Do sněmovních voleb zbývají tři měsíce, do voleb prezidentských měsíců pět a kampaň nabírá na obrátkách. Politici v sobě objevili vášeň pro open-air festivaly, předvádějí se všude možně, billboardů podél silnic přibývá.

Začíná politický lunapark a Úřad pro dohled nad financováním politických stran bude mít co dělat, aby se v něm zorientoval a spočítal, jestli někdo nepřešvihl povolené náklady, které činí pro sněmovní volby 90 milionů, pro volby prezidentské pak 50 milionů korun.

Pozoruhodné ovšem je, že pokud bychom se řídili podle definice Miloše Zemana, mohl by se Úřad v klidu rozpustit, protože se vlastně žádná kampaň nevede. Prezident v rozhovoru pro Český rozhlas pravil, že jeho výjezdy do krajů nejsou kampaň před prezidentskými volbami, protože na akcích nevyzývá občany, aby ho volili, ale "mluví o jejich problémech," takže ať mu dají z úřadu pokoj.

V Zemanově logice by se ovšem za kampaň nedalo označit skoro nic. Když se třeba Andrej Babiš nechá vyfotit v armádním protichemickém obleku nebo rozdává koblihy, není to kampaň, protože ani na "atombordelu", ani na koblize není napsáno "Volte ANO."

Kampaní dle Zemanovy definice nejsou dokonce ani billboardy, na kterých ČSSD slibuje sociální manu spadlou z nebe. Také na nich není přímo napsáno "volte toho a toho." Prostě se dá říci, že se skrze koblihy, plakáty nebo cokoliv jiného jen mluví s občany o jejich problémech – a je to.

Zemanova myšlenka dovedená do důsledků mimochodem znamená, že vlastně skoro ani neexistuje žádná reklama, protože většina reklamních spotů neříká explicitně: Tenhle prací prášek, tohle auto, tenhle přípravek na erekci si opravdu kupte! Reklama většinou produkty pouze prezentuje jako originální, nepostradatelné či nejlepší na trhu, podobně jako Zeman prezentuje coby produkt sám sebe. Taky by se tedy dalo říct, že spoty jen "komunikují problémy zákazníků".

Každému je samozřejmě jasné, že by v případě reklamy byla drzost něco takového tvrdit, takže analogicky lze přistoupit i k prezidentově povídačce, že na výjezdech do krajů nevede kampaň, a tudíž že náklady na ně by se do kampaně před prezidentskými volbami neměly počítat.

Jenže to, co je očividné a co lze snadno pojmenovat jazykem prostým, se někdy těžko pojmenovává jazykem paragrafů. Takže před zákonem se pokouší kličkovat kdekdo, nejen Miloš Zeman.

Zajímavý pokus už učinil i Andrej Babiš, když tvrdil, že jeho kniha "O čem sním, když náhodou spím", kterou rozdává všude možně, není součástí kampaně pro tyto volby.

Jak to? Inu proto, že se v brožuře mluví o tom, jak má Česko vypadat v roce 2035. Takže pokud je to kampaň, je to dle Babiše kampaň na rok 2035! Geniální. Skoro jako korunové dluhopisy.

Úřad pro kontrolu financování stran a kampaní stojí před nelehkým úkolem: Nastavit mantinely a zajistit, aby se kandidáti a partaje nakonec pravidlům a zákonným finančním limitům na volební kampaně kolektivně nevysmáli. Jde o hodně. Praxe, která bude nastavena v této kampani, bude platná pro všechny volby v budoucnu.

Lze to jistě vyřešit po zemanovsku a říci, že žádná kampaň vlastně neexistuje, ale to by bylo zlé. Rozhoduje se, zda politická soutěž v Česku bude přece jen férovější, než byla dosud. Doufejme, že členové Úřadu pro dohled nad financováním stran k tomu s tímto vědomím přistoupí.

Psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo Plus.