterý vyšla zpráva OSN, která varuje před důsledky globálního oteplování, které přijdou zřejmě mezi prvními a které pocítí hlavně lidé v okolí ledovcových řek: Rychle postupující tání horských ledovců může způsobit záplavy a nedostatek pitné vody.

Nejkritičtější je prý situace v Chile, Argentině a na Aljašce, v dlouhodobějším výhledu se však s novou situací budou muset vyrovnat hlavně hustě obydlené oblasti pod Himalájem.

Světová meteorologická organizace (WMO) zároveň nedávno oznámila, že první desetiletí třetího tisíciletí bylo nejteplejší dekádou od roku 1850, kdy se teploty začaly pravidelně měřit. A to není vše. Letošní rok navíc aspiruje na to, aby se stal vůbec nejteplejším v měřené historii.

Chvíle k činům

Možná vás to překvapí. Počasí za okny tomu totiž ani trochu nenapovídá. Evropa, která má za sebou výjimečně chladné léto i konec roku, zřejmě zažívá nejchladnější rok od roku 1996. Celosvětový trend je ale právě opačný. Teploty na celé planetě ukazují na trvalé oteplování klimatu.

A svět na to doplácí. Extrémní počasí sevřelo během roku rozsáhlé oblasti. V Rusku bojovali s nezvladatelnými letními požáry, Pákistán zase drtily ničivé záplavy.

Klimatologové si po loňské blamáži s uniklou e-mailovou korespondencí, která naznačovala jejich manipulaci s měřenými daty, dávají mnohem větší pozor, když tyto jevy hodnotí. O vlivu lidské činnosti na oteplování přesto nepochybují.

"Myslím, že už vůbec nikdo nepochybuje, že nastala chvíle k činům," prohlásil Yvo de Boer, někdejší šéf klimatického panelu OSN.