"Ne dekretu číslo tři, Lukašenko odejdi!" skandovaly o minulém víkendu tisíce Bělorusů v Minsku a dalších velkých městech. Protestovaly tak proti vloni zavedené "dani z příživnictví", kterou musí platit lidé bez oficiálního zaměstnání. Cílem vlády bylo pravděpodobně zdanit lidi podnikající načerno, dopad to má ale hlavně na nejchudší. Ti přitom byli vždy oporou režimu běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.

"Darmožrouti a flákači musí pracovat. Kdo neplatí daně, je platit bude. Mluvíme o lenoších, kterých máme více než 400 tisíc. Každý musí pracovat, přinášet užitek sobě, své rodině a státu," prohlásil v loňském roce Alexandr Lukašenko, který své zemi vládne tvrdou rukou již od roku 1994. Podle nového prezidentského dekretu všichni občané, kteří nepracovali déle než 183 kalendářních dnů, musí do státního rozpočtu odevzdat zhruba 6 200 korun. Osvobozeni od této povinnosti jsou nezletilí, invalidé, penzisté, rodiče dětí mladších sedmi let a mnohodětní.

"V Bělorusku máme značné výdaje z rozpočtu na sociální sféru, vzdělávání a zdravotnictví. To jsou výhody, které užívají všichni obyvatelé naší země, proto se musí také příslušným způsobem podílet na jejich financování," vysvětlovala potřebu nové daně šéfka prezidentské kanceláře Natalija Kačalova.

Jako hlavní důvod zavedení dekretu vládní úředníci zmiňovali potřebu získat peníze od těch, kteří pracují načerno. Druhým a možná důležitějším důvodem je napjatý stav běloruského rozpočtu, který se potýká s propadem exportu do Ruska.

Ovšem i příznivci běloruského prezidenta přiznávají, že státní správa výběr daně poněkud nezvládla. Výzvy k zaplacení, neboli jak se jim okamžitě začalo říkat, "dopisy štěstí" dostalo 470 tisíc Bělorusů, včetně těch kteří přitom byli na penzi nebo dokonce po smrti. Výzvu k zaplacení dostal dokonce bývalý brankář běloruské fotbalové reprezentace Anton Amelčenko. "Přitom já jsem byl bez práce jen dva měsíce. V pracovní knížce to vše bylo. Nakonec jsme to obešli díky tomu, že máme malou dcerku. Teprve když jsem jim přinesl její křestní list, tak mi dovolili daň neplatit," řekl brankář serveru Tribuna.com.

"Dopisy štěstí dostávaly ženy na mateřské, studenti nebo lidé, kteří už léta žijí v zahraničí. Já si myslím, že to bylo kvůli té Lukašenkově frázi o 400 tisících darmožroutech. Když to řekl prezident, tak úředníci holt museli najít 400 tisíc lidí. To, že jich je mnohem méně, nikoho nezajímalo," ironizuje opoziční novinářka Irina Chalip. Faktem je, že ze 470 tisíc obeslaných daň zaplatilo jen 44,5 tisíce Bělorusů. Podle místních pozorovatelů by to odpovídalo počtu lidí podnikajících v šedé ekonomice, kteří raději zaplatili než by k sobě přitahovali pozornost úřadů.

Pokud člověk daň nezaplatí, dekret předpokládá, že může být zadržen na hranicích. "Já se teď bojím jet domů za rodiči, protože bych se taky nemusela vrátit. Dopis mi přišel, ale napsala jsem, že žiju už osm let v Praze. Od té doby mi nic nepřišlo, ale já nevím jestli to vůbec dostali nebo jestli to uznali," říká ekonomka Olga, která pracuje v Praze v jedné nadnárodní firmě.

Většina z těch, kteří nezaplatili tak učinili jednoduše kvůli tomu, že nemají z čeho. 6200 korun je více než je průměrná výplata v regionech. "Proč si myslíte, že v Homelu přišlo tisíc lidí, když doteď opozice nedokázala shromáždit víc než dvě stovky demonstrantů? Protože tady je bída, moje máma pracuje na radnici a bere 150 eur (v přepočtu 4000 korun). Tady si můžete pronajmout garsonku na sídlišti za čtyřicet eur (zhruba tisíc korun). Není tu práce, kde mají lidi brát peníze na daň z příživnictví?," rozčiluje se Roman Mackevič, který v Homelu na východě Běloruska žije.

Přitom právě chudí byli vždy hlavními podporovateli Alexandra Lukašenka. "Proto také je vidět nervozita ministrů. Takže nejpravděpodobnější je, že dekret v tichosti přestane platit, nebo se výrazně omezí množství lidí, kteří by měli daň platit. Jenže to nebude jednoduché, Lukašenko nerad ustupuje a už vůbec ne pod tlakem demonstrací," říká politický analytik Alexandr Klaskovskij.