Stavět mosty, nikoli bariéry - takové bylo krédo někdejšího spolkového prezidenta Richarda von Weizsäckera. I přes omezené pravomoci svého úřadu platil tento politik za respektovanou mravní autoritu své země a za důstojného reprezentanta Německa v zahraničí. "Filozof na trůně", jenž stál v čele země v letech 1984 až 1994, v sobotu ve věku 94 let zemřel.

Křesťanský demokrat Weizsäcker na nejvyšší ústavní funkci kandidoval už v první polovině 70. let. Tehdy neuspěl, ale v květnu 1984 se karta obrátila a Weizsäcker nahradil v čele země Karla Carstense. Aniž to mohl tušit, měl se v prezidentském úřadu stát svědkem i protagonistou historických událostí, v jejichž důsledku se počátkem 90. let stal první hlavou znovusjednoceného Německa.

Ačkoliv spolkový prezident má podle zákona velmi omezené pravomoci, Weizsäcker nebyl pouhým "kladečem věnců". Respektu, který je s prezidentským úřadem spojován, se rozhodl využít k tomu, aby poukazoval na citlivá společenská témata. Asi nejvýrazněji se mu to povedlo v dodnes připomínaném projevu z května 1985, který přednesl u příležitosti 40. výročí konce druhé světové války. Před plénem německého parlamentu označil Weizsäcker 8. květen 1945 nikoliv za den porážky Německa, ale za den jeho osvobození od nacismu.

"Jeho památný projev z 8. května 1985 u příležitosti 40. výročí koonce druhé světové války měl dopad na celou generaci a pomohl vytvořit obrázek Německa jako integrující síly ve středu našeho kontinentu," reagoval na úmrtí exprezidenta šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. "Díky této řeči získal politickou autoritu daleko za hranicemi Německa. A ta řeč mě velmi zasáhla i osobně," dodal Juncker.

Weizsäckerův projev u příležitosti Dne osvobození byl "potřebným, jasným prohlášením, které bylo významné pro německé vnímání sama sebe," uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. "Smrt Richarda von Weizsäckera je pro Německo obrovskou ztrátou," doplnila.

Weizsäckerova schopnost odkrýt a pojmenovat problémy byla spolu s jeho smyslem pro humor a ironii jedním ze zdrojů prezidentovy autority a popularity. O její míře výmluvně svědčí skutečnost, že když Weizsäcker v květnu 1989 usiloval o znovuzvolení, nepostavily proti němu sociální demokraté ani zelení žádného protikandidáta.

Během jeho druhého funkčního období prošlo Německo a vlastně celá Evropa historickou proměnou. Středoevropské komunistické režimy se zhroutily a s spolu s nimi počátkem listopadu 1989 padla i zeď, která téměř čtyři desetiletí neprodyšně rozdělovala Berlín. Iniciativu směřující k opětnému spojení Německa vzal do svých rukou především kancléř Helmut Kohl, zatímco Weizsäcker naopak v revoluční době nabádal k opatrnosti a varoval před přílišnou euforií. Kohl i Weizsäcker sice sdíleli stejnou politickou příslušnost, jejich vzájemné vztahy však byly viditelně poznamenány někdejšími vnitrostranickými spory.

V souvislosti s Weizsäckerem nelze nezmínit jeho blízký vztah k prvnímu polistopadovému prezidentovi Československa Václavu Havlovi. "Je to můj starý přítel," řekl o Havlovi v dubnu 1993 a dodal, že myšlenky, které Havel představoval "jako disident za diktatury, je nyní třeba prosadit do morálního a intelektuálního chování naší společné liberální demokracie". Havel o Weizsäckerovi zase v roce 2010 řekl, že jej považuje za svého učitele prezidentství.

Oba státníci se v první polovině 90. let významně zasadili o dodnes dobré česko-německé vztahy a byli mimo jiné iniciátory Smlouvy mezi ČSFR a Německem o dobrém sousedství a spolupráci z února 1992.

Richard svobodný pán von Weizsäcker se narodil 15. dubna 1920 ve Stuttgartu do rodiny významného právníka a diplomata. Po krátkých předválečných studiích práv v Oxfordu a Grenoblu vstoupil ve svých 18 letech do armády, kde dosáhl hodnosti kapitána. Po válce absolvoval historii a práva na Göttingenské univerzitě a následně pracoval v řídících funkcích v průmyslu a bankovnictví.

Do Křesťanskodemokratické unie (CDU) vstoupil Weizsäcker v polovině 50. let a od roku 1966 až do svého zvolení prezidentem působil v předsednictvu strany. Dvanáct let byl poslancem Spolkového sněmu. V roce 1981 se stal starostou Západního Berlína a předsedou tamější zemské organizace CDU. Prezidentem byl Weizsäcker od července 1984 do června 1994.

V říjnu 1985 se stal prvním prezidentem tehdejšího západního Německa, který navštívil Izrael. O dva roky později navštívil tehdejší Západní Německo vůbec první izraelský prezident Chaim Herzog. Weizsäckera tehdy ocenil za jeho "pozitivní postoj" k Izraeli a k židovskému lidu. Jako první bonnský politik přesídlil krátce před ukončením mandátu s úřadem do obnoveného sídelního města Berlína.

Weizsäcker se vedle svých politických aktivit řadu let angažoval také jako předseda Německého evangelického církevního sněmu.

"Richard von Weizsäcker v celém světě představoval Německo, které si našlo cestu do demokratické rodiny národů," reagoval na smrt bývalého vůdce nynější prezident Joachim Gauck v kondolenci vdově po Weiszäckerovi. "Představoval federální republiku, která čelí své minulosti," dodal.

Weizsäcker s Havlem položili základy spolupráce mezi Českem a Německem

Za jednu z nejvýznamnějších osobností německé politiky posledních desetiletí považuje český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) bývalého německého prezidenta Richarda von Weizsäckera, který dnes zemřel v Berlíně ve věku 94 let. "Jeho skon je velkou ztrátou pro Německo i pro celou Evropu," uvedl Sobotka v kondolenci, kterou zaslal německé spolkové kancléřce Angele Merkelové.

Pro občany České republiky zůstane Richard von Weizsäcker v paměti nejen jako prezident německého znovusjednocení, ale také jako protějšek prezidenta Václava Havla, spolu se kterým položil základy rozvoje přátelské sousedské spolupráce mezi našimi zeměmi a dnešní vynikající česko-německé vztahy, míní český předseda vlády.

Také ministr ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) připomíná Weizsäckerovy zásluhy o dobré vztahy se sousední zemí. "Prezident Weizsäcker při své návštěvě Prahy a Václava Havla na začátku roku 1990 položil základní kamen dnešním velmi dobrým německo-českým vztahům. Nese mimořádnou zásluhu na tom, jakými jsme dnes sousedy," napsal Zaorálek.