Česká republika uznala povstaleckou Přechodnou národní radu (NTC) za jediného zákonného politického představitele Libye. Uvádí to prohlášení ministra zahraničí Karla Schwarzenberga.
"Vývoj situace potvrdil rostoucí váhu Přechodné národní rady do té míry, že se reálně stala jediným legitimním politickým představitelem libyjského lidu," uvádí se v prohlášení.
Podle Schwarzenberga bylo Česko mezi prvními zeměmi, které s NTC navázaly kontakty. Už během své návštěvy v libyjském Benghází koncem června ministr podle prohlášení uznal NTC jako "důvěryhodného představitele libyjského lidu".
Další vývoj situace potvrdil rostoucí váhu přechodné rady do té míry, že se stala jediným zákonným představitelem lidu.
"Česká republika je pevně odhodlána rozvíjet spolupráci s novou dočasnou vládou a ostatními představiteli země, kteří zemi povedou v přechodném období do svobodných voleb," praví se v ministrově prohlášení.
Česko, které již strádající Libyi pomohlo, je podle dokumentu připraveno na základě potřeb libyjské strany v této pomoci pokračovat. Chce se podílet na poválečné obnově Libye jak bilaterálně, tak v rámci Evropské unie, OSN a NATO.
"My zajisté nebudeme první. Já jsem konzervativní člověk i v těchto věcech. Kdokoli neovládá celou zemi, tak ho nemůžeme uznat jako novou legitimní vládu," řekl už v polovině dubna v Lucemburku Schwarzenberg.
Humanitární situace v Tripolisu je kritická. Lidé jsou bez jídla a vody - čtěte ZDE
Libyjští rebelové čistí zbytky odporu v Tripolisu a chystají se dobýt Syrtu - čtěte ZDE
Ještě koncem července ministr zopakoval, že dokud libyjští povstalci neovládnou celou zemi, nebude je Česká republika uznávat za oficiální libyjskou vládu. Premiér Petr Nečas už počátkem června uvedl, že Česko kroky k navázání prvních kontaktů se zástupci NTC "zvažuje".
Už minulý týden se ale na ministerstvu zahraničí začalo řešit, zda by se do Tripolisu mohl vrátit český velvyslanec Josef Koutský. Česko v únoru po propuknutí nepokojů v Libyi velvyslanectví uzavřelo a Koutský i se svými spolupracovníky odjel do Prahy.
K dnešku NTC uznala za legitimního představitele libyjského lidu Liga arabských států (LAS), dále dva státy mimo OSN (palestinská samospráva a Kosovo) a 68 států OSN (Francie, Katar, Maledivy, Itálie, Kuvajt, Gambie, Senegal, Španělsko, Austrálie, SAE, Německo, Kanada, Panama, Rakousko, Lotyšsko, Dánsko, Kapverdy, Bulharsko, Chorvatsko, Turecko, Polsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, USA, Japonsko, Albánie, Slovinsko, Černá Hora, Británie, Portugalsko, Botswana, Gabon, Tunisko, Nový Zéland, Egypt, Jordánsko, Maroko, Kolumbie, Irsko, Keňa, Omán, Bahrajn, Nigérie, Malta, Irák, Řecko, Norsko, Libanon, Jižní Korea, Súdán, Maďarsko, Čad, Etiopie, Burkina Faso, Srbsko, Bosna, Mongolsko, Pobřeží slonoviny, Makedonie, Kypr, Malajsie, Rwanda, Benin, Niger, Togo, Guinea, ČR).
Z EU dosud radu neuznalo Slovensko, Švédsko, Finsko, Rumunsko, Estonsko a Litva, z dalších evropských států třeba Švýcarsko, Bělorusko, Ukrajina a Rusko, z velkých světových zemí kupříkladu Čína, Indie, Brazílie, Mexiko či JAR.
Zřejmou výzvou k diplomatickému uznání se minulé pondělí stalo vyvěšení červeno-černo-zelené povstalecké vlajky na budově libyjské diplomatické mise v Praze. Stalo se tak v reakci na obsazení velké části Tripolisu povstaleckými jednotkami. Chargé d'affaires Núrí Ghaví tehdy vyjádřil politování nad tím, že Praha vládu rebelů oficiálně neuznala.
Diplomatická mise Mahmúda Džibríla
Přechodnou povstaleckou radu (NTC) už uznalo podle dostupných informací přes 50 států světa. Jejich počet se zvýšil minulý týden, kdy povstalecké jednotky dobyly Tripolis. Některé státy poskytly povstalcům diplomatickou podporu už mnohem dříve, