Schovávali se pod stoly v luxusních pětihvězdičkových hotelech, zatímco zaměstnanci restaurace chvatně zamykali dveře. Z haly pod nimi se ozval štěkot střelby a výbuchy, takové scény líčí oběti teroristického útoku v Mumbaji ze středeční noci.
Nedaleko odtud u hlavní bombajské železniční stanice příslušníci speciálních vojenských jednotek bojovali s útočníky v černých košilích a džínách, kteří měli batohy nadité střelivem. Stanice byla přitom plná lidí čekajících na vlaky, které je dopraví domů.
"Byli jsme na večeři, když jsme slyšeli výstřely, Vypukla střelba a ozvaly se výbuchy. Zůstali jsme na podlaze, spousta lidí si polehala pod stoly, pod nábytek a zaměstnanci hotelu nám říkali, abychom byli tiše," vypráví Cheryl Robinsonová, britská turistka, která spolu se dvěma přáteli zůstala uvězněná v hotelu Tádž Mahal.
"Hoteloví zaměstnanci byli fantastičtí. Zamkli dveře a varovali nás, že máme sedět bez pohnutí."
Restauraci i hotelové pokoje podle jejích slov zaplavila voda poté, co v chaosu střelby a explozí popraskaly vodovodní trubky. "Leželi jsme na zemi ve vodě. Slyšeli jsme, jak pod námi běhají lidé. Bylo to děsivé," dodává.
O sedm hodin později se bosá, třesoucí se Robinsonová ocitla před hořícím, ale nadále majestátně vyhlížejícím hotelem s kamenným sloupovím, který rozbitými okny vydechoval černý kouř.
"Neutuchající křik"
Vojáci a hasiči jí pomohli stejně jako několika dalším slézt ven po žebříku a uniknout z ohněm zachvácené budovy. Hlouček plačících turistů ze Španělska, Itálie a Británie, všichni rovněž bosí, se před hotelem choulil k sobě a novináře lačné novinek zaháněl máváním rukama.
Před bombajským Nádražím Čhatrapatího Šivádžího vypráví Nasím Inám, jak viděl cestující padat k zemi, když na stanici doběhl, aby chytil pozdní večerní vlak. Na stanici vpadli čtyři mladíci v černých tričkách a modrých džínách ozbrojení velkými puškami.
"Začali bez míření střílet kolem sebe a pak utekli. Během několika vteřin lidi jednoduše popadali k zemi," říká Inám a není schopen uklidnit třesoucí se ruce. "Byli strašně mladí. Stál jsem za nimi. Byl jsem hned za nimi, kdyby se otočili, tak jsem to mohl být já."
Jen o několik kilometrů dál ozbrojenci podle svědků ukradli policejní dodávku a pak začali střílet do davu lidí, kteří se mezitím shromáždili v blízkosti dvou nemocnic u policejní stanice.
"Cítili jsme, jak se země chvěje a slyšeli jsme výbuchy," říká Maníš Tripasí stojící před policejním kordonem u jedné z nemocnic. "Slyšeli jsme, jak za námi rychle jede auto, byla to policejní dodávka, ale ti chlapi v ní po nás stříleli." Během několika vteřin kolem něj leželi postřelení lidé.
"Muži křičeli, že přišli o prsty. Všude kolem byla krev," líčí Tripasí, který vyvázl bez zranění. "Někteří byli postřeleni do nohy, jiní do ramene nebo do ruky. Mám pocit, jako bych je pořád slyšel křičet."
Naproti několikapatrovému hotelu Oberoi nervózně přechází po vylidněném chodníku vysokoškolák Prít Desaj. Otec jeho kamaráda byl uvnitř hotelu na obchodní schůzce, když v něm vypukla střelba.
"Můj kamarád se zhroutil. Otec mu nezvedá mobilní telefon. Co budeme dělat?" ptá se. "Neznáte někoho v tom hotelu, kdo by nám mohl dát nějakou informaci, jakoukoli informaci?"
