Česko nemělo právo zavřít kurdskou rodinu do detenčního zařízení, tedy do hlídaného areálu, mimo který se lidé nemohou volně pohybovat. Rozhodl o tom Soudní dvůr Evropské unie, tedy nejvyšší soud v EU. Podle něj Česko nedodrželo všechny podmínky nutné pro to, aby mohlo takto výrazně omezit svobodu obou kurdských rodičů a jejich dítěte. Podle soudu tedy jednalo nezákonně.

Kurdská rodina s jedním dítětem uprchla z Iráku kvůli strachu z teroristů z takzvaného Islámského státu. Dostala se až do Maďarska, kde požádala o azyl. Maďarské úřady ji poslaly do zařízení pro ubytování žadatelů o azyl. Odtud ale rodina po dvou dnech utekla a chtěla se dostat do Německa.

Na českém území ale Kurdy zadržela česká policie. Podle platných evropských pravidel mělo Česko rodinu vrátit zpět do Maďarska, tedy do země, ve které požádala o azyl. To české úřady udělaly. Po dobu, než k vyhoštění Kurdů došlo, je Česko zavřelo do detenčního zařízení. Do něj je podle pravidel možné poslat žadatele o azyl, u kterých existuje vážné riziko, že se budou vyhoštění bránit a pokusí se o útěk.

V Česku ale v té době neexistoval žádný zákon, který by tuto praxi upravoval. Úřady se řídily jen precedenčním rozsudkem českého Nejvyššího správního soudu. Ten proto požádal Soudní dvůr EU, aby rozhodl, jestli byl postup českých úřadů oprávněný.

Nejvyšší evropský soud ve středu rozhodl, že v daném případě "detence musí být prohlášena za protizákonnou". Možnost zavřít žadatele o azyl do detence je podle soudu tak vážným zásahem do jeho svobod, že musí být založena na jasných a předvídatelných zákonech. Nestačí tedy jen samotný fakt, že úřady mají podezření, že by se daný žadatel mohl pokusit o útěk.