Přesvědčivý mandát na další čtyři roky. Syriza bude ve vysokém postavení a nenechá se zastrašit. Toto vítězství patří třídě pracujících, tweetoval Alexis Tsipras, když v září 2015 získal v předčasných volbách podruhé mandát řeckého ministerského předsedy.

Nyní mu opět začínají těžké časy. Řecko musí v létě splatit sedm miliard eur, v rozpočtu však na to peníze nemá. Pokud řecká vláda přestane plnit své závazky vůči věřitelům, zemi znovu hrozí státní bankrot. Situace bude přesto jiná než v roce 2015, kdy Řecko bylo krachu nejblíže. Největší část dluhu už nedrží evropské banky, ale instituce, zejména Evropský nástroj finanční stability (EFSF).

"Ve srovnání s rokem 2015 je Evropa v lepší ekonomické, ale křehčí politické situaci. Do záchrany Řecka vložily země eurozóny již tolik kapitálu, včetně politického, že se teď budou jeho krachu bránit," vysvětluje ekonomický analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Řecko bude muset letos čerpat pomoc z již třetího záchranného balíčku. Státy eurozóny a Mezinárodní měnový fond (MMF) se však nedokážou dohodnout na tom, jak by pomoc měla vypadat. Zatímco fond navrhuje řecký dluh ořezat a prodloužit lhůty jeho splatnosti, členské státy žádné ústupky nechtějí. Prosazují raději uvolnění dalších půjček. V řadě strategických evropských států se totiž blíží volby a politici se bojí ztráty hlasů, o které by je právě shovívavost k Řecku mohla připravit.

"Nalézt společnou řeč mezi EU a MMF bude nejtěžší. Bez něj je záchranný program nemyslitelný. Dle mého názoru se to na poslední chvíli povede, ale uvolnění peněz pro Řecko nebude znamenat konečné řešení jeho problémů," říká Sobíšek.

Šetřit už není kde

Na Řecko posledních osm let dopadá kritika z celé Evropy. Státní dluhová krize je údajně jenom výsledkem rozmařilosti zdejší vlády a místního "žití si nad poměry". Proti tomu se Řekové bouří. Tvrdí, že kvůli reformám a škrtům, které museli zavést, aby splnili podmínky záchranného ekonomického programu, se jejich život zásadně zhoršil a že už zkrátka nemají kde šetřit.

"Řekové ztratili důstojnost a důstojné životní podmínky. Řada rodin nemá ani na jídlo, přestože oba rodiče pracují. Čím dál víc lidí hledá potraviny v odpadkových koších," říká v rozhovoru pro HN pětačtyřicetiletá Elena Adoniouová, která je v invalidním důchodu. Jak dodává, Řekové přežívají jenom díky tomu, že se dokážou semknout a vzájemně si pomáhají.

"Mzdy pořád klesají a nezaměstnanost roste. Lidi živí jenom nelegální práce. Hodně podnikatelů muselo kvůli vládnímu tlaku a zvyšování daní zavřít, jiní začali propouštět. Kupní síla Řeků se snížila, když zaplatí poplatky za energie nebo zdravotnictví, na nákup dalšího zboží jim už peníze nezbývají," potvrdil HN řecký podnikatel Billy Michalakis, který má v Řecku už od roku 1985 půjčovnu aut a motorek a provozuje i apartmány pro turisty.

Řecko vs. Česká republika

Jenže to jediné, na čem se věřitelé zatím dohodli, je, že řecká vláda musí zavést další reformy a škrty ve veřejném rozpočtu. Ty byly ve snaze nastartovat zdejší upadající ekonomiku spojené s uvolňováním peněz ze všech tří záchranných balíčků. Přinesly řadu změn, podle výzkumu Evropské univerzity managementu a technologií v Berlíně ale řeckému rozpočtu nepomohly. Tamní dluh se z 301 miliard eur v roce 2009 vyšplhal téměř na 312 miliard v roce 2015, což je asi 177 procent HDP. Většina peněz totiž připadla na úhradu dluhů a úroků z minulosti a do státního rozpočtu, tedy přímo k občanům, se dostalo méně než pět procent z půjčených peněz.

Věřitelé chtěli donutit Řecko šetřit a dluh státního rozpočtu snížit. K požadavkům, kterými státy eurozóny, ECB a MMF půjčení peněz Řecku podmínily, patřilo například snížení minimálních mezd a důchodů, škrty prémií a příplatků státních zaměstnanců a zvýšení sazby DPH. Její základní sazba v roce 2010 činila 19 procent, nyní je 24 procent. "Polovinu svých celkových příjmů v posledních dvou letech dávám na poplatky a daně, ty rostou a vláda pořád zavádí nové," říká Michalakis.

Rostly také spotřební daně na paliva, alkohol či tabákové výrobky. Před vypuknutím krize Řekové, druzí nejtěžší světoví kuřáci, platili za cigarety daň ve výši dvaceti procent maloobchodní ceny. V roce 2011, v souvislosti s přijetím pravidel pro získání peněz z prvního záchranného balíčku, tato daň vzrostla na více než 52 procent. Nyní činí 26 procent.

Řecké ekonomice nepomáhá ani mezinárodní dění. Velká část tamních příjmů plyne z turistického ruchu, v posledních letech ale výrazně klesá. Vliv na to má nejen dluhová krize, ale i příval uprchlíků, se kterými se Řecko potýká.

Podle údajů Bank of Greece se v období od ledna do září 2016 snížily průměrné útraty turistů z 566 eur na 491 eur. Klesl rovněž počet rezervací. "Rezervace turistů se meziročně snížily asi o 70 procent. Za hlavní část sezony v červnu 2014 jsme vydělali asi dvacet tisíc eur, v minulém roce to byla polovina," tvrdí podnikatel Michalakis.

Nemohou za to jenom škrty

Když premiér Tsipras z radikální levicové strany Syriza na začátku roku 2015 přebíral funkci po svém předchůdci Antonisi ­Samarasovi, předsedovi nejsilnější řecké pravicové strany Nová demokracie, sliboval, že vláda zastaví škrty důchodů a mezd. Zkoušel také vyhrožovat odchodem z eurozóny. Nebyl úspěšný, proto na post premiéra v létě 2015 rezignoval. Řekové ho ale v předčasných volbách vrátili do křesla. Nakonec prosadil víc tvrdých reforem než jeho předchůdce Samaras.

"Podle mého názoru je problém politický. Náš stát nemá ani komplexní plán rozvoje nebo dalšího vývoje země. Vláda zvyšuje daně, protože to po ní EU chce. Vede to jenom ke zvyšování cen a životních nákladů, takže je to začarovaný kruh. Žádná expanze trhu se nekoná," říká zdravotní sestra Diana Samaraová.

Pohled zvenčí však napovídá, že Řecko má s vybíráním daní, korupcí a správným rozložením státních výdajů dlouhodobé problémy. Špatná ekonomická situace tedy není pouze výsledkem zavádění nových daní a škrtů. "Řekové si po vstupu do eurozóny začali žít na vysoké noze a využívali výhod nízkých úrokových sazeb. Zakořenila se korupce, vyhýbání daním se stalo normou a veřejné výdaje se vymkly kontrole," tvrdí odbornice na řeckou ekonomiku Vicky Pryceová, která se v Řecku narodila, ale působí ve Velké Británii.

Příkladem může být obrana. Řekové na ni vynakládají asi 2,5 % HDP, což je mezi členskými státy NATO nadprůměrné číslo. Souvisí s geografickou polohou Řecka a jeho hranice, která je blízko nestabilním státům Blízkého východu. Pro srovnání: o něco menší Česká republika vynakládá na zbrojení 1,08 procenta HDP.

Podle Jana Ludvíka ze střediska bezpečnostní politiky České republiky však Řekové svými penězi plýtvají. "Neutrácejí smysluplně, řecká armáda je hodně početná, takže 70 procent výdajů jde na personální náklady, nikoliv na vývoj nových technologií nebo nákup armádního vybavení," říká Ludvík. "Zahraničních misí NATO se přitom Řecko skoro neúčastní, v tom je Česká republika daleko aktivnější, přestože dlouhodobě neplní požadavky NATO na výši příspěvků," dodává.

Důchod přes 20 tisíc nestačí

Problémem jsou i nadměrné výdaje na minimální mzdy a starobní důchody. Podle serveru Journal of Economic Perspectives rostla před vypuknutím krize v Řecku produktivita práce o sedm procent, zatímco nominální mzdy až o 40 procent. Počet ekonomicky aktivních obyvatel kvůli nízké porodnosti trvale klesá a Řecko má vysoký podíl obyvatel v důchodovém věku.

Penzistů zde žije asi 2,6 milionu z celkových zhruba jedenácti milionů obyvatel. Před vstupem do eurozóny Řecko na důchody vynakládalo 11 procent HDP, v roce 2010 to bylo už 15 procent. Průměrná výše těchto nákladů je přitom mezi členskými státy OECD 7,4 procenta HDP. V kombinaci s nízkou věkovou hranicí odchodu do penze označila OECD řecký důchodový systém za časovanou bombu. "Penzijní systém v Řecku po zavedení eura byl jako letadlo. Bylo jasné, že zkrachuje, nebo ho napořád budou muset dotovat ostatní státy. V současnosti vidím jako jedinou možnost řešení krize odchod Řecka z eurozóny," říká Aleš Michl, hlavní ekonom investiční společnosti AMISTA.

Kvůli závazkům plynoucím ze záchranných balíčků začala vláda starobní důchody škrtat a věková hranice odchodu do důchodu byla posunuta na 67 let, předčasně na 62 let. Průměrný důchod klesl z 1400 eur (téměř 35 tisíc korun) v roce 2010 na 833 eur (asi 22 a půl tisíce korun) v prvním čtvrtletí roku 2016. Záznamy o předkrizovém vývoji důchodů řecká správa sociálního zabezpečení neeviduje. Nesrovnalosti v datech ji ovšem dovedly až k tomu, že v minulosti vyplácela penze ve výši téměř dva miliony eur důchodcům, kteří byli v té době už dávno po smrti.

Ve srovnání s Českem, kde se výše průměrného starobního důchodu pohybuje kolem 11 tisíc korun, se řecké důchody stále jeví jako nadprůměrné. Podle statistik Eurostatu z roku 2014 však žilo v Řecku 12,4 procenta důchodců pod úrovní chudoby. V České republice je to kolem pěti procent.

V Řecku vynakládají občané více prostředků například na zdravotní péči. Ta je v zemi financována z více než 40 procent soukromými výdaji, což je nejvyšší podíl na zdravotní péči ze zemí EU. V České republice tyto výdaje dosahují 16 procent − má druhý nejmenší podíl soukromého financování z členských států unie. Většina služeb je v Česku hrazena ze zdravotního pojištění, vyplývá ze statistik OECD. Vedle služeb vydají Řekové více také za léky. Podle OECD zaplatil běžný Řek v roce 2014 za léčiva 630 amerických dolarů (přes 13 tisíc korun). V Česku to bylo v průměru o 4,5 tisíce korun méně.

"Máme vyšší životní náklady než lidé v Česku, proto i mzdy a důchody vypadají jinak," vysvětluje Billy Michalakis, který do České republiky často pracovně jezdí. "Podle aktuálních místních cen lidé za velký rodinný nákup utratí až 200 eur (přes pět tisíc korun)," tvrdí podnikatel.

Jediná šance je práce načerno

Podle Michalakise navíc ze starobních důchodů často žijí celé rodiny, protože důchodci přispívají na chod domácnosti svým dětem a někdy i vnoučatům. "Podporu od státu dostávají jenom nezaměstnaní, kteří pracovali dva po sobě jdoucí roky a mají na ni nárok pouze rok od doby, kdy o práci přišli," říká. Řecko přitom trápí hlavně dlouhodobá nezaměstnanost. V roce 2014 se zde vyšplhala na 19,5 procenta, tedy nejvíce v EU. Ve srovnání s Českou republikou to bylo skoro o 17 procent víc.

"Řada lidí je dlouhodobě nezaměstnaná už od roku 2009 nebo 2010, to znamená už sedm let. Těm, kteří o práci nepřišli, se oficiálně zkrátila pracovní doba a s tím i plat. Obvyklé přitom je, že stejně pracují osm hodin a berou 300−400 eur měsíčně (8−11 tisíc korun)," líčí invalidní důchodkyně Elena Adoniouová.

Největší problém najít uplatnění na trhu práce mají mladí lidé. Spoléhají na sezonní brigády nebo pracují načerno. "Téměř polovina mladých lidí je nezaměstnaná. Ta ekonomika už není ani v recesi, je v háji. Nad vodou je drží Německo, které financuje řecké banky a platební styk, takže jim z bankomatů zatím vyjíždějí peníze," komentuje ekonom Michl.

Restrukturalizace bankovního sektoru je další z podmínek, kterou má řecká vláda splnit. "V okamžiku, kdy nás začal kontrolovat MMF, banky přestaly podnikatelům půjčovat. Úplně tak zablokovaly podmínky pro podnikání. Abychom snížili účty, zmenšili jsme výrobní kapacity a propouštěli. Spousta podnikatelů také přestěhovala svůj byznys do zemí, jako je Bulharsko, kde jsou životní náklady mnohem nižší," tvrdí Billy Michalakis.

Zapůjčené peníze nepřinesly plánované řešení problému ani navzdory drobnému růstu, který řecká ekonomika v posledních letech vykazuje. Zavádění nových daní a škrtů nevymazalo dluhy, jež zapříčinila vysoká míra korupce, špatné rozložení státních výdajů a neschopnost státní správy vymáhat daně.

Podle britské ekonomky Vicky Pryceové ale není jediným viníkem řecká vláda. "Na řecké krizi mají podíl také exportní země eurozóny, které Řecku peníze v minulosti půjčovaly. Německo a další země na tom rozhodně netratily. Nemožnost devalvovat učinila jižní státy bezbrannými proti kvalitnímu německému zboží, konkurenceschopnost Řecka se propadla," vysvětluje Pryceová. Jak dodává, Řecko potřebuje odepsat dluhy, protože v jejich současné výši je nikdy splatit nedokáže.