Mužem, který se pokusí zachránit francouzskou levici, nejspíš bude premiér Manuel Valls. Ten v příštích dnech podle všeobecného očekávání ohlásí svou kandidaturu na prezidenta.

Nahradí tak současnou hlavu státu Francoise Hollanda, který oznámil, že podruhé už nebude kandidovat. Hollandovo historické rozhodnutí dokládá, že popularita francouzských socialistů klesla až téměř na dno.

Od vzniku francouzské Páté republiky koncem padesátých let minulého století zatím každý prezident svou funkci obhajoval a většinou úspěšně. I Hollande chtěl opět kandidovat, ale nakonec se sklonil před nevyhnutelností porážky: podle průzkumů ho podporují jen čtyři procenta Francouzů.

"Moc a vykonávání moci mě nepřipravily o soudnost," uznal Hollande, že by měl ve volbách jen minimální šance.

Francouzská socialistická strana je po téměř pěti letech Hollandova prezidentství nepopulární a vnitřně rozhádaná. V lednu ji čekají primárky, ve kterých chce vybrat svého prezidentského kandidáta. Novou hlavu státu Francouzi zvolí na jaře. Do primárek se téměř jistě přihlásí již zmíněný premiér Valls. Kandidaturu zvažoval i v době, kdy Hollande o své budoucnosti ještě mlčel; Valls tedy nevylučoval, že se postaví proti svému šéfovi. Jeho odchod mu uvolňuje cestu.

Valls Hollandovo hození ručníku do ringu označil za "obtížné, vážné rozhodnutí". "Je to rozhodnutí státníka," uvedl.

Manuel Valls ale nemá vítězství ve stranických primárkách zdaleka jisté. Soupeřit s ním bude řada kandidátů, kteří ho vesměs budou kritizovat zleva.

Valls se stal předsedou vlády v roce 2014, zhruba v polovině Hollandova prezidentství. Měl za úkol uskutečnit obrat směrem do politického středu, který Hollande provedl v reakci na nepříznivé výsledky francouzské ekonomiky a nevoli, kterou vyvolalo jeho citelné zvýšení daní. Tato politická změna ale rozdělila socialistickou stranu a Valls s Hollandem se stali nepřijatelnými pro její levicové křídlo.

Zatímco Francois Hollande se pustil do reforem trhu práce nebo do daňových úlev pro firmy pod tlakem okolností, Valls v socialistické straně vždy patřil k liberálnějšímu proudu.

I pokud by ale nominaci své strany získal, do Elysejského paláce, kde sídlí francouzští prezidenti, by stále měl hodně daleko. Deník Les Echos označil možnost, že by ve volbách jakýkoliv kandidát socialistů dokázal zvítězit, za "víc než hypotetickou."

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

Kandidátem pravice se po drtivém vítězství v primárkách stal bývalý premiér Francois Fillon.

Na krajní pravici zase pevně dominuje Marine Le Penová. Podle všech průzkumů by právě ona a Fillon postoupili do druhého rozhodujícího kola prezidentských voleb.

Vallsovi nedávný průzkum přisoudil jen devítiprocentní voličskou podporu. Konal se ale v době, kdy nebylo jasné, jestli Valls bude kandidovat.

Současnému šéfovi vlády komplikují cestu k prezidentské funkci i další okolnosti: o hlasy reformě zaměřených příznivců levice a politického středu se uchází i Emanuel Macron, nestraník a bývalý ministr hospodářství.

Socialisté se navíc musí strachovat o úbytek hlasů mezi manuálně pracujícími vrstvami. Ty dřív masově volily levici, ale podle průzkumů je stále víc láká Marine Le Penová se svým levicovým ekonomickým programem, nacionalismem a kritikou establishmentu.

Francouzské socialisty tak nejspíš nečeká ani tak boj o úřad prezidenta, jako vnitřní souboj o další směřování strany. "Jde o to, kdo poskládá dohromady to, co zbude po rozvratu socialistické strany," řekl médiím politolog Claude Patriat.

Už roky trvající střet mezi levicovým a umírněným křídlem socialistů může skončit i rozpadem této tradiční francouzské politické strany.