Marek Kirejczyk je spoluzakladatelem polského start-upu Daft Code a lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem přesně porozuměl, o co v jeho softwarovém světě jde. Co jsem ale před dvěma týdny při jeho prezentaci na podnikatelském kongresu Grow East! ve Vídni pochopil, bylo to, že jeden z jeho významných klientů je v Brazílii a že Kirejczyk a jeho kolegové se nebojí přemýšlet o svém byznysu globálně.

Když však padla během diskuse s dalším středoevropským podnikatelem Slovákem Gabrielem Števkem, zakladatelem serveru pro malé podnikatele Jaspravim.sk, otázka, kdy postkomunistické země střední Evropy ekonomicky doženou Západ, Marek i
Gabriel se shodli, že v několika příštích desetiletích ještě určitě ne.

A nato si vzal slovo Rakušan Alexander Benedict, šéf rodinné firmy vyrábějící elektrické spínače, kterou založil jeho dědeček a jež je globálně úspěšná, a kolegy nebývale povzbudil: "Máte malé sebevědomí! Podívejte se, kde byla Čína před pětadvaceti lety a kde je dnes!"

Benedict ví, o čem mluví. Jeho firma spolupracuje s lidmi z postkomunistických zemí včetně Česka.

Špatná nálada pod Alpami

Možná by někdy stálo za to se na české, slovenské či polské byznysové prostředí podívat rakouskýma či jinýma cizíma očima. Letošní osmý ročník Grow East! byl po těch předchozích nebývale optimistický.

V uplynulých letech zástupci rakouských a ve Vídni sídlících mezinárodních firem či korporací spíš hořekovali, jak jim politika, války, nacionalismus či cokoli dalšího komplikuje byznys. Letos se organizátoři z think-tanku Neusicht a vídeňské Ekonomické univerzity soustředili na příklady úspěchu firem z nových členských zemí, které mohou třeba i Rakušanům sloužit za vzor.

INOVACE ROZHODUJÍ

Jistá zatuchlost, touha po statusu a stabilitě rakouských firem je jednou z příčin, proč se Rakousko v posledních letech uzavírá vnějším vlivům, proč je společnost ve "špatné náladě" a více než dříve jsou rakouští voliči nakloněni volbě nacionalistické pravicové strany svobodných.

"V Rakousku se bojí riskovat, jde víc o status a kulturu, zatímco ve střední a východní Evropě se víc riskuje," řekl Arnold Schuh, profesor vídeňské Ekonomické univerzity a jeden z organizátorů kongresu.

Schuh systematicky sleduje růst firem ve střední a východní Evropě a srovnává je s rakouskými, které často působí ve velmi úzce zaměřených sektorech, kde si za desítky let vydupaly globálně silnou pozici jako třeba Benedict. Jeho vypínače používáme všichni, aniž o tom víme, protože jsou zabudované ve výrobcích jiných firem, jako je Electrolux nebo Doppelmayr.

V Rakousku mnozí podnikatelé nevidí možnosti, jen problémy, zatímco ve střední a východní Evropě je patrný hlad po úspěchu, který na letošním Grow East! představovali právě Marek Kirejczyk nebo Gabriel Števko. Ten po Slovensku a Česku rozjíždí svůj portál právě v Rakousku.

Ve startupových centrech střední Evropy, jako je Varšava, Krakov, Budapešť či Praha, se často hovoří o tom, že začínající podnikatelé neumějí přetavit nápady ve fungující a vydělávající byznys. Pohled z Rakouska ukazuje, že jim možná chybí ještě právě ono vyšší sebevědomí při sebeprosazování, což se musí rychle naučit každý, kdo se někdy odváží třeba jen pomyslet na proniknutí na západní trh.

Státy střední a východní Evropy se možná až příliš soustředily na lákání zahraničních investic prostřednictvím daňových úlev a levné pracovní síly, ale chybí jim další noha budoucího rozvoje: odvaha při budování vlastních značek a rozvíjení nápadů, které přinesou vyšší přidanou hodnotu.

