Miloš Zeman je na pracovní návštěvě USA. Do Washingtonu přijel pár dní po pětadvacetiletém výročí první cesty tehdejšího prezidenta Václava Havla do Severní Ameriky. „Z dnešního pohledu je zřejmé, že to byl ještě větší úspěch, než jsme to vnímali v danou chvíli,“ říká o tehdejším Havlově vystoupení ve Washingtonu, během kterého se setkal s prezidentem Georgem Bushem a přednesl projev v Kongresu, bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrigtová.

Miloš Zeman v pondělí odpoledne vystoupí na výroční konferenci proizraelské americké lobby AIPAC, ale hned večer se vrací do Česka. Nesetká se s nikým z administrativy Baracka Obamy a po Václavu Klausovi je také už druhým českým prezidentem, který se nedočkal (v Zemanově případě zatím) oficiálního přijetí v Bílém domě.

Když jste na podzim 1989 byla v Praze, řekla jste Václavu Havlovi, že musí jet do USA a představit nové Československo. Před pár dny uplynulo čtvrt století od první Havlovy cesty do Washingtonu, z které se v Praze mezitím stal pohádkový příběh. Ale byl to skutečně takový úspěch? Nezdá se nám to jen v kontrastu se současnou situací?

Z dnešního pohledu je zřejmé, že to byl naopak ještě větší úspěch, než jsme to vnímali v danou chvíli. Američané, politici ve Washingtonu, o Havlovi předtím už většinou slyšeli, díky jeho aktivitám v disentu a především pro roli, kterou hrál po sametové revoluci. Takže na něj byli zvědavi nejen jako na člověka, ale i jako na představitele toho, co se v Evropě odehrávalo po pádu Berlínské zdi.

Místo studené války, v které jsme tak dlouho žili předtím, zde najednou bylo něco nového, nadějného. A Havel byl tváří této naděje po konci studené války. On to navíc uměl velmi dobře vyjádřit i slovně, ve svém projevu v Kongresu. A to není jen dojem někoho, jako jsem já, tedy původem z Československa, ale to byla reakce, kterou jsem slyšela od lidí kolem sebe. Jeho cesta do Washingtonu měla trojí rozměr. Představil sám sebe, vedle toho i nové Československo, ale také byl vyjádřením ducha doby po konci studené války.

 

Havlovy projevy ale nebyly vždy úplně jednoduché na pochopení. Rozuměli mu skutečně Američané? Například Havlův nástupce v úřadě Václav Klaus před nedávnem řekl, že mu nerozuměli.

Samozřejmě že jsme věděli, o čem Havel mluví. Jediná věta, s kterou někteří skutečně měli výkladový problém, bylo Havlovo prohlášení, že „vědomí musí předcházet bytí“. Což je jedna z typicky havlovských úvah. Ale zároveň šlo jen o jedno z témat projevu. A když například Havel uvedl, že nejlepší, co může Amerika udělat pro Československo, je, když pomůže Rusku, tak to bylo překvapivé. Ale zároveň všem bylo okamžitě zcela jasné, proč to říká.

Vy jste Havlovi ve Washingtonu pomáhala při rozhovorech pro americká média, pomohla jste mu také nějak s jeho projevem v Kongresu?

Ne. Moje role byla jiná. Večer před projevem jsme měli večeři na ambasádě s velvyslankyní Ritou Klímovou, a já jsem Havla v zásadě „briefovala“, co může ve Washingtonu očekávat. Jaké otázky, jaká témata jsou v USA na pořadu dne, takže jsem vlastně byla takový „staffer“, člen týmu pro danou agendu. Projev si napsal sám v češtině a požádal Ritu Klímovou o překlad do angličtiny, s čímž jsem také pomáhala. On pak měl ale pocit, že to nejsou slova a vyjádření, která by použil, a tak přednesl projev česky.

Havel prý chtěl původně mluvit o možném rozpuštění Severoatlantické aliance. On sám pak ale přímo v projevu řekl, že šlo o smyšlenky „snaživých“ novinářů. Mluvili jste spolu konkrétně o tomto tématu?

Já jsem ho nikdy neslyšela mluvit o tom, že by chtěl rozpustit NATO. Myslím, že obecně mu šlo o to, což vyplývá i z toho, jak jednal z Michailem Gorbačovem nebo jak vystupoval směrem k Německu: zajistit bezpečné a mírové Československo v evropském uspořádání po studené válce.

Když Havla v tomto smyslu srovnáte s Lechem Walesou, je pravda, jak si myslíme v Praze, že konkrétně na rozšíření NATO o bývalé sovětské satelity měl právě Havel největší zásluhu?

Je pravda, že Havel měl mimořádně dobrý vztah s prezidentem Billem Clintonem, ale je férové říct, že prezident Walesa hrál také velmi velkou roli. Pro Američany byl hrdina, a když jsme vám (středoevropským zemím - pozn. red.) na jaře 1994 nejdříve nabídli Program partnerství pro mír (předstupeň možného rozšíření NATO - pozn. red.), tak byl Walesa zklamán, protože chtěl rovnou vstup do NATO.

V listopadu, když byla v Kongresu odhalena Havlova busta, jste uvedla, že Havel není v Česku doceněn. Jste zklamána tím, jak se změnila situace po jeho odchodu z Hradu?

Nebyla jsem v Praze v poslední době, ale jsem zklamána. Havel byl velkou postavou české a slovenské historie a velkou postavou dějin 20. století. Jeho přímý nástupce v úřadě to nedokázal respektovat, a navíc myslím, že právě až teď si mnozí Češi uvědomují, jak zásadní výjimečnou postavou Václav Havel byl.