Sesazení prezidentky Dilmy Rousseffové, po němž o víkendu v ulicích volalo přes tři miliony Brazilců, korupci v zemi nevymýtí. Většina politických lídrů a každá větší strana v zemi je nyní nějakou kauzou poskvrněna. V časopisu Fortune to napsal profesor ekonomie Londýnské univerzity Alfredo Saad Filho.
Po největších protestech obyvatel, kteří v neděli volali po odstoupení prezidentky Rousseffové, je člověku těžko při pomyšlení, že Brazílie byla ještě před pár lety premiantem skupiny rozvíjejících se zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika). Klidná země fotbalu a bossa novy učinila po velké recesi skvělý návrat, hrubý domácí produkt se v roce 2010 dostal až na rekordních 7,5 procenta.
A dnes - nad exprezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silva z vládní Strany pracujících (PT), který byl oslavován po celém světě, visí hrozba vězení. A jím podporovaná nástupkyně Rousseffová, zvolená v roce 2010 a znovu zvolená o čtyři roky později, je naprosto osamocena a stojí před rozpadem vládní koalice. Její popularita klesla pod hranici deseti procent.
Rousseffová bude muset zřejmě čelit procesu "impeachmentu" v Kongresu (kvůli údajnému porušení zákona o rozpočtové zodpovědnosti) nebo řízení před nejvyšším volebním soudem kvůli údajně nelegálnímu financování volební kampaně (z úplatků v kauze Petrobras). Nelegální financování může srazit vaz také současnému viceprezidentovi Michelu Temerovi z vládní koaliční strany PMDB.
Justice a občanská společnost se již dva roky zaobírají gigantickým korupčním skandálem Lava Jato kolem státní společnosti Petrobras, zatímco ekonomika padá z útesu. Hrubý domácí produkt loni klesl o 3,8 procenta a letos vykáže zřejmě pokles o další tři procenta. Je to největší deprese brazilské ekonomiky od začátku měření a je provázena nejhorší politickou krizí od svržení levicového prezidenta Joãa Goularta v roce 1964.
Ve vlasti telenovel zkrátka přibývá dramat. Většina politických lídrů a každá větší strana je nějak poskvrněna: šéf dolní komory parlamentu Eduardo Cunha (ze strany PMDB) komicky vede boj za impeachment Rousseffové, přitom sám čelí obvinění z korupce v Brazílii a ve Švýcarsku. Předseda Senátu je rovněž viněn z několika nepravostí a šéfové hlavní opoziční strany PSDB jsou zapleteni do různých kauz od miliardových machinací až po zajišťování lukrativních pozic ve státní správě svým milenkám. Na světlo vyšly desítky ilegálních bankovních účtů a několik nemanželských dětí.
Tato odhalení jsou podstatná ze tří hledisek. Zaprvé ilustrují autonomii brazilského soudnictví a federální policie. Tyto instituce mají téměř neomezenou moc vyšetřovat, zatýkat, dojednávat dohody o vině a trestu a takticky zatknout kohokoliv, kdo by mohl odhalit další jména v kauze Lava Jato. V ní uvázly desítky vysoce postavených politiků a prominentních byznysmenů.
Zadruhé, vyšetřovaní je nemilosrdně a bezostyšně zaujaté vůči vládní PT. Stopy o nekalém financování vedoucí kamkoliv jinam jsou v tichosti zahlazeny, zatímco žalobci, kteří si libují v televizní popularitě, volají po odstranění prezidentky Rousseffové a zničení PT, jako kdyby měla monopol na úplatky. (V kauze kolem Petrobrasu jsou podezřelí i politici z jiných stran.)
Nemuselo to ale skončit zrovna takto. Lula byl zvolen prezidentem v roce 2002 a vydal se cestou nejmenšího odporu: nesnažil se reformovat stát ani politický systém, reformovat média ani transformovat ekonomiku. Místo toho PT udržovala neoliberální makroekonomický rámec nastavený předchozí vládou PSDB a současně využívala příjmy z ekonomického boomu k financování sociálních programů. Vláda tak nedbala na nespokojenost vyšší střední třídy a místo toho, aby odzbrojila své politické odpůrce, zapletli se Lula a Rousseffová s nespolehlivými spojenci, kteří je nakonec zradili.
Třetí důvod, proč je brazilské korupční drama důležité, je opakování vzorců. Historicky totiž obvinění z korupce přicházela za všech vlád. Znalci brazilské politické historie si vzpomenou na roky 1945, 1954, 1964 a také 2005, kdy byl Lula málem sesazen kvůli skandálu Mensalão (vládní strana PT údajně uplácela poslance, aby hlasovali pro její návrhy).
Není pochyb o tom, že korupce musí být potrestána. Nicméně korupci v Brazílii nelze eliminovat kvůli jednomu skandálu. Korupce patří ke státní mašinerii a spojuje politiku s byznysem už 500 let. Řešením proto nemůže být jen zatčení Luly či svržení Rousseffové. Vyžaduje to novou strukturu státu, sociální konsenzus, změnu etických zásad ve veřejné zprávě a úpravy ve způsobu financování politických stran. Vše menší je jen politicky motivovaná zajížďka.
