Muzeum moderního umění v New Yorku v sobotu zahajuje velkou výstavu francouzského malíře Edgara Degase, jehož plátna byla v USA naposledy k vidění téměř před půlstoletím.

Muzeum shromáždilo sto dvacet autorových monotypů, tedy otiskových kreseb, které doplňuje šedesát dalších maleb, kreseb či skic.

Degas, jenž žil v letech 1834 až 1917, je podle muzea dnes známý především jako impresionistický malíř a kronikář baletního života 19. století. Jeho grafiky ale odhalují „tvůrčí neposednost“ a touhu pracovat s novými technikami, což přispělo k modernizaci a rychlejšímu vývoji Degasových děl.

Za výstavou je podle kritiků zjevná snaha přiřadit Degase k raným experimentátorům, jakými byli na začátku 20. století například fauvisté či později němečtí expresionisté.

Monotypy umělci okolo roku 1875 objevil tiskař Ludovic Lepic. Degas jich pak v dalších patnácti letech vytvořil přes tři stovky a dokonce kvůli nim změnil svůj – do té doby akademický – styl kresby, jak je známý z jeho raných děl.

Na Degasových monotypech lze najít stopy škrábání či roztírání tuše nebo otiskování prstů. „Svoboda, kterou Degas v těchto technikách nalezl, je důležitým tématem výstavy,“ uvádí kurátoři přehlídky.

Ti z Degasových monotypů vybrali obrazy baletek na jevišti i v zákulisí, výjevy z nevěstinců, divadelních představení a koncertních sálů či intimní scény z koupele.

Výstava v newyorském Muzeu moderního umění je uspořádána chronologicky a jmenuje se podle výroku básníka Stéphana Mallarmého, který na Degasových monotypech obdivoval právě „zvláštní nový druh krásy“.

Výstava

Edgar Degas: A Strange New Beauty

26. března až 24. července

Museum of Modern Art, New York, USA

Deník New York Times ve své recenzi upozorňuje, že přes veškerou snahu kurátorů je spojování Degase s modernou přece jenom nadsazené. Malíř strávil tři roky studiemi renesančních děl a jeho největším vzorem byl zhruba o půlstoletí starší francouzský neoklasicista Jean-Auguste-Dominique Ingres.

Degas protestoval proti tomu, aby byl označován za impresionistu, přestože se s jednou výjimkou zúčastnil všech přelomových výstav této skupiny. „Přesto mu víc vyhovovalo a také se na něj více hodilo označení realista,“ dodává deník.