Tradiční levice ve francouzských prezidentských volbách naprosto propadla a aktuální krize české sociální demokracie také nesvědčí o tom, že by levice věděla, co se sebou.

Neznamená to, že by se na levé straně politického spektra nerodily zajímavé názory a koncepce toho, jak by měla sociální demokracie ve světě sdílené ekonomiky a všech možných populistů fungovat, jaké by měla předkládat recepty na řešení společenských problémů a vyhrávat s nimi volby. Jen je třeba myslet trochu originálně, nekonformně. Recepty z první poloviny 19. století o "lidech práce" už dávno neplatí.

Jeden z nejpozoruhodnějších názorů na reformu levice, národního hospodářství i evropské ekonomiky před dvěma lety v knize Postkapitalismus představil britský novinář a bývalý trockista Paul Mason. Kniha, jejíž originální pojetí tehdy pochválil i "kapitalistický" deník Financial Times, udělala z Masona celebritu a profesora Wolverhamptonské univerzity, kterého si evropské levicové strany zvou na přednášky.

Nedávno diskutoval také se špičkami ČSSD na Pražském summitu o sociální Evropě.

Mytí aut se vrátilo zpět

Kniha Postkapitalismus se − podobně jako například před téměř třiceti lety Dílo národů amerického profesora a exministra práce Roberta Reicha − snaží podívat na pracovní proces co nejšířeji a nejkomplexněji a předvídat revoluční změny, které se dotknou každého.

Svůj model postkapitalistické společnosti a ekonomiky − založený na silnější roli státu, potlačení tržní ekonomiky, větší roli automatizace s rostoucím nedostatkem práce a větší roli družstevní formy ekonomické aktivity − Paul Mason vysvětluje hlavně na britských příkladech. Ty jsou často vzdálené nejen realitě postkomunistických států jako Česko, ale i kontinentálním modelům.

Například mytí aut se podle Masona v Británii vrátilo zpět, když ze čtyř tisíc automatických myček před dvaceti lety nyní funguje jen tisíc. Avšak hlavně mezi imigranty se najde spousta lidí ochotných za nicotnou mzdu ručně mýt auta. "Tímhle vytvářením levných pracovních míst vracíme zpět technologický pokrok," vysvětluje Mason. Britské podnikatele tak nic netlačí k inovacím, protože si mohou otevřít jednoduchý byznys stavebních firem s přívalem levné pracovní síly.

EU má mít jednu minimální mzdu

Automatizace a nástup umělé inteligence podle Paula Masona ještě více zlevní práci a lidé po ní budou prahnout. V navrženém postkapitalismu by větší roli měl převzít stát, který lidem zaručí základní nepodmíněný příjem.

"Začít by se mělo tím, že se na celoevropské úrovni zavede stejná základní minimální mzda a minimální sociální standardy," vysvětluje Mason.

ZÁPADNÍ LEVICE V KRIZI

Na argument, že by to zničilo středoevropské postkomunistické ekonomiky, reaguje pouze tím, že by to měl být postupný a organizovaný proces, který evropské podnikatele donutí vytvářet byznys s vyšší přidanou hodnotou.

Kde by Mason na zavedení základního příjmu chtěl vzít peníze? Předně by rád zdanil příjmy z daňových rájů. Ostře se obouvá do předsedy Evropské komise a lucemburského expremiéra Jean-Clauda Junckera, jehož zvolení prý bylo pro lidi špatným signálem.

Pak je tu druhá věc, která by podle Masona přispěla k veřejnému blahu a jež vychází z britských zkušeností privatizované a drahé veřejné dopravy: stát by se měl více vložit do zajištění služeb, jako je veřejná doprava. "Lidé mi na besedách říkají, že je nezajímá třeba pětiprocentní zvýšení mzdy, protože je tak nízká, že to nemá cenu. Ale co by bylo důležité: kdyby byla levná doprava. Abychom ji zlevnili, musíme znárodnit železnice," říká Mason.

Sdílená ekonomika jako Uber či Airbnb podle něj nejsou tou správnou odpovědí − jde jen o pobírače rent, nikoli ty, kteří podstupují opravdové podnikatelské riziko.

Mason vidí budoucnost v propojení moderních technologií s družstevní formou vlastnictví a podnikání i s vyšší lidskou solidaritou.