To je třeba to, po čem poněkud toporně volají polští konzervativci, kteří jsou nyní u vlády.

Levná pracovní síla region neuživí donekonečna, mzdy se tlačí nahoru, je třeba přemýšlet o inovacích a o tom, jak z nich pro sebe, firmu, společnost, stát a region získat co nejvíc.

A tady jsme u vztahu ke státu. Marek Kirejczyk je skeptický k tomu, že by stát byl schopen nějak efektivně podporovat začínající firmy například kapitálem, kterého je paradoxně nyní dost. "Stát nikdy nepošle peníze přesně tam, kde jsou potřeba, to soukromý sektor umí lépe. Stát by měl pomoci snižovat administrativní zátěž, snížit daně a vytvořit stabilní právní prostředí," řekl Kirejczyk.

Zní to obyčejně, až banálně, ale když to téměř třicet let po změně režimu řekne 25letý chlapec, jenž si nemůže pamatovat liberální fráze z dob počátku transformace a který teď rozjíždí globální byznys, nejspíš na tom něco bude.

Nebezpečný návrat k Rakousku-Uhersku

Z druhé strany, a v tom může být Rakousko odstrašujícím vzorem, na kongresu hovořil Günter Thumser, šéf koncernu Henkel pro střední a východní Evropu. Mluvil o tom, že by podnikatelé měli hledat společné kulturní kořeny v Rakousku-Uhersku, protože v tomto regionu má jeho firma stále prostor pro růst. A ostatní by v tom mohli najít inspiraci.

Jenže Rakousko-Uhersko nebylo kulturně úplně proslavené ochotou podnikatelů riskovat a celkovou schopností inovace. To mají s Rakušany stále hodně společné Češi či Maďaři. Takže spolehnout se na tento společný kulturní rys do budoucna jako na jeden z faktorů rozvoje se nezdá příliš prozíravé.

I proto by mohlo být zajímavé a nerakousko-uhersky optimistické pohlédnout na rozvoj postkomunistických států očima Arnolda Schuha. "Střední a východní Evropa je laboratoří kapitalismu a rakouští manažeři by mohli něco přinést zpět," řekl. A skoro to znělo tak, že tolik velebená rakouská stabilita spíš než cokoli jiného připomíná zahnívající močál.

To mi později nad kávou o přestávce mezi panely potvrdil jeden z rakouských vysoce postavených manažerů. Pod podmínkou anonymity řekl větu: "Byznysu je jedno, kdo vládne, i kdyby to byli svobodní. Ať už bude vládnout kdokoli, nezmění se nic." Z těchto slov poněkud mrazí vzhledem k tomu, že nacionalističtí populisté svobodní jsou nejpopulárnější stranou v průzkumech a nejspíš vyhrají příští parlamentní volby − ať už budou předčasné letos, nebo řádné v příštím roce.

Jenže okolní svět, i ten ekonomický, se radikálně mění. Sdílená ekonomika, nástup umělé inteligence a robotizace, to všechno bude tuhle zatuchlost, kterou Češi mají s Rakušany opravdu do velké míry společnou, rychle a zásadně měnit.

"V budoucnu nebude jasná profesní kariéra. Nebudou se hodnotit a hledat schopnosti, ale hlavně potenciál a možnosti lidí," varoval na Grow East! Günter Tengel z personální firmy Amrop Jenewein.

Takže i Rakušané jsou si vědomi, že nadchází velká změna. Jenže jedna věc je o ní vědět, druhá začít s ní pracovat, když vlastně člověk může spokojeně žít v tom, co − alespoň zatím − pěkně a dobře funguje.

Už od pádu železné opony v roce 1989 mnozí Češi či Slováci chtěli Rakousko dohnat. Po debatách, které jsem slyšel ve Vídni, si nejsem jistý, jestli je to pořád dobrý nápad.