Sever vulkanoložku Pavlu Dagsson Waldhauserovou nikdy zvlášť nelákal. Ještě jako studentka Univerzity Karlovy dala přednost výzkumu sopek na teplé Sardinii.

Dnes už ale Češka sedmým rokem bádá v mezinárodně proslulém vědeckém týmu na Islandu. A chladnou a větrnou ostrovní zemi, kde se stala průkopnicí a přední expertkou na zkoumání prachu v ovzduší, si nakonec zamilovala a usadila se v ní.

"V Česku mě hodně trápilo znečištění vzduchu přes zimu, na Islandu lze v tu dobu dýchat lépe. Aktivní vulkány navíc vytvářejí mimořádné prostředí, které vnímáte, i když zrovna nepobýváte přímo v přírodě. A pro vědce je Island jako obrovská laboratoř, kde se každý den děje něco nového," popisuje 37letá vědkyně, zatímco na stůl v útulné budově Zemědělské univerzity na okraji Reykjavíku rovná krabičky se sopečným prachem.

Jeho složení, množství ve vzduchu nebo vliv na okolí je právě to, co ji zajímá a co v zemi zkoumá.

Nejčistší vzduch na světě? Omyl

"Celosvětově si lidé myslí, že Island je místo s panensky čistou přírodou nezasaženou průmyslem a odhadovalo se, že je tu nejlepší vzduch na světě. Ale co se týče množství prachových částic v ovzduší, ukázalo se, že to tak bohužel není," vysvětluje odbornice.

Tým vědců, v němž působí, začal jako první podrobně měřit kvalitu islandského vzduchu a postupně upozorňovat na to, že je plný sopečného prachu. Nejen toho čerstvě vyvrženého sopkami při erupcích, ale i starého popela, který tamní silný vítr uvádí znova do pohybu a odvívá jej − hlavně z islandských černých pouští při písečných bouřích.

Právě na taková extrémně suchá a prašná místa se Pavla Dagsson Waldhauserová a její kolegové rovněž soustřeďují. Podle jejich definice navíc na Islandu dokonce leží největší evropská poušť, která se svou rozlohou blíží velikosti Slovenska.

"Ve vědecké společnosti se přeme o přesné definici pouště," připouští odbornice. Jisté ale je, že její tým zaznamenal v roce 2010 na Islandu jednu z nejsilnějších písečných bouří, jež se na Zemi kdy odehrála. "Během ní se za 23 hodin o více než jeden metr přesunulo 11 tun písku. Ukazuje to devastující vlivy písečných bouří, které nastávají, i když už je erupce skončená," říká.

A jak tým s českou vědkyní prozkoumal, potíž je v tom, že se sopečný prach podobá sazím. "Jde o velmi jemné, černé částečky přepracované ledovcem. Testy v laboratoři ukázaly, že má stejné účinky jako saze. Tedy nejznámější částice, které způsobují oteplování planety. Pohlcují sluneční záření, a když se pak usadí na sněhu nebo na ledovci, rychleji odtává," popisuje expertka. A dodává, že vulkanický prach je plný minerálů, které obohacují půdu, na druhou stranu však může být nebezpečný pro člověka − přestože to ještě žádná zdravotnická studie nepotvrdila, vědci si všimli, že jemné prachové částečky pokrývají drobné háčky, a mohou se tak zachytit v plicích podobně jako například azbest.

Výzva z Bruselu

Čistotu islandského vzduchu začali experti zkoumat krátce po výbuchu sopky Eyjafjallajökull, která v roce 2010 ochromila leteckou dopravu nad celou Evropou.

"Po erupci přišel obrovský tlak z Evropské unie, jak to, že se tady nikdo nezabývá kvalitou ovzduší, a proč to nikdo neměří," vzpomíná Dagsson Waldhauserová s tím, že právě díky tomu dostala šanci rozjet na Islandu vědeckou dráhu naplno.

Do té doby se v zemi snažila prorazit − pracovala na své disertační práci, napůl na Islandské univerzitě a napůl na tamější Zemědělské univerzitě. Získat však vědecký grant a věnovat se plně výzkumu nebylo po krizi snadné, a tak si vydělávala rozvozem pizzy nebo uklízením hotelových pokojů. "Díky výbuchu sopky mám vlastně práci," směje se.

Sopka na Islandu vybuchne průměrně jednou za tři roky, nyní je k erupci "připraveno" pět aktivních vulkánů, včetně velkých sopek Katly a Hekly, od kterých se dá očekávat velká exploze.

"U Katly to bude umocněné tím, že je pod ledovcovým krunýřem. Musí se prodrat masou ledu. Takže vulkanický oblak bude mít o dost větší mocnost a energii. Hekla zase způsobuje únik plynů, které mohou otrávit ovce," upřesňuje expertka s tím, že systém předpovědí je ale natolik spolehlivý a přesný, že by lidé stihli zavčasu zareagovat a evakuovat se.

Zda by to ale ochromilo leteckou dopravu nad Evropou jako v roce 2010, není jisté. "Popravdě řečeno, vědci v mém okolí si myslí, že kdyby stejná situace nastala dnes, vzdušný prostor by se neuzavíral. Letos v říjnu se na mezinárodní konferenci Arctic Circle někteří odborníci shodli, že rozhodnutí ponechají na jednotlivých leteckých společnostech," popisuje česká vulkanoložka Pavla Dagsson Waldhauserová.