Předseda Evropské rady Donald Tusk svolává jeden mimořádný summit k uprchlické krizi za druhým. Evropští lídři se scházejí už skoro dvakrát měsíčně. K řešení migrační krize mají ale stále daleko, a to už přitom začíná jaro, kdy se mají podle odhadů počty lidí přicházejících do Evropy až ztrojnásobit. Proč se nedaří zavádět do praxe to, na čem se lídři na summitech dohodnou?

Přemísťování uprchlíků a kvóty

Systém přerozdělování uprchlíků do všech zemí EU má pomoci těm státům, které v současnosti nesou největší břemeno migrační krize, a rozprostřít zátěž rovnoměrně po Evropě. Uprchlíci, kteří přijdou do Evropy, mají být zaregistrováni v takzvaných hotspotech. Jejich součástí by měly být i ubytovací kapacity, kde uprchlíci počkají na vyřízení papírů, než budou přemístěni do jedné z členských zemí unie.

Nemohou si vybírat do které, ale jejich zařazení může pomoct například znalost konkrétního jazyka nebo rodina v dané zemi. Dohromady se má takto přemístit až 160 tisíc uprchlíků. Každá členská země má přijmout určitý počet z nich na základě povinných kvót, které Evropská komise rozdělila podle počtu obyvatel, HDP, nezaměstnanosti jednotlivých států a také počtu žádostí o azyl v uplynulých čtyřech letech.

Problém

Už samotný návrh povinných kvót vzbudil v několika zemích, především Polsku, Maďarsku, Slovensku a Česku, obrovský odpor. Maďarsko a Slovensko se proti kvótám dokonce odvolaly k soudu.

Celý mechanismus ale nefunguje z jiného důvodu. Itálie a hlavně Řecko, ve kterých mají hotspoty fungovat, tvrdí, že se nechtějí stát odkladištěm pro tisícovky lidí.

Členské státy podle nich nenabízejí pro uprchlíky volná místa a nejsou ochotné si je dostatečně rychle přebírat. Ostatní členské státy naopak tvrdí, že si nemohou přebírat uprchlíky, protože zaprvé hotspoty vůbec nefungují; zadruhé v nich uprchlíci nejsou, protože se okamžitě vydávají na cestu do Německa, pokud nejsou drženi v detenci; nebo zatřetí uprchlíci nechtějí být přesídleni do jiné země než Německa, Rakouska, Dánska nebo Švédska.

Fakta

218 lidí bylo přemístěno z Řecka, státy přitom nabízejí dohromady aktuálně 1081 volných míst. 279 uprchlíků bylo přemístěno z Itálie, k okamžitému využití nabídly státy už 966 míst.

Česko má v rámci přemístění přijmout 4306 uprchlíků. Po dlouhém zdráhání na začátku února nabídlo prvních 20 volných míst Řecku a 10 Itálii.

Provoz pěti hotspotů v Řecku se podle Evropské komise "rozjíždí jen velmi pomalu". Za plně funkční lze považovat dva (všechny měly být v provozu na konci listopadu). V Itálii fungují tři z šesti. Tam ale není v současnosti velký migrační tlak, a proto jsou kapacity dostačující.

Akční plán s Tureckem

Pro Evropu je klíčové, aby se migranti a uprchlíci do Řecka nebo Itálie nejlépe ani nedostali. Evropští lídři proto vsázejí na dohodu s Tureckem. Takzvaný Akční plán s Tureckem určuje, co má Ankara zařídit a co za to od EU dostane.

Turecko má splnit následující: snížit počet lidí odplouvajících z jeho území k řeckým břehům, uprchlíkům v Turecku poskytnout lepší zázemí, včetně dostupného vzdělání a přístupu na pracovní trh, snažit se rozbíjet sítě převaděčů a přijímat zpět na své území nelegální migranty, kteří nemají v Evropě právo na mezinárodní ochranu.

Evropská unie na oplátku pomůže Turecku třemi miliardami eur na zajištění lepších podmínek pro uprchlíky na jeho území, zajistí bezvízový vstup pro Turky do EU, oživí přístupové rozhovory, dvakrát ročně uspořádá summit EU-Turecko a začne přesídlovat uprchlíky přímo z Turecka do EU.

Problém

Nikdo se nechce pohnout jako první, a pokud jedna strana krok udělá, je tak malý, že ho ta druhá strana nepovažuje za "jasný signál" spolupráce. Turecko chce, aby unie začala přesídlovat uprchlíky z jeho území, a to po statisících, dříve než začne více bránit jejich odplutí do Řecka.

Také přijímat zpět migranty třetích zemí chce Ankara až ve chvíli, kdy se pohnou rozhovory o bezvízovém styku a uvidí první peníze, které jí EU slíbila. Turecko si navíc představovalo šest, a ne pouze tři miliardy eur. Osmadvacítka zase neustále sleduje, jestli se množství migrantů odplouvajících z Turecka snižuje nebo jestli turecká vláda projednává uvolnění pracovního trhu pro uprchlíky, než začne plnit svou část dohody.

Fakta

Turecko samo nese velké břemeno migrační krize, hostí více než 2,5 milionu uprchlíků ze Sýrie.

Počet Syřanů přicházejících do Turecka z Libanonu a Jordánska se ale snížil po 8. lednu, kdy Ankara zavedla vízovou povinnost pro Syřany přicházející do Turecka ze třetích zemí. 15. ledna umožnila turecká vláda Syřanům, kteří získali v Turecku dočasnou ochranu, vstup na trh práce. Řecko ve středu také vrátilo do Turecka prvních 308 nelegálních migrantů, kteří použili Turecko jako tranzitní zemi.

EU už schválila pomoc Turecku ve výši 3 miliard eur. 7. března pořádá unie už druhý summit s Tureckem. Obě strany se dohodly, že moře pomohou hlídat jednotky NATO.

Ochrana vnějších hranic

Za ochranu vnějších hranic EU zodpovídá každý stát, který tyto hranice má. Podle schengenských pravidel musí země zajistit, aby byla schengenská hranice překračována pouze na označovaných přechodech, a dokonce během jejich otevírací doby. Pokud to stát nezvládá, pomáhají mu jednotky evropské agentury pro ochranu hranic Frontex. Každý stát má právo povolat i takzvané RABIT neboli speciální jednotky Frontexu pro posílení ochrany hranice.

Problém

Maďarsko dodržování schengenských pravidel zaručilo postavením plotu z ostnatého drátu, Řecku se ale námořní hranice chrání daleko hůř. I když mnozí namítají, že by se ubránit dala snadno, protože uprchlíci využívají jen několik tras na ostrovy, které jsou Turecku nejblíže. Nicméně i přesto, že Řecko evidentně nezvládalo hranici ochránit, nechtělo dlouhou dobu požádat o pomoc Frontexu.

Atény tvrdily, že podle ústavy má chránit řeckou hranici pouze řecká armáda. O jednotky RABIT už přitom Řecko požádalo v roce 2010, kdy potřebovalo pomoci se zajištěním pozemní hranice s Tureckem. K podání žádosti Řecko tentokrát doslova přinutily ostatní země až na konci listopadu, když začaly hrozit, že ho suspendují ze Schengenu. Dlouhou dobu ale stejně trvalo, než získaly jednotky Frontexu od Řecka mandát k nějakým akcím.

Fakta

Hodnoticí zpráva Frontexu i Evropské komise našla mnoho pochybení, kterých se Řecko při ostraze hranic dopouští. Ostatní státy tak daly Řecku tři měsíce na nápravu. Pokud Řecko do 12. května nezavede do praxe 50 doporučení, která pro zlepšení ochrany hranic dostalo, Evropská komise dá na stůl návrh na spuštění článku 25 Schengenské regulace. Ten dovoluje členským zemím zavést hraniční kontroly až na dobu dvou let, tedy de facto odříznout Řecko ze Schengenu.

V polovině prosince Evropská komise také navrhla státům zřídit společnou Evropskou pohraniční a pobřežní stráž, která by měla být daleko lépe vybavená než Frontex a hlavně by mohla po hlasování kvalifikovanou většinou zasáhnout na určité hranici i bez povolení daného státu. Zatím to ale vypadá, že zatímco vytvoření společné stráže státy schválí ještě do konce června, klauzule o možnosti zasáhnout i bez souhlasu konkrétního státu z dohody nejspíše vypadne.

Sýrie

Migrační krizi vyřešit nikdy úplně nepůjde, dokud se nevyřeší její příčina – občanská válka v Sýrii. Jedná se ale o velmi ambiciózní cíl, který evropští lídři nemohou vyřešit sami. Na summitech se ho proto dotýkají jen okrajově a řeší ho na mezinárodní úrovni. Ukončení konfliktu a budoucnost Sýrie si ale světoví hráči představují různě.

Problém

V Sýrii nebojuje dobro proti zlu, ale několik skupin proti sobě, které jsou navíc podporované každá jinými mocnostmi. V Sýrii bojuje syrská armáda, stovky povstaleckých skupin, skupiny spojené s al-Káidou i teroristická organizace Islámský stát.

Na straně syrského prezidenta Bašára Asada a jeho armády je Rusko, regionální mocnost Írán a jí podporované libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Pád Asada by si přálo naopak Turecko a Saúdská Arábie. Celou situaci ještě zkomplikovalo sestřelení ruské stíhačky Tureckem, což napětí v regionu dále zvýšilo.

Evropa si už přes původní neochotu Francie dokáže představit, že Asad bude hrát v poválečné Sýrii nějakou roli, ale pouze dočasnou.

USA podporují takzvanou umírněnou syrskou opozici. Americký prezident Barack Obama si přeje před odchodem ze své funkce hlavně to, aby se zapsal do dějin jako mírotvorce, a tlačí na mír v Sýrii, třeba i s Asadem.

Fakta

Všechno začalo v březnu 2011. Ve městě Dará na jihu země i v dalších městech propukly protivládní demonstrace, kde lidé žádali odstoupení prezidenta Bašára Asada a konec téměř půlstoletí trvající vlády strany Baas. Nepokoje postupně rozrostly do rozměrů občanské války, která si vyžádala 270 tisíc mrtvých a miliony uprchlíků.

Mezi zásadní milníky posledního vývoje patří 27. září 2015, kdy Francie zahájila letecké útoky proti pozicím IS, o tři dny později zahájilo letecké údery Rusko, které však kromě Islámského státu, o němž hovoří jako o hlavním nepříteli, bombarduje především jiné skupiny syrské opozice.

Letos se po několika bezvýsledných kolech jednání v minulých letech podařilo dohodnout v Sýrii příměří, které ovšem vyhlásily a de facto k němu válčící strany nutí USA a Rusko. "Zastavení bojových akcí" začalo platit 26. února a v podstatě se dodržuje. Souhlasil s ním Asad, opoziční skupiny a také Kurdové ovládající sever země. Příměří se netýká radikálních skupin, jako je Islámský stát a fronta an-Nusra, která se hlásí k al-Káidě. Jednání o míru by měla začít 9. března v Ženevě.