Těžko si představit lepší práci než džob amerického viceprezidenta, pokud samozřejmě netrpíte potřebou pořád něco dělat. V zásadě jen kladete věnce, ale na recepcích jste takřka středem pozornosti. Berete velmi slušný plat a žijete v luxusní rezidenci s kuchařem a dalším personálem uprostřed zeleně washingtonského areálu námořní observatoře, což je sice docela centrálně položená, ale málo známá lokalita, takže nehrozí, že vám bude někdo v dálce za plotem pořád demonstrovat, případně jako turista okounět s fotoaparátem v rukou.

Podle ústavy je vaše role vymezena tím, abyste byl k dispozici, kdyby váš šéf zemřel, rezignoval nebo byl zbaven funkce. Tu a tam se to stane, vzpomeňme na situaci po vraždě Johna F. Kennedyho nebo na rezignaci Richarda Nixona, ale zase až tak moc s tou eventualitou počítat nemusíte. K vašim povinnostem patří hlasovat v Senátu, ovšem pouze v případě, když tam vládne patová situace, tedy že je poměr republikánů a demokratů rozdělen přesně na dvě poloviny o padesáti zákonodárcích. Také to se může stát, Dick Cheney v minulém desetiletí byl podobným jazýčkem na vahách. Ale opět, nemějte z toho hrůzu, je to málo pravděpodobné.

Cheney, když už jsme u něj, své viceprezidentské roli vtiskl větší význam, než je tradičně zvykem. Tehdejší prezident George W. Bush hodně dal na jeho rady, což zjevně souviselo s tím, že Cheney se coby člověk s kongresmanskou minulostí vyznačoval zběhlostí v zákoutích politiky ve Washingtonu, zatímco sám Bush měl za sebou jen guvernérskou kariéru.

Ale nezůstalo pouze u toho. Cheney nepodnikal zahraniční cesty, jež lze nazvat ze slušnosti. Památnou zůstává jeho cesta do Saúdské Arábie v květnu 2007, tedy v době, kdy Rijád patřil ke klíčovým arabským spojencům USA. Cheney odletěl se složitým cílem ujistit krále Abdalláha, že USA sice hodlají pokračovat ve svém jestřábím postoji vůči úhlavnímu saúdskoarabskému nepříteli Íránu, zároveň ale potřebují najít s pouštní monarchií společnou řeč ve věci tehdy silně klopýtajícího amerického tažení v Iráku, jakož i v případu palestinského militantního hnutí Hamás, působícího v Pásmu Gazy. USA chtěly hnutí izolovat a marginalizovat, leč Saúdové tehdy iniciovali jeho spojení s umírněnějším Fatahem, vládnoucím na Západním břehu Jordánu. Takovými delikátními diplomatickými manévry nechtějí prezidenti obvykle nikoho delegovat.

Nynější viceprezident Joe Biden je ve své funkci spíše starou školou. Těžko si vzpomenout na něco většího, čím by se zapsal do dějin. Roku 2009 přijel do Prahy lobbovat za to, aby tendr na dostavbu temelínské jaderné elektrárny dostala společnost Westinghouse. Moc úspěšný nebyl, tendr byl pak zrušen. Když Obama v roce 2011 tajně rozhodoval o riskantní akci v Pákistánu s cílem zneškodnit Usámu bin Ládina, postavil se Joe Biden proti, neboť to prý bylo moc nebezpečné pro vojáky a urážlivé pro Pákistán.

Proč si jej tedy Obama vlastně vybral? Obamovou slabinou byla od počátku jeho nezkušenost. Potřeboval mít po svém boku nějakého legislativního mazáka, jenž by jej dovedl navigovat, či ještě lépe zastoupit ve washingtonských kuloárech. Pravda, dlouholetý senátor Biden je pověstný svou schopností utrousit něco tuze hloupého, jako třeba ve chvíli, kdy měl po nástupu do viceprezidentské funkce pomoct s vyjednáváním o záchranných balíčcích pro ekonomiku: "I kdybychom udělali všechno správně a učinili tak s naprostou jistotou, je tu stále třicetiprocentní šance, že jsme se zmýlili," podotkl. Faktem nicméně je, že Obamovi následně Biden v zásadě pomohl v situacích, kdy hrozilo, že politicky znesvářený Kongres přestane financovat chod americké vlády.

Toť tedy trochu historického kontextu pro jednu z aktuálních otázek, které hýbou americkou politikou. Koho si jako svou dvojku do voleb vybere destruktivní křikloun Donald Trump?

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se