Kdo vlastně uspěl ve víkendových slovenských volbách? Slováci do parlamentu poslali hned osm politických stran. Ostřílený politik je mezi nimi jeden, premiér Robert Fico. Všichni ostatní se do velké politiky dostali až v posledních letech. Lídři se ovšem navzájem často nesnášejí, vytvoření funkční koalice tak bude mimořádně obtížné. Mezi bratislavskými politology se tak čím dál častěji hovoří o možnosti předčasných voleb.

Kdo jsou tedy hlavní postavy voleb a jaké se rýsují možnosti jejich spolupráce? 

Robert Fico, Směr

28,28 procenta, 49 mandátů

Dlouholetý hegemon slovenské politické scény čelí závažnému problému, nemá dostatečné množství koaličních partnerů. Sám Směr ztratil oproti volbám v roce 2012 přes šestnáct procent hlasů. Předčasné volby Robert Fico odmítá, protože podle jeho názoru je prací politiků nalézt řešení. Kromě toho se domnívá, že by výsledky byly podobné.

Richard Sulík, SaS

12,1 procenta, 21 mandátů

Vylučuje spolupráci se Směrem.

Liberální strana Svoboda a spravedlnost vznikla v roce 2009 a o rok později se se ziskem dvanácti procent hlasů stala součástí středopravé koalice Ivety Radičové. Tu ovšem v říjnu 2011 Sulík shodil, když jeho strana odmítla podpořit vládní návrh účasti na řešení řecké finanční krize. Tím si SaS získala jisté body za principiálnost, současně Sulík potvrdil pověst neřiditelné střely.

Igor Matovič, OľaNO

11,2 procenta, 19 mandátů

Opatrně odmítá možnost spolupráce se Směrem.

Hnutí Obyčejní lidé vzniklo v roce 2010 z obav, že by Robert Fico a Ján Slota mohli získat ústavní většinu. Voleb se účastnili na kandidátce SaS a díky preferenčním hlasům se jejich čtyři kandidáti dostali do parlamentu. Již o rok později byl zakladatel Igor Matovič vyloučen z poslaneckého klubu SaS a založil stranu Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. Ta je ale spíše konglomerátem osobností, nebyla například schopna se dohodnout na jednotném kandidátovi do prezidentských voleb.

Andrej Danko, SNS

8,64 procenta, 15 mandátů

Tradiční nacionalistické straně se podařilo zastavit pokles svých preferencí, před čtyřmi roky se partaj, která od roku 1990 nikdy nechyběla ve sněmovně, o půl procentního bodu nedostala do parlamentu. Poškozoval ji hlavně předseda Ján Slota, který proslul neomaleným chováním a především alkoholickými výstřelky. Jeho nástupce Andrej Danko je podstatně solidnější.

Marián Kotleba, ĽS NS

8,04 procenta, 14 mandátů

Současný banskobystrický župan začínal jako předseda radikální strany Slovenská pospolitost, která byla jako první politická strana v novodobých dějinách v roce 2006 Ústavním soudem rozpuštěna kvůli nesouladu v ústavou. Vystupuje ostře proti EU, NATO, Maďarům, Romům, naopak glorifikuje Jozefa Tisa a válečný Slovenský stát.

Boris Kollár, Sme rodina

6,62 procenta, 11 mandátů

Padesátiletý podnikatel je velkou záhadou politického života. Prohlašuje, že mu vadí vliv velkých finančních skupin, co s tím hodlá dělat, ale neprozradil. V kampani nejvíce zaujal přiznáním, že má devět dětí s osmi různými ženami. V povolebních debatách prohlásil, že je připraven podpořit pravicovou vládu, nemusí se ale stát přímo součástí koalice.

Béla Bugár, Most-Híd

6,5 procenta, 11 mandátů

Odmítá koalici se SNS

Strana Most-Híd vznikla v roce 2009 poté, co současný předseda Béla Bugár odešel ze Strany maďarské koalice. Nepříliš úspěšně se snažila profilovat jako neetnická, na kandidátce nejsou jen Maďaři. Hlasy mu pravidelně ubírá SMK, v posledních volbách tato druhá maďarská strana získala čtyři procenta hlasů.

Radoslav Procházka, #Sieť

5,6 procenta, 10 mandátů

43letý právník zabodoval během prezidentských voleb, kdy získal přes dvacet procent hlasů. To sice nestačilo na druhé kolo, ale o Procházkovi se začalo mluvit jako o budoucím lídrovi liberální pravice. Na kandidátku získal několik zajímavých osobností z řad starostů, chtějí prosadit změnu územního uspořádání. Uškodilo mu ale jeho předvolební koketování se Směrem.