Nikdy už se nevrátí éra průměrných zaměstnanců. Lidé se podle Masona budou muset naučit pracovat tak jako nyní startupové softwarové firmy − v nelineárních, nehierarchických a kooperativních týmech.

A mnohem větší hodnotu bude mít, když někdo vlastníma rukama dovede třeba udělat z kusu dřeva stůl či uplést koberec.

"Vašim dětem bych poradil, aby studovaly umělou inteligenci nebo se naučily nějakou službu, kterou mohou poskytovat pouze lidé lidem. Bude trvat ještě dlouho, než se roboti a umělá inteligence budou sami navrhovat. A žádný robot nebude dlouho umět zahrát na violoncello," radí Mason.

Lidé se v době, kdy za ně práci budou dělat roboti, podle Masona svým způsobem vrátí do středověku k řemeslům.

Všichni budou jako Wikipedie

A kde je v jeho modelu místo pro manažery? Na příkladu technologických firem Mason popisuje, jak volně střídají pracovní úkoly s odpočinkem, nedávají přímo úkoly, ale snaží se spolupracovat s kolegy, více věcí se dělá dohromady. "Manažeři už dnes vědí, jak se pracuje v nehierarchických týmech nebo v týmech bez vedoucích či manažerů. Je to více o spolupráci," říká aktivista.

Několikrát během rozhovoru použije příměr, že lidé se více naučí spolupracovat například tím, že místo práce se budou společně starat o zahrady.

"Všechno bude mnohem více jako Wikipedie, kterou píše dohromady 27 tisíc lidí. Nikdo je neplatí, dělají to dobrovolně. Stejně jako se vsadím, že vaše IT oddělení používá hodně nástrojů, které jsou zdarma. Kdo je kontroluje? Kdo je reguluje? Kdo hlídá kvalitu? Nikdo. Lidé to prostě dělají dobrovolně." To je Masonova vize práce budoucnosti.

Na argument, že lidská přirozenost je soutěživá, že lidé potřebují mít motivaci a tou nejsnadnější jsou peníze, má jednoduchou odpověď:

Práce a odměna za ni ve formě mzdy či platu už nebudou navzájem propojené.

"Ano, marxismus byl utopie, stejně jako protestantská etika. Přesun lidstva ke společnosti bez práce je existenčním problémem lidstva. A je to také základní problém levice: když se díky technologii přesuneme k vyšší produktivitě, spousta věcí zlevní nebo budou úplně zadarmo. Pak si budeme víc vážit věcí, které jsou méně dostupné, a zaměstnání jako tesař nebo designér budou mít větší hodnotu," vysvětluje Mason.

Budoucnost ale podle něj musí narýsovat nikoli manažeři a dělníci, nýbrž politici, myslitelé a stratégové. A jejich prvním úkolem je vzít celou změnu situace vážně. "Úvaha, že levice je svého druhu technickým administrátorem systému, který v zásadě funguje, tedy starého systému, musí být zapomenuta," vysvětluje Mason, proč má s jeho revolučními názory problém i současná evropská sociální demokracie.

Protože v době vydání své knihy Postkapitalismus byl zaměstnán v BBC, nemohl napsat politickou kapitolu, což je nyní to jediné, co by svému dílu dodal.

Britští labouristé vedení Jeremym Corbynem jsou podle Masona na cestě ke změně v takovou novou levicovou stranu, která by byla schopná přemýšlet v intencích nového modelu. "Stará" část partaje prý ale změnu sabotuje.

I když neustále zdůrazňuje, že je novinář, který podporuje labouristy, místy Mason hovoří v první osobě množného čísla.

"My se o to pokusíme. Od Corbynova nástupu stranu posílilo zhruba dvě stě tisíc lidí. Voliči chápou, že přichází něco odlišného," říká aktivista a v tu chvíli v sobě nezapře původ z dělnické rodiny.

"Všechny noviny kromě Guardianu, pro který píšu, podporují nynější konzervativní vládu. Stejně tak rozhlas a televize. Konzervativní strana má miliony liber od milionářů. To je velká překážka. Ale naši dědové měli větší a my si z nich bereme příklad," dodává.

jarvis_590c97b3498ef4a7dddc1d39.jpeg
Zvýšení nízké mzdy o pět procent nemá cenu. To je lepší umožnit levnou veřejnou dopravu tím, že znárodníme železnice, říká britský novinář a levicový aktivista Paul Mason.
Foto: HN – Milan Bureš