Má ideální vodivé vlastnosti, zároveň je pevný a ohebný. Za jeho vynález dostali britští vědci Nobelovu cenu. Od roku 2011 v polských laboratořích vznikala technologie na jeho výrobu. A teď polský grafen, materiál z uhlíku, konečně přišel na trh.

Tedy on už tam nějakou dobu je, ale polský patent umožňuje relativně levně vyrábět plásty o rozměru 50 x 50 centimetrů, které nyní dorazily do prodeje. Firmu Nano Carbon, jež je nabízí, založily polské státní laboratoře a firmy jako nástroj pro komercializaci svého výzkumu, který už spolykal v přepočtu stovky milionů korun.

Grafenový průmysl mohl být dobrým příkladem toho, jak se postkomunistická ekonomika pokusila o globální průlom.

Na tom, jak levně vyrábět grafen, který slibuje revoluci v polovodičích, mobilní komunikaci i v armádních technologiích, se pracuje po celém světě. Předchozí polské vlády podporovaly s různou intenzitou vědecký tým, který sídlí v Institutu technologií elektronických materiálů, v jednom z šedivých průmyslových areálů ve Varšavě.

Postupně se zapojili zdravotničtí výzkumníci, měďařský koncern KGHM či zbrojaři. Zatím vyrábějí vlastně surovinu, samotné plátky grafenu, jejichž cena je v řádu desítek až stovek tisíc korun. Jak už to v Polsku (i jinde bývá), okolo kdysi favorizovaného projektu bylo poslední dobou ticho. Polský náskok dohání podle Wlodzimierze Strupińského, šéfa týmu, který polský grafen vyrábí, asijská konkurence.

Přitom současní polští vládci zoufale hledají v rámci rozvojových programů něco, co by ekonomiku posunulo technologicky do světové špičky.

Na grafen, miláčka předchozí politické garnitury, nějak zapomněli. Podobně jako na kdysi populární břidličný plyn, který měl také zachránit polskou ekonomiku.