Za dveřmi honosné vily v širším centru Bratislavy je po osmé ráno klid. U vchodu visí několik kabátů, ve vstupní hale pod dřevěným schodištěm je připraveno občerstvení. Namazané krajíce, jablka, voda. Na zdech visí nástěnky. Tyto indicie nově příchozímu napovídají, kde se nachází. A když se kolem začne i bez burcujícího zvonění trousit mládež hovořící německy a anglicky, je člověku jasné, že vstoupil do školy.

Akademie, která zde sídlí, si v názvu hraje s anglickým výrazem "leaf", jenž může označovat zelený i knižní list či dřevěnou desku. Slovní hříčka jako by signalizovala, co od školy čekat. LEAF Academy je střední internátní škola a pro prvních čtyřicet studentů se otevřela teprve loni na podzim. Dá se říct, že na Slovensku razí cestu školám, které se snaží fungovat jinak a mimo systém, jenž stále inklinuje k tereziánskému způsobu vzdělávání.

Akademie se netají tím, že se chce postarat o výchovu elit. Podobně jako českým projektům prošlapali cestu Martin Roman a Petr Kellner, jsou i za LEAF Academy bohatí Slováci. Její vznik financovalo asi deset donátorů, z nichž většina si přeje zůstat v anonymitě. V jejich čele stojí jeden z nejbohatších Slováků, Ivan Chrenko. Vila, v níž škola provizorně funguje, než se pro ni postaví moderní campus za Bratislavou, je ostatně na dohled výškové budovy centrály Chrenkovy developerské společnosti HB Reavis. Tvůrci vzdělávacího konceptu a dalších aktivit kolem akademie jsou lidé, kteří dříve pracovali pro velké firmy, včetně poradenské McKinsey, i státní správu.

V čem je akademie podle jejích zakladatelů jiná? Podstatou výuky je výchova k "lídrovství" − vůdcovským rolím. Studenti pracují v týmech na reálných projektech, na jejichž zadání se podílejí externí firmy či start-upy a neziskové organizace. Kromě řešení různých úkolů si mohou vyzkoušet i vedení ostatních spolužáků. Výuka je soustředěna do pěti základních učebních okruhů od praktických dovedností a kritického myšlení přes přírodní vědy, v nichž se řeší úlohy kombinující fyzikální či matematická řešení, středoevropská studia, která se dotýkají historie regionu, problematiky státu či nacionalismu až po takzvaný rozvoj. Tady se zaměřují na své schopnosti a silné stránky či sebeprezentaci. Vše se učí v angličtině.

Zakladatelé alternativních konceptů v Česku

Ondřej Šteffl

Průkopník nových přístupů v českém školství. Už v roce 1990 založil soukromé gymnázium PORG v Praze-Libni, první nestátní školu po listopadové revoluci. Přes dvacet let šéfuje společnosti Scio, jejíž srovnávací testování je zřejmě nejrespektovanějším měřítkem výsledků tuzemských žáků a studentů. Neuznává známkování a kritizuje třeba debatu o státních maturitách. Je to podle něj jen marginálie. V posledních letech se pustil do zakládání škol se značkou Scio.

Ondřej Kania

Ovlivnilo ho studium střední školy ve Spojených státech. Po návratu založili s kolegou společnost na zprostředkování studia v zahraničí a loni koupili většinový podíl v pražském EKO gymnáziu (nyní Pražské humanitní gymnázium), kde zavádějí nové metody výuky. Nedávno vyzval ke zrušení předmětů podle vzoru nové finské vzdělávací koncepce.

Břetislav Svozil

Muž, který dříve vedl základní školu v moravském Deblíně. Všeobecné vzdělání doplňuje etnografií a ekologií. V současnosti je manažerem projektu Open School Space. Jeho součástí je škola Labyrinth, která se otevřela na podzim a čerpá z konceptu tzv. laboratorních škol. Ten vznikl před sto lety ve Spojených státech a vychází ze spolupráce univerzit a škol různých stupňů. Základem je propojení poznatků a metod z různých oborů a jejich použití ve výuce.

