Šéf frakce liberálů a demokratů (ALDE) v Evropském parlamentu a někdejší belgický premiér Guy Verhofstadt doufá, že rok 2017 se stane rokem nástupu liberálů v Evropě. Na prosincovém kongresu ALDE ve Varšavě prohlásil, že příští rok jeho frakce získá osmého evropského předsedu vlády ze svých řad, a stane se tak nejsilnější skupinou při summitech hlav států. Zařídit to mají podzimní sněmovní volby v Česku a předseda ANO Andrej Babiš: "Jsem si jistý, že s vámi, Andreji, budeme mít osm premiérů v Evropské radě," prohlásil Verhofstadt směrem k zástupcům ANO.

Dříve než se tak možná stane, chce ale Verhofstadt získat významný post pro sebe. Ač je až ze čtvrté nejsilnější frakce v europarlamentu, rád by se v lednu stal předsedou této čím dál mocnější instituce. "Je to možná úplně nejvýraznější osobnost mezi poslanci," tvrdí český europoslanec za ANO Pavel Telička a věří, že by Verhofstadt mohl nakonec uspět a získat podporu rozhodujících sil, lidovců a socialistů.

Zmatek po Schulzovi

Současný zmatek ve vrcholových unijních funkcích zařídil dosavadní předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který na konci listopadu oznámil, že s evropskou politikou končí a vrací se do té německé. Pro německé sociální demokraty je to sice vzpruha před parlamentními volbami příštího roku, pro Brusel je to ale bolehlav. V čele jediné přímo volené unijní instituce se podle nepsané dohody už roky střídají po pěti letech zástupci nejsilnějších frakcí, pravicové Evropské lidové strany a levicového Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Podle této nepsané úmluvy měl německý sociální demokrat Schulz v lednu předat post lidovcům, ale předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker mocně loboval za to, aby jeho přítel pokračoval dál. Vyvážilo by to přesilovku v ostatních vrcholových funkcích, kdy Juncker i předseda Evropské rady Donald Tusk zastupují právě lidovce. S náhlým odchodem Schulze tato dohoda ale padla a Verhofstadt pochopil, že velké strany nemají nyní koho nabídnout. Ve Varšavě proto teatrálně odmítl "Evropu spravovanou dvěma velkými starými stranami" a volal po konci "zákulisních čachrů a mandátů bez vize".

Verhofstadtovy Spojené státy evropské

Na první pohled se Verhofstadt zdá bez šance. Buď post podle původních dohod připadne lidovcům, kteří příští úterý nejspíše vyberou svého kandidáta. Případně se post nechá socialistům, za které se o předsednictví už přihlásil jejich šéf, italský europoslanec Gianni Pittella.

Dohadování ale bude nakonec asi komplikovanější a možná do něj promluví právě i kandidáti ze slabších frakcí. Ze zmiňovaných jmen se jedině Verhofstadt může svou známostí rovnat Schulzovi: "Je to proevropský člověk schopný hledat kompromisy. Má respekt u partnerů v Evropské radě a Evropské komisi, je výborným vyjednavačem. Věřím, ze by byl mnohem více nadstranickým předsedou, než byl Schulz," chválí ho Telička. Verhofstadt už kandidoval na post předsedy Evropské komise, nyní je vyjednavačem Evropského parlamentu s Británií o podobě brexitu. Je známý svým nekompromisním prosazováním federativního uspořádání Evropy. Svou vizi nyní opakuje ve své nové knize Poslední šance Evropy, ve které volá po Spojených státech evropských podle vzoru USA.

Přestože svým urputným prosazováním federativní vize mnohé ostatní europoslance irituje, má šanci získat podporu dalších menších uskupení, která se chtějí zbavit dvojvládí lidovců a socialistů. "Má určitý potenciál získat podporu v dalších frakcích," říká Telička. Pravděpodobné by byly hlasy od zelených a radikálně levicových poslanců. Bruselem se množí i dohady, že by mnozí europoslanci ze socialistické frakce raději hlasovali pro liberála Verhofstadta než pro vlastního Pittellu.

Podpora od Farageho

Zda se Verhofstadtovi podaří rozbořit dohody dvou největších frakcí a získat křeslo předsedy čím dál mocnějšího europarlamentu pro sebe, se uvidí v lednu. Zatím získal jen jednu velmi nečekanou podporu – od svého letitého kritika v Evropském parlamentu, euroskeptika Nigela Farageho, který notně přispěl v čele Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) k brexitu. Podle Farageho by zvolení fanatického federalisty Verhofstada předsedou bylo nejrychlejší cestou, jak zničit celý Evropský parlament.