Policejní zátahy za bílého dne. Střílení nevinných. Mrtví na silnicích, ozbrojené vraždící jednotky na motorkách.

Když už do města musíte, držte se striktně ve finanční čtvrti Makati a po setmění zůstaňte raději v hotelu…

Manile, filipínské metropoli, je dnes podle jejího obrazu v médiích lepší se vyhýbat, na vině je prý prezident Rodrigo Duterte a jeho boj proti drogám "všemi prostředky". Jenže filipínská realita je zblízka trochu jiná.

Duterte tančí mezi velmocemi

Vztahy USA a Filipín, jejich tradičního spojence v jihovýchodní Asii, jsou nyní nejhorší v historii.

Prezident Rodrigo Duterte deklaroval příklon k Číně a Rusku.

S nástupem Donalda Trumpa, se kterým Duterte sympatizuje, se ale možná chystá obrat zpět.

Čtěte ZDE.

Filipínský prezident Rodrigo Duterte bojuje proti drogám "všemi prostředky".

Duterte byl prezidentem zvolen v přímé volbě v květnu 2016 a Filipínci ho milují. I přes časté kontroverzní výroky si dvaasedmdesátiletý politik získal obdiv bojem s kriminalitou a korupcí − 22 let byl starostou 1,5milionového města Davao.

Boj se zločinem ve funkci hlavy státu rozšířil na celou zemi a přidal tvrdou válku proti drogám. Paradoxně právě kvůli tomuto "čisticímu" programu získala Manila pověst velmi nebezpečného města. Přitom aspoň zčásti zbytečně − Filipínci vás vždy vítají s úsměvem, a zdaleka ne proto, že v cizinci vidí chodící peněženku.

Navíc díky tomu, že Filipíny byly počátkem 20. století americkou kolonií, se bez problémů všude domluvíte anglicky.

Historie je i důvod, proč je kolem Duterteho kroků tolik povyku ve světě.

Filipínci dodnes chovají neskrývaný obdiv ke Spojeným státům.

Země byla až dosud tradičním spojencem USA, Američané na nich mají i vojenské základny a ostrovní stát má strategickou polohu v klíčové oblasti jihovýchodní Asie. Tedy regionu, kde na sebe narážejí různé sféry vlivu a kudy vedou důležité dopravní tepny.

A nový prezident nechce zatočit jen s drogami, ale i se starými diplomatickými pořádky, a proto se začal viditelně sbližovat s Čínou a Ruskem. To mu ruku v ruce s jeho ráznou rétorikou a halasným populismem ne nepodobným Donaldu Trumpovi vysloužilo silnou mezinárodní pozornost.

Zabíjení ve jménu bezpečnosti

Devadesát procent Filipínců se hlásí ke katolickému vyznání. Mše se konají několikrát denně: jak v angličtině, tak v místním jazyce tagalog. Kostely praskají ve švech, lidé často stojí i venku.

Pohled zbožných lidí, většinou oddaných křesťanů, na Duterteho represivní taktiky, které zahrnují zabíjení, je prostý: "Je to daň za bezpečnější město. V Manile je nás přes dvacet milionů, co je proti tomu nějakých pár tisíc životů," říká naprosto bez emocí průvodce Paolo, který bere turisty ke kráteru stále aktivní sopky Taal, vzdálené dvě hodiny jízdy od Manily.