Ivana Janečková

Spolu se svým manželem Tomášem, bratrem známějšího burzovního podnikatele Karla Janečka, vybudovala v Česku alternativní vzdělávací instituce Duhovka, které fungují podle konceptu Montessori. Škola se zaměřuje na rozvoj individuality dětí, vstřícné prostředí a tempo výuky. První školku založili manželé před osmi lety poté, co nemohli najít místo ve státní školce pro nejstaršího syna.

V současnosti Duhovka Group zahrnuje dvě školky, základní školu a osmileté gymnázium.

Martin Roman

Dříve nejvlivnější manažer polostátní firmy ČEZ se stále více profiluje jako inovátor českého školství. Vystudovaný právník se věnoval vzdělávání už v době, kdy šéfoval energetické skupině. V roce 2007 ovládl PORG a postaral se o jeho rozšíření. Později spustil projekt Čtení pomáhá, jenž má vést děti k četbě. Po odchodu z dozorčí rady ČEZ studoval pedagogiku v Británii. Propaguje tzv. formativní metodu vzdělávání, která hledá co nejefektivnější postupy výuky.

"Nedostáváme peníze od ministerstva, takže nám nemluví do osnov a obsahu vzdělávání," popisuje Matej Sapák, jeden z otců LEAF Academy a současně její ředitel a pedagog. Zmíněná okolnost se pochopitelně odráží i ve výši školného. Rok studia tady stojí 21 400 eur. Když ale student dosáhne na plnou výši stipendia, platí jen 400 eur. Většina z nich platí kolem dvou až tří tisíc eur ročně.

Partyzáni školství i společnosti

Na Slovensku funguje duální systém školství − vedle škol státních také soukromé. I ty jsou ale zpravidla podpořeny státními dotacemi a čerpáním příspěvku dávají státu možnost dozoru nad osnovami a testováním. LEAF Academy je ještě jiný případ. Nemá ambice měnit legislativu ani obecný způsob výuky. "Chtěli jsme jít ve vzdělávání dál," popisuje Sapák. Akademie na Slovensku proto působí jako zahraniční škola se souhlasem americké ambasády. Zřizuje ji nezisková organizace se sídlem v USA, akademie proto není vázaná slovenskými osnovami a tradičními předměty.

Provozovatelé školy jsou si vědomi rizik plynoucích ze současného statusu školy. Může se stát i to, že s vysvědčením z ní bude mít problém některá ze slovenských veřejných vysokých škol. Akademie má ale u svých zastánců a studentů podporu díky silnému argumentu: její absolventi jsou připraveni obstát ve světových měřítkách. Pro získání diplomu studenti skládají takzvané AP zkoušky, které uznává americké a kanadské školství.

Právě konkurenceschopnost v zahraničí je obecně největší slabinou slovenského školství, na niž mnozí poukazují. Například slovenský think-tank Mesa10 vedený bývalým ministrem privatizace a financí Ivanem Miklošem opakovaně upozornil na to, že kvalita slovenského vzdělávání v mezinárodních srovnáních upadá a naviklává další společenskou a ekonomickou stabilitu země. V uznávaném měření PISA a PIAAC, jež provádí organizace OECD, se zhoršují výsledky žáků i absolventů. Mikloš připomněl prestižní tzv. šanghajský žebříček top 500 univerzit, v němž se dlouhodobě neumístila ani jedna slovenská vysoká škola. Mimochodem, Česko v něm reprezentuje zhruba v jeho polovině Karlova univerzita. I ta se ale v jiných žebříčcích propadá.

Působit s novým konceptem vzdělávání mimo klasický systém bylo pro akademii dané od počátku. Matej Sapák a další lidé z LEAF Academy pracovali ve svých dřívějších zaměstnáních na koncepci pro chystanou reformu slovenského školství. Z té ale sešlo v roce 2011, když padla vláda tehdejší premiérky Ivety Radičové. Vzhledem k alarmujícím zprávám o stavu slovenského školství a ekonomiky od různých zájmových skupin a odborníků se rozhodli uvést myšlenku alternativní výchovy do praxe sami za pomoci investorů.

