Mezi desítkami hlav států a vlád na nadcházejícím summitu NATO v Bukurešti bude i jeden původně možná trochu nečekaný, o tom však prominentnější host - končící ruský prezident Vladimir Putin.

Vzkaz, který alianci zašle, je sice předem prakticky neodhadnutelný, každopádně však půjde o jeden z nejsledovanějších a možná nejkontroverznějších okamžiků celého summitu.

Může být pronesen vlídným hlasem, což by předáci NATO jistě uvítali. Vyloučit se ale nedá ani to, že naopak přilije další olej do ohně už tak napjatých vztahů mezi Moskvou a aliancí či přinejmenším některými jejími členy v čele s Washingtonem.

Otevřených a kontroverzních otázek, které už nějakou dobu ve vzájemných vztazích mezi Západem a Ruskem pobublávají, je celá řada. Jde o problematiku Kosova či Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE), nebo o protiraketovou obranu a pro Kreml velmi citlivou záležitost dalšího přibližování Ukrajiny a Gruzie k NATO.

Kolem radaru a antiraket

Rusko už delší čas vyjadřuje nevoli nad plány USA vybudovat v Evropě protiraketovou základnu, konkrétně radar v Česku a desítku antiraket v Polsku. Z Moskvy kvůli tomu zazněla řada ostrých slov i různých hrozeb protiopatřeními včetně případného namíření ruských raket na základnu.

Washington i Praha s Varšavou by na summitu od spojenců rády slyšely podporu na adresu základny či prohlášení, že aliance počítá s jejím začleněním do budoucího aliančního protiraketového obranného systému.

Je možné, že ruský prezident při čtvrteční schůzce spojenců z aliance se zástupci Ruska radar a rakety opět nadhodí. V minulosti už jasně prokázal, že k tomuto tématu umí přistoupit s patřičně jasným a ostrým jazykem překračujícím běžné diplomatické slovíčkaření.

Na stranu druhou si problém základny možná ponechá v záloze a zdrží se větších komentářů, nedostane-li nějaký zásadní podnět. Krátce po summitu se totiž setká se svým americkým protějškem Georgem Bushem a právě základna bude na tomto setkání 6. dubna v Soči hrát prim.

"Akt dobré vůle"

Klíčovou roli pro vyznění Putinovy bukurešťské mise tak zřejmě bude sehrávat to, jak se NATO postaví k dalšímu přibližování dvou někdejších sovětských republik - Ukrajiny a Gruzie - k alianci. Obě země usilují o povýšení nynějšího "intenzivního dialogu" na Akční plán členství (MAP).

Pod touto alianční terminologií se skrývá cosi, co by se dalo přeložit tak, že obě země chtějí od NATO jasné prohlášení, že cesta pro členství je jim otevřena. Stvrzením by pak mělo být to, že jim NATO umožní učinit kýžený krok kupředu na této cestě, tedy že je zařadí do MAP.

Snadné to ale nebude. Podporu tyto dvě země mají třeba v USA, Polsku či pobaltských zemích. Z některých jiných států, zejména z tábora sešikovaného kolem Německa a Francie, zaznívají pochyby. Živí je asi hlavně obavy, že by to mohlo vést k dalšímu přiostření vztahů s Moskvou.

A že nejde o obavy bez určitého reálného základu svědčí i některá prohlášení čelných ruských představitelů. Podle šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova si aliance v této věci "prohrává s ohněm".

Putinův nástupce Dmitrij Medvěděv, který se v květnu ujme funkce, se dal zase slyšet, že by otevření dveří aliance pro Gruzii a Ukrajinu podkopalo evropskou bezpečnost. "Nejsme ze situace kolem Gruzie a Ukrajiny šťastní... Žádný stát nemůže vítat to, že by měl zástupce nějakého vojenského bloku, do něhož nepatří, u svých hranic," řekl.

Podle některých hlasů z Kremlu už sám fakt, že se Putin do Bukurešti chystá, naznačuje "dobrou vůli". Na zasedání Rady NATO - Rusko na této úrovni totiž bude mít premiéru, neboť v minulosti účast odmítl. Avšak tato vstřícnost s sebou nese i očekávání, že aliance bude Moskvě naslouchat.

Až vlastní zasedání a rozhodnutí, k nimž v Bukurešti státníci dospějí, tak ukážou, jak se Putin na nejvyšší mezinárodní úrovni bude loučit - zda půjde o příjemné překvapení, nebo spíš o studenou sprchu.