Známé politické rčení říká, že týden je v politice nesmírně dlouhá doba. Obrat, který v uplynulém týdnu předvedl americký prezident Donald Trump, však vzal světu dech.

Na Floridě bylo minulý čtvrtek po čtvrté hodině odpolední, Donald Trump se ve svém letovisku v Mar-a-Lago v Palm Beach na úvod dvoudenního summitu chystal na večeři s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Ještě předtím však stihl vydat rozkaz k vůbec prvnímu přímému americkému vojenskému úderu na režim Bašára Asada. K raketovému útoku na vojenskou leteckou základnu na západě Sýrie.

Právě z této základny měla podle amerických tajných služeb necelé tři dny před tím, minulé úterý, vzlétnout letadla syrského letectva, zodpovědná za následný chemický útok na syrské civilisty. Zahynulo při něm, pravděpodobně po zásahu sarinem, přes 80 lidí, včetně dětí.

Padesát devět raket Tomahawk, vypálených ze dvou amerických křižníků ve Středozemním moři, bylo podle většiny amerických komentářů správným a přiměřeným trestem pro Bašára Asada.

"Bylo těžké nemít pocit určitého zadostiučinění a naplnění spravedlnosti, když americké rakety dopadly na základnu v Sýrii... Prezident země, Bašár Asad, musel pochopit, že konečně zaplatí za svoji brutalitu," začínal komentář listu New York Times. Tedy deníku, který jinak Trumpovi zatím nepřiznal žádné kladné body.

Známý komentátor Fareed Zakaria, který je k Trumpovi také spíše skeptický, pak k úderu napsal: " Myslím, že Donald Trump se minulou noc stal prezidentem Spojených států."

Trump je ve skutečnosti prezidentem USA už bezmála tři měsíce a Zakariův komentář odráží údiv, který i jemu Trump přivodil.

Úder na Asada nebyl jen odvetou za jednu konkrétní akci jeho režimu.

Trump se tím zároveň přihlásil k obecnější zodpovědnosti za dění v Sýrii. A to už jde přímo proti všemu, co dosud říkal.

Ať už jako soukromá osoba či coby kandidát v loňské americké prezidentské kampani a pak i jako vítěz voleb − jeho rétorika byla jednoznačná: Sýrie není americký problém. Vyřešme tamní teroristy z Islámského státu, ale o moc více se neangažujme.

V roce 2012 dal tehdejší americký prezident Barack Obama Asadovi varování, že případné použití chemických zbraní by bylo "červenou čarou", za níž by přišel trest. Když ale syrský režim tuto čáru o rok později překročil a při chemickém útoku v Sýrii v srpnu 2013 zahynulo 1400 lidí, Obama od vojenské akce couvl.

Většina amerických komentátorů to považovala za chybu. Trump však v sérii zpráv na Twitteru tehdy Obamovi vzkázal, ať nic nedělá, ať "si ušetří střelný prach" na důležitější věci. V podstatě stejný názor se pak v loňské kampani stal jedním z hlavních příkladů jeho obecnější doktríny, kterou Trumpův tým pojmenoval "Amerika na prvním místě".

USA se budou angažovat jedině tam, kde budou napadeny nebo budou přímo ohroženy jejich zájmy. Ale s humanitárními akcemi a se snahami měnit či budovat režimy, se zámořskými eskapádami v Iráku, Libyi nebo právě v Sýrii je konec.

Aby byla Amerika znovu velká, musí se soustředit sama na sebe.

V Sýrii chtěl Trump za možné pomoci Ruska vyhladit Islámský stát. Odstranění Asada pro něho nebylo podstatné.

Ještě týden před čtvrtečním útokem to potvrdila Trumpova velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová a také mluvčí Bílého domu Sean Spicer, když uvedl, že je třeba přijmout syrskou "politickou realitu". Jinými slovy: Bašára Asada, který zůstane u moci.

Jen o několik dnů později vydal Trump rozkaz, kterým rozmetal nejen syrskou leteckou základnu, ale také svoji dosavadní syrskou politiku i doktrínu "America First".

Je zřejmé, že na prezidenta Trumpa mocně zapůsobily fotografie a televizní záběry obětí úterního chemického útoku. Jeho úder proti Asadovi tak beze sporu byl i rozhodnutím rozhořčeného politika, který má prostředky k tomu, aby za zločin přišel trest.

Trump a jeho tým si ale zároveň museli být vědomi mnohem širších souvislostí útoku. A zdá se, že chtěli, aby rakety Tomahawk poslaly vzkaz i jiným politikům než jen Asadovi.

Jedním z témat floridského summitu Donalda Trumpa a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga byl severokorejský jaderný program. Trump chce, aby Čína uplatnila svůj vliv na KLDR a přiměla Pchjongjang k rozumu.

Zároveň však americký prezident jen pár dní před setkáním se Si Ťin-pchingem uvedl, že nebude-li k tomu Peking ochoten, mohou USA přikročit vůči Severní Koreji k samotné akci.

Podle víkendového zpravodajství amerických médií pak Trump i během přímých jednání čínskému prezidentovi řekl, že USA mohou ve vztahu ke KLDR "narýsovat svůj vlastní kurz". A je zřejmé, že předchozí útok na syrský režim dodal Trumpovým slovům novou váhu a že přesně tak to Bílý dům chtěl. Aby měl Peking o čem přemýšlet.

Útok na Asada komplikuje vztahy USA a Ruska. Moskva v první reakci už vypověděla smlouvu o vzájemné koordinaci leteckých aktivit Američanů a Rusů v Sýrii. Jenže i v tomto případě je možné, že před úterní návštěvou amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona v Moskvě chtěl Bílý dům vzkázat jednu věc:

Naše možná spolupráce v Sýrii neznamená, že Bašár Asad si s vaším souhlasem může dovolit všechno. Skutečně existují "červené čáry", za které nelze jít.

Trumpův úder na Asada signalizuje, že v prezidentově zahraničně-bezpečnostním týmu se silněji prosazuje hlas jeho poradce pro národní bezpečnost H. R. McMastera na úkor hlavního politického poradce Bílého domu a zároveň ústředního propagátora idey "America First" Steva Bannona. Ten byl minulý týden odvolán z Rady pro národní bezpečnost a jeho role "Trumpova mozku" evidentně slábne.

Podle většiny amerických i zahraničních komentátorů je ale třeba vyčkat, jak budou vypadat další Trumpova rozhodnutí a celá jeho doktrína.

Donald Trump minulý týden v každém případě splnil jedno ze svých předvolebních předsevzetí, kdy avizoval, že ve své zahraniční politice chce být "nepředvídatelný".

Tento svůj závazek naplnil opravdu vrchovatě. Překvapil své příznivce, odpůrce a možná i sám sebe.