Výstavbu nového plynovodu Trans Adriatic Pipeline (TAP) v řecké Soluni v úterý slavnostně zahájil řecký premiér Alexis Tsipras. Akce se zúčastnili i zástupci dalších čtyř zemí.

Potrubí dlouhé více než 800 kilometrů má od roku 2020 přepravovat ázerbájdžánský zemní plyn přes Turecko, Řecko či Albánii do Itálie.

Podle serveru The Economist jde při stavbě plynovodu spíš o geopolitiku než o energetiku. Hlavním důvodem jeho vzniku je snaha EU osvobodit se od závislosti na ruském plynu, tvrdí The Economist. Hledání nových partnerů je součástí strategie, kterou Evropská komise oznámila v únoru.

Součástí nového energetického balíčku je především omezení plýtvání se zdroji a posílení spolupráce mezi členskými zeměmi EU, které by si v případě přerušení dodávky plynu měly navzájem pomáhat.

Důležitost projektu potvrzuje také přístup evropských institucí. Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj poskytne na výstavbu TAP až 1,7 miliardy dolarů. Jedná se o vůbec nejvyšší půjčku v historii, kterou tato instituce poskytla.

"Překreslí to energetickou mapu jihovýchodní Evropy a udělá to z Řecka energetický uzel celého regionu," prohlásil Tsipras na ceremoniálu v Soluni. "Otevíráme významnou část jednoho z největších a nejsložitějších projektů v dějinách energetiky," citovala agentura Reuters gruzínského premiéra Giorgiho Kvirikašviliho.

TAP, který v návaznosti na plynovod Transanatolian Pipeline (TANAP) spojí pole Šach Deniz II v Ázerbájdžánu s Itálií, je největším projektem nových dodávek plynu do Evropy.

Počáteční kapacita plynovodu má činit deset miliard metrů krychlových ročně. Akcionáři TAP jsou firmy BP, SOCAR, Snam, Fluxys, Enagás a Axpo.

Celá trasa plynovodů, v níž je TAP konečným článkem, bude měřit 3500 kilometrů a celkové náklady projektu včetně přípravy těžby a vybudování terminálů dosáhnou 45 miliard dolarů (1,1 bilionu korun).

EU v tomto okamžiku dováží 53 procent energií, které spotřebuje, a import energie zároveň tvoří pětinu jejího veškerého dovozu. Za den utratí za tyto energie asi miliardu eur.

Závislá je přitom zejména na dovozu plynu, který tvoří asi dvě třetiny celkového importu energií. Největším dodavatelem je ruský Gazprom, který Evropě poskytuje 39 procent veškerého spotřebovaného plynu. V závěsu za ním je Norsko.