"Důležitým impulzem byla celospolečenská potřeba," připomínají Matej Sapák a jeho kolega Branislav Jakabovič. "Po pádu vlády jsme se potáceli kolem krize a potvrdilo se, že země nutně potřebuje více talentovaných lidí na pozicích, které mění společnost," říká Sapák. Jakabovič k tomu dodává, že založením školy chtěli pomoci s výchovou osobností, které budou schopny regionu zajistit prosperitu.

Opírají se při tom o doporučení OECD. Podle organizace Slovensko potřebuje − jakožto ekonomika tažená automobilkami a průmyslem − kvalitní inženýry a techniky, kteří budou schopni držet růst a zároveň přilákat do země i technologický vývoj. OECD ale současně varuje, že ekonomika nemůže zůstat závislá na jednom oboru a expertech, ale potřebuje univerzálně schopné lídry.

Sapák je přesvědčen, že země musí vychovat stovky manažerů, úředníků a politiků, kteří zemi připraví na budoucnost. "Nestačí vzdělat jednoho premiéra, techniky nebo kádry pro jednu firmu. Musíme vychovat lidi, kteří jsou schopni přepínat mezi kritickým a kreativním myšlením," vysvětluje.

Právě to je hlavním úkolem LEAF Academy. Tu první, odbornou a technickou roli mají na Slovensku postupně obstarávat třeba firemní školy, které dostaly od vlády zelenou před dvěma lety. Kabinet schválil duální systém technického vzdělávání, který dává firmám možnost vychovat si odborníky a zároveň využít finančních a daňových úlev od státu. Jako první se toho chopila slovenská pobočka Volkswagenu, která loni otevřela odbornou střední školu s maturitou vázanou na následnou práci v automobilce.

Do světa a zase zpátky

LEAF Academy a projekty kolem ní mají ještě jednu velkou ambici. Zamezit velkému odlivu mladých lidí ze Slovenska. Třeba v případě vysokoškolských studií je jejich hlavním útočištěm nedaleké Česko. Jen na vysokých školách financovaných ze státního rozpočtu zde studuje přes dvacet tisíc Slováků. Ještě v roce 2000 to nebyla ani pětina. Řada z nich pak pokračuje ještě dál do světa.

Mezinárodní standardy zavedené na LEAF Academy naznačují, že i tamní studenti se po maturitě vypraví spíš do světa. Zřizovatelé školy ale tvrdí, že mají páky na to, aby se mladí lidé vraceli do regionu, pokud možno přímo na Slovensko. Začíná to už výukou, kde se učitelé − kteří jsou mimochodem z velké části také ze zahraničí − zaměřují na to, co je zajímavé právě ve středoevropském regionu. Snaží se pro něj studenty nadchnout. V další fázi se organizace LEAF, která akademii provozuje, snaží sledovat Slováky v zahraničí, nabízí jim kontakty a láká je domů formou různých stáží a propojením s firmami. Bez podobných aktivit, kterým se částečně věnuje i stát, se návraty moc nedaří.

Ačkoliv se Slováci novými přístupy ke školství snaží řešit trochu jiné problémy než Češi, forma realizace je podobná. V obou zemích začíná platit, že elity a rodiče (kteří si to mohou dovolit) přestali spoléhat na stát a berou situaci do vlastních rukou.

Na Slovensku ještě není veřejné školství tím "novým" soukromým nikterak ohrožováno. Projekty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Když ale Hospodářské noviny a týdeník Ekonom loni na podzim oslovily vybranou skupinu manažerů a podnikatelů z bývalého Československa, prakticky všichni do jednoho volali po tom samém: "Přestaňme už vymýšlet reformy vzdělávání a pojďme cestou evoluce." Chtějí stavět paralelní systémy, které se s těmi klasickými budou prolínat a vzájemně se podporovat.

Někteří z oslovených sedí v poradních orgánech a správních radách nových vzdělávacích systémů typu Scio či Montessori, které se začínají etablovat také na Slovensku. Jiní se angažují jako mecenáši. Jak ale poznamenal na podzim v médiích jeden z nich − bývalý šéf ČEZ Martin Roman −, pořád jich není dost.