Osmnáct nemovitostí různé doby vzniku má šanci stát se novými národními kulturními památkami (NKP). Jsou mezi nimi pražský palác Lucerna, nedávno neúspěšně prodávaná barokní Invalidovna či ďáblický hřbitov, kde leží političtí vězni. Ke stavbám, jež by požívaly nejvyšší památkové ochrany státu, by mohly přibýt i vodní elektrárna v Poděbradech, zbytky románského hradu v Chebu nebo klášter v Louce u Znojma.
Návrh na prohlášení staveb ve čtvrtek poslalo ministerstvo kultury do připomínkového řízení. NKP vyhlašuje vláda. Naposledy sérii devíti předmětů prohlásila NKP loni v létě, šlo o movité památky jako třeba Vyšebrodský cyklus, Madonu z Veveří, staroboleslavské palladium a gotické malby.
NKP tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství země, vztahuje se na ně přísnější ochrana než na kulturní památky, kterých je také mnohem více. Podobně jako u kulturních památek i u NKP je zákonem ošetřen jejich trvalý i dočasný vývoz do zahraničí a také prodej. Kulturní památky prohlašuje ministerstvo kultury, NKP prohlašuje vláda. Včetně devítky zmíněných tvoří soubor NKP 306 položek.
Rozšířit by je mohlo 18 nemovitostí, které ministerstvo rozdělilo do tří částí. Vytipovalo prý dosud méně zastoupené skupiny kulturních památek. Vybralo devět staveb z první poloviny 20. století, které dokumentují slohovou pluralitu architektonické tvorby tohoto období. Všechny jsou vynikajícími díly předních architektů, stojí v materiálu připraveném pro vládu. Je mezi nimi střední škola v Mladé Boleslavi, ukázka konstruktivismu, expresionismu a art deca, postavená v letech 1922 až 1926 podle projektu architekta Jiřího Krohy.
Městské muzeum, dříve Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, je dílem Josefa Gočára z let 1910 a 1911, Městské divadlo v Ústí nad Orlicí postavil Kamil Roškot ve stylu organického funkcionalismu, dnešní Společenský dům v Opavě postavený podle návrhu Leopolda Bauera reprezentuje směřování od secese a moderny k meziválečnému klasicismu a historismu.
Druhý soubor tvoří drobné, převážně sakrální stavby, které jsou významným detailem kulturní krajiny a pro svoji nenápadnost patří k nejvíce ohroženým. Třetí skupinou jsou kulturní památky, které jsou buď navrhovány opakovaně nebo vykazují hodnoty, které byly dostatečně oceněny až v poslední době.
Mezi návrhy je Chebská falc, tedy typ raně středověkého hradu, jež patří k nejzachovalejším v původní podobě dochovaným stavbám svého druhu. Blatenský vodní kanál pochází 1540 až 1544 je největším a nejzachovalejším vodním dílem spojeným s hornickou činností a zpracováním rud v české části Krušných Hor.
Pražská Invalidovna je monumentálním barokním dílem postaveným podle plánu Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Po letech bez užitku se ji stát letos neúspěšně pokusil prodat, zájem o její správu má Národní památkový ústav. Palác Lucerna v Praze spojený s rodinou Havlových nese rysy doznívající secese a nastupujícího modernismu, je jednou z prvních železobetonových staveb v Praze a známým kulturním centrem.
Nemovitosti, které ministerstvo navrhuje za národní kulturní památky:
1) Střední strojní průmyslová škola v Mladé Boleslavi - budova školy postavená v letech 1922-1926 podle projektu architekta Jiřího Krohy je ukázkou konstruktivismu, expresionismu a art deca.
2) Městské muzeum (Wenkeův obchodní dům) v Jaroměři - je dílem architekta Josefa Gočára z let 1910-1911. Představuje ukázku rané moderny a protofunkcionalismu s klasicizujícími tendencemi.
3) Vodní elektrárna v Poděbradech - hydroelektrárna postavená v letech 1913-1923 podle návrhu architekta Antonína Engela a Ing. Eduarda Schwarzera je ukázkou moderního neoklasicismu.
4) Městské divadlo v Ústí nad Orlicí - dílo architekta Kamila Roškota postavené v letech 1935-1936 představuje ukázku organického funkcionalismu.
5) Krematorium v Nymburce - z roku 1924 podle projektu architekta Bedřicha Feuersteina je zařazeno jako ukázka purismu.
6) Radnice (Ředitelství pošt a telegrafů) v Pardubicích - z let 1923-1925 podle projektu architekta Ladislava Machoně je dílo moderního neoklasicismu a art deca.
7) Sokolovna v Rakovníku - dílo architekta Otakara Novotného z let 1912-1914 je představitelem klasicizující rané moderny.
8) Krematorium a kolumbárium na Ústředním hřbitově v Brně - z let 1926-1930, stěžejní dílo brněnského architekta Ernsta Wiesnera je ukázkou expresivního ztvárnění strohé racionální architektury.
9) Společenský dům (Obchodní a živnostenská komora) v Opavě - postavený mezi léty 1908-1910 podle návrhu Leopolda Bauera reprezentuje směřování od secese a moderny k modernímu předválečnému a meziválečnému klasicismu a historismu.
10) Soubor drobných staveb podílejících se na vytváření charakteru krajiny - soubor kapliček, božích muk, smírčích křížů apod., vybraných v Jihočeském kraji, Jihomoravském kraji a v Kraji Vysočina tak, aby zahrnoval ukázky rozmanitosti typů těchto památek a současně byl reprezentativní ukázkou této tvorby od středověku až po konec 19. století.
11) Chebská falc - jediná románská falc na našem území postavená pro císaře Fridricha Barbarossu roku 1180. Do dnešní doby se zachovala tzv. Černá věž, patrová kaple a zbytky paláce. Patří k nejzachovalejším dochovaným falcím v původní středověké podobě.
12) Blatenský vodní kanál - vybudovaný v letech 1540-44 přiváděl vodu do úpravárenských a hutních provozů při zpracování cínové rudy v Blatenském a Božídarském cínovém revíru. Hlavním stavitelem kanálu byl Stephan Lenk. Jde o největší a nejzachovalejší vodní dílo spojené s hornickou činností a zpracováním rud v české části Krušných Hor.
13) Ďáblický hřbitov v Praze s Čestným pohřebištěm popravených a umučených politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje - jeden z nejvýznamnějších pražských hřbitovů, v jehož severní části je pohřebiště popravených a umučených politických vězňů z 50. let. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, např. Jan Kubiš, Josef Gabčík nebo škpt. Václav Morávek.
14) Invalidovna v Praze - velkoryse a monumentálně řešený objekt určený pro péči o válečné invalidy byl postaven podle plánu předního barokního architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Stavba byla zahájena v roce 1731. I přes částečné stavební úpravy na počátku 20. století je obdivuhodně dochovaná ve své autenticitě.
15) Zámek s parkem v Brandýse nad Labem - původně pozdně gotický hrad, renesančně přestavěný. V době svého největšího rozkvětu sloužil jako přechodná rezidence Habsburků. V roce 1563 byla u zámku založena zahrada, zvelebená po roce 1576, která si i přes pozdější úpravy do dnešních dnů ponechala původní organizaci prostoru. Zámecká zahrada patří k nejvýznamnějším rudolfinským zahradám.
16) Palác Lucerna v Praze - postavený v letech 1907-1921 jako jedna z prvních železobetonových staveb v Praze. Stavba nese výrazné rysy doznívající secese a nastupujícího modernismu. Od samého počátku se palác stal významným kulturním a společenským centrem, kde se vystřídala celá řada našich i zahraničním umělců. Tuto úlohu plní bez přerušení až do dnešních dnů.
17) Poutní kostel s pašijovou cestou v Římově - rozsáhlý jezuitský stavební komplex z druhé poloviny 17. století doplněný pašijovou cestou, tvořenou 25 kaplemi umístěnými v okolní krajině. Tyto kaple vznikaly postupně od poloviny 17. století do 1. čtvrtiny 18. století. Celý areál je mimořádnou ukázkou barokní architektury spjaté s poutní tradicí a současně spoluvytvářející i obraz jihočeské barokní krajiny.
18) Klášter v Louce u Znojma - založený v roce 1190 znojemským knížetem Konrádem Otou se brzy stal jedním z nejdůležitějších center duchovního a hospodářského života jihozápadní Moravy. Okolo poloviny 18. století prošel rozsáhlou barokní přestavbou, na níž se podílela i celá řada vynikajících umělců té doby. Klášter byl v období josefínských reforem v roce 1784 zrušen a budovy nadále sloužily ke zcela jiným účelům. Přestože stavba barokního kláštera nebyla nikdy dokončena, zůstává dodnes jedním z nejcennějších dokladů pozdně barokního umění na Moravě.
