Před několika dny se musel rozloučit šéf ministerstva obchodu a průmyslu Mládek za několik vskutku nepovedených výroků. Stalo se ale MPO po jeho odchodu lepším úřadem? Obávám se, že nikoli.

Ministerstva obvykle řídí jednotlivé segmenty státní správy. Vzdělávání je většinově státní, řídí je tedy ministerstvo školství; vnitřní i vnější obrana země je plně v rukou státu, řídí jej tedy ministerstva vnitra a obrany. Podnikání je však až na pár výjimek v soukromých rukou. Jaký je tedy smysl a význam ministerstva hospodářství? Odpověď nalezneme na webu: ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro průmyslovou politiku, energetickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky a pro využívání nerostného bohatství. (...) podporu podnikání v oblasti zpracovatelského průmyslu i průmyslového výzkumu a vývoje (atd.).

Dobře? Špatně. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro doby dávno minulé - pro věk páry, uhlí a oceli. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro zemi, která nezvládá nic jiného než těžit suroviny, prodávat energii z fosilních paliv nebo vyrábět polotovary na cizí zakázku. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro zemi dolů, elektráren a montoven světových koncernů. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro práci s nízkou přidanou hodnotou - a s nízkými mzdami.

Můžete namítnout: dobře, ale většina národního důchodu je stále tvořena těmito těžkotonážními průmyslovými odvětvími, ministerstvo přece musí reflektovat realitu, nebo ne?

Nesprávně. Ministerstvo s působností v převážně soukromé sféře má především vytvářet podmínky pro růstové podnikání v segmentech s nejcennějším potenciálem do budoucna: s největším prostorem pro růst, s vysokou přidanou hodnotou, s využitím špičkového domácího talentu. Dobrou ilustraci o činnosti dvou symetrických, funkčně si odpovídajících ministerstev podají už tyto názvy - to naše se jmenuje "průmyslu a obchodu", Kanaďané svůj úřad nazývají "ministerstvo pro inovace, vědu a ekonomický rozvoj".

Či příklad ještě bližší. Německo zavedlo pojem Průmysl 4.0 (Industrie 4.0), a jak je u sousedů obvyklé, promyšleně, intenzivně a důsledně do něj investuje. Německá ministerstva již mají v běhu dlouhou řadu programů pro Průmysl 4.0 a je dobré si říci, co to znamená: za státní peníze se systematicky buduje základna pro novou průmyslovou generaci, která pak bude živit zemi. Stát tak investuje do získání náskoku v oboru, který se teprve rodí! Vzhledem k naší nesmírně úzké provázanosti s německým hospodářstvím (nemám-li rovnou hovořit o závislosti) bychom čekali, že i domácí MPO bude toto okamžitě reflektovat a že se toho chopí s podobnou vervou: vždyť to bude za pár let živit i nás. Jenomže to bychom nesměli mít ministerstvo pro věk páry a uhlí: jedinou publikovanou aktivitou z tohoto oboru je šest měsíců stará zpráva s krotkým názvem "Průmysl 4.0 má v Česku své místo".

Čekali bychom, že prioritami MPO budou, tak jako u podobných ministerstev ve vyspělých zemích, činnosti zaměřené na budoucnost, například tyto dvě: inovace a high technologie. Namísto toho z úst předsedy vlády, dočasně ministerstvo řídícího, slyšíme tyto dva hlavní úkoly: novela zákona o elektronické komunikaci a čerpání evropských peněz. To je ovšem smutné: hlavním úkolem ministerstva je čerpat.

Ministerstvo dostane brzy nového nájemníka. Věřme, že bude lepší než jeho předchůdce; pokud ale úřad neotočí kormidlem - obrazně řečeno - od oceli ke křemíku, budeme se z pozice levné evropské montážní haly vymaňovat jen velmi obtížně.

Autor je členem týmu stínování zelených pro resort průmyslu a obchodu.