Havárie může majitele aut přijít na stovky, a někdy dokonce i miliony korun. A to i v případě, že si platí povinné ručení, potažmo havarijní pojištění. Stačí k tomu hloupost − třeba požití léku ovlivňujícího pozornost před jízdou nebo jízda na letních pneumatikách v zimě − a řidiči může rázem přijít od pojišťovny dopis, že platit nebude. Ne vždy je ale takový postup oprávněný.

Odmítnout plnění mohou pojišťovny jen u havarijního pojištění. Škodu z povinného ručení zaplatit podle zákona musí, ale zpětně ji pak mohou vymáhat od viníka nehody. Situace, kdy se to může stát, jasně definuje zákon. Patří mezi ně například řízení pod vlivem alkoholu, nevyhovující technický stav vozidla nebo řízení auta bez patřičného řidičského oprávnění.

U havarijního pojištění seznam přípustných výluk žádný zákon přesně nedefinuje. Záleží na podmínkách konkrétní pojišťovny. Mezi standardní výluky patří vedle alkoholu, jízdy bez řidičáku a špatného technického stavu vozidla také škody způsobené přepravovaným nákladem, vniknutím vody do motoru nebo ty vzniklé při teroristických útocích či jaderných haváriích.

Pojišťovny by se ale na výluky neměly odvolávat zcela automaticky. Podle sdružení Pomoc poškozeným často "chybují" v tom, že odmítnou plnit i v případě, že bouralo auto, které sice nebylo technicky způsobilé k jízdě, ale tato nezpůsobilost havárii nezavinila. Pokud totiž havaroval řidič s autem na letním obutí v zimě, ale pneumatiky nehrály v nehodě žádnou roli, neměla by pojišťovna plnění krátit. Typicky může jít například o situaci, kdy do auta na letních pneumatikách narazí jiné vozidlo a odmrští jej na třetí vozidlo. "Při plnění z havarijního pojištění musí doložit majitel vozu, že pneumatiky neměly na nehodu vliv. V případě, že to není z dokumentů k nehodě zřejmé, je možné dokládat znalecké posudky," radí předsedkyně spolku Pomoc poškozeným Lucie Píšová. Když pojišťovna od řidiče vymáhá zpět peníze vyplacené z povinného ručení, je naopak ona tím, kdo prokazuje, že mezi špatnými pneumatikami a nehodou byla příčinná souvislost.

Stejně jako nevhodné pneumatiky mohou o peníze při nehodě připravit i tuningové úpravy. "Pokud by se prokázalo, že nehomologované tuningové díly byly příčinou vzniku škody − šlo by například o brzdy −, pojistné plnění bychom v případě havarijního pojištění krátili nebo ho nevyplatili. V případě povinného ručení bychom vyplacené plnění požadovali zpět od viníka, který použil nehomolo­gované tuningové díly," vysvětluje Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa.

Úpravy vozidla proto není vhodné dělat doma "na koleně" a je k nim třeba používat pouze schválené díly. "Pokud úprava vyžaduje schválení stanice technické kontroly, vozidlo musí kontrolu absolvovat," připomíná analytik neživotního pojištění Partners Zbyněk Kuběj. To by se týkalo právě například úprav brzd.

Připraveni o desetitisíce korun

Nejsou to ale zdaleka jen smluvní výluky, kvůli nimž pojišťovny upravují plnění. Jednou z oblíbených kliček bývá také takzvaná amortizace. "Když je vozidlo staršího data výroby, má víc poškozené blatníky a podobně, pojišťovny u něj často nehradí cenu za nový díl. V autorizovaném servisu dostanete na auto nový díl, ale pojišťovna vám zaplatí cenu dílu, jako by byl starší," popsala princip krácení předsedkyně spolku Pomoc poškozeným Lucie Píšová. Podle spotřebitelské poradny dTestu je amortizace dokonce nejčastější problém, s nímž se na ni klienti pojišťoven obrací. Ve výsledku kvůli amortizaci pojišťovny platí klientům i o desítky procent méně s tvrzením, že oprava auto de facto zhodnotila. Ústavní soud například v minulosti řešil případ, kdy pojišťovna místo 78 tisíc korun vyplatila poškozenému jen necelých 56 tisíc korun. Zkrátila tak plnění takřka o třetinu.

Na to ale pojišťovny podle právníků právo nemají. "Takový postup zcela ignoruje všeobecně známou skutečnost, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které doposud havarováno nebylo," argumentuje Ústavní soud ve svém nálezu z roku 2014. Nový občanský zákoník stanoví, že pojišťovny musí hradit veškeré účelně vynaložené náklady.

Ani judikatura a nový zákon ale podle spotřebitelských sdružení krácení kvůli amortizaci definitivně nezastavily. Jen poradenská linka dTestu od začátku roku eviduje desítky podobných případů. "Zaujal mě případ, kdy pojišťovna krátila plnění za poskytnutí náhradního vozu, neboť podle ní se opravovaný vůz neopotřebovával," popisuje právní expert dTestu Miloš Borovička. Amortizace tak jen změnila tvář.

Že v krácení s odvoláním na zhodnocení vozidla pokračují, ostatně připouštějí i samy pojišťovny. "S ohledem na různé možnosti, které na trhu existují, nelze bez dalšího akceptovat, aby náklady byly vyčísleny vždy v těch nejdražších relacích. V závislosti na stavu vozidla, jeho stáří a opotřebení jsou tedy náklady na opravu stanovovány například dle autorizovaného nebo nezávislého servisu, respektive v cenách náhradních dílů originálních nebo aftermarketových," říká Marek Vích z Kooperativy. Jinými slovy, na staré prorezivělé auto nové originální díly nečekejte. Někdy také podle Vícha dochází k situacím, kdy servis do opravy zahrne i šrámy z dřívějška. Pokud to pojišťovna odhalí, náklady nesouvisející s danou pojistnou událostí neproplatí.

Podobně se k amortizaci staví také Allianz pojišťovna. Ta při výpočtu skutečné škody zohledňuje obvyklý způsob opravy podle stáří vozidla, najetých kilometrů a způsobu servisování před nehodou. Pokud tedy už léta před havárií nechával majitel své auto opravovat jen v levnějším garážovém servisu, po nehodě mu pojišťovna opravu v autorizovaném servisu nejspíš nezaplatí. Vliv na výši plnění bude mít i to, jaké díly byly při nehodě poškozeny. "Amortizace se zpravidla odečítá pouze u dílů podléhajících rychlejšímu opotřebení, například pneumatik, akumulátorů či výfukového potrubí," dodává mluvčí Allianz pojišťovny Václav Bálek. Pokud k poškození těchto dílů nedojde, není třeba se krácení obávat.

Nejlepší způsob, jak předcházet problémům, je ještě před opravou s pojišťovnou komunikovat a nejlépe si vybrat některý ze sítě servisů, jejichž služby pojišťovna doporučuje. Poškozený tím sníží riziko, že pojišťovna část ceny opravy neproplatí. Pokud se i přesto klient domnívá, že mu pojišťovna všechny účelně vynaložené náklady nezaplatila, neměl by se nechat odradit a proti takovému postupu se bránit.

Cena auta klesá, pojistky nikoliv

Nehody ale nejsou jediným momentem, kdy řidiči přicházejí o peníze. Stovky i tisíce korun ročně zbytečně platí pojišťovnám na pojistném. Auto totiž rychle zastarává, a i když s ním jezdíte jen pouhý jeden den, těžko za něj při prodeji dostanete tolik, kolik jste při nákupu zaplatili automobilce. S tím klesá i suma, kterou je za auto pojišťovna v případě nehody či odcizení ochotná zaplatit, a úměrně tomu by se měla snižovat i cena pojistky. Proto experti doporučují havarijní pojištění pravidelně aktualizovat. "Nechat si přepočítat své havarijní pojištění se zpravidla vyplácí každý rok. Obzvláště v prvních letech klesá hodnota auta dramaticky a pojistné se úměrně tomu může snížit. Může jít klidně i o polovinu původního ročního pojistného," radí finanční poradce Partners Josef Uchytil.

Dalším úskalím, na něž poškození často narážejí, bývá stanovení obecné, tedy aktuální ceny auta na trhu, od níž se odvíjí pojistné plnění. "Když máte totální škodu na vozidle, měla by se vzít obecná cena podle toho, abyste si mohli koupit srovnatelné vozidlo, jako bylo to vaše. Pojišťovny většinou stanoví částku nižší, takže za ni nejste schopní srovnatelné auto koupit," upozorňuje Píšová. Poškození by proto neměli slepě věřit tomu, co jim pojišťovna předloží, a udělat si alespoň on-line rychlý průzkum, za jaké ceny se srovnatelné auto nabízí v bazarech. Pokud cena nesouhlasí, je vhodné na to pojišťovnu upozornit. Když ji přesto odmítne upravit, stojí za to nechat si vypracovat znalecký posudek.

"Kouzlit" pojišťovny dokážou i se slevami za tzv. bezeškodní průběh. Pokud jste nebourali několik let, může to cenu pojištění snížit v závislosti na podmínkách pojišťovny až o polovinu. Málo se už ale ví, že doba, kterou vám pojišťovna odečte v případě nehody z bezeškodního průběhu, se může podstatně lišit. Tak například Kooperativa nebo Česká podnikatelská pojišťovna podle svých pojistných podmínek strhávají za každou vyplacenou pojistnou událost z bezeškodní doby 24 měsíců. Oproti tomu klienty České pojišťovny nebo pojišťovny Allianz připraví havárie o 36 měsíců. V konečné výši pojistného to může udělat rozdíl v řádu stovek korun ročně.

Stejně jako u jiných typů pojistných či finančních produktů i u autopojištění platí, že by si před jeho uzavřením měli spotřebitelé důkladně číst nejen smlouvy, ale i obchodní podmínky. Jen tak si budou moci být jistí, že vědí, kolik a hlavně za co platí.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související