Soudy všech stupňů se postavily na stranu muže, který svého nadřízeného nazval análním alpinistou a nohsledem. Velká potravinářská firma mu za to dala okamžitou výpověď, kterou ovšem v roce 2014 zrušil Okresní soud v Uherském Hradišti. Verdikt potvrdila zlínská pobočka Krajského soudu v Brně i Nejvyšší soud. Nyní stížnost firmy odmítl Ústavní soud.
Podle firmy zaměstnanec inicioval konflikt se svým nadřízeným, vulgárně jej urážel a bez důkazů obvinil z poškozování podnikatelských zájmů podniku. Justice intenzitu konfliktu nepřípustně zlehčovala, stálo v ústavní stížnosti. Po firmě prý nelze spravedlivě požadovat, aby takového člověka dále zaměstnávala, byť třeba jen po dobu běžné výpovědní lhůty.
Ústavní soudci připomněli, že v podobných situacích je nutné posuzovat konkrétní znění výroků, jejich kontext, pohnutky zaměstnance, stejně jako závažnost možné újmy. Poté je potřeba hledat rovnováhu mezi zájmy zaměstnavatele a právy zaměstnance, zejména právem na svobodu projevu. V konkrétní kauze justice podle Ústavního soudu rozhodla správně.
"Použití citovaných expresivních výrazů - byť stupeň jejich vulgarity není nijak zvlášť vysoký - pochopitelně snižuje úroveň ochrany tomuto projevu poskytované. Na druhé straně se však jednalo o konflikt v podstatě neveřejný, jehož způsobilost přivodit újmu zaměstnavateli byla poměrně nízká," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem.
Hádku mezi oběma muži nikdo jiný neslyšel. Firma to ale nepokládala za podstatné. Výroky podle stížnosti i tak mohly zasáhnout občanskou čest a důstojnost nadřízeného a způsobit značnou morální újmu. Podnik poukazoval také na to, že zaměstnanec o nadřízeném dlouhodobě smýšlel pohrdlivě a za své výroky se neomluvil.
