Už od začátku prvního sjezdu sovětské komunistické strany od smrti Josifa Stalina muselo jeho pozornějším delegátům − jako vždy předtím pečlivě vybraným partajními byrokraty, a ne členskou základnou − připadat, že není všechno, jak bývalo. Šéf strany Nikita Chruščov v úvodním vystoupení nevychválil do nebes svého předchůdce, neboli jak trefně poznamenal jeden z pozorovatelů, "povinné chvále chyběl obvyklý přehnaný lyrismus". Stalinovi byl vzdán hold ne samostatně, ale spolu s řadou jiných významných komunistických předáků zesnulých v období od minulého sjezdu. Až v závěru sněmování se ukázalo, že to nebyla náhoda.

Těsně po půlnoci, už po konci oficiálního programu sjezdu, byli delegáti zčistajasna povoláni zpět do zasedacího sálu, kam však nebyl pozván nikdo jiný. Dobré čtyři hodiny Nikita Chruščov přednášel svůj "tajný projev", při jehož poslechu se o mnohé delegáty pokoušely mdloby a některé nenadálý šok připravil během několika dní o život. To, co se stalo před šedesáti lety v kremelském Sjezdovém paláci, s odstupem času leckomu může připadat jen jako neumělý pokus napravit komunismus, který vědomě a cíleně nepřipouštěl svá selhání. Ve svých důsledcích však znamenal otřes, z něhož se už východní blok nevzpamatoval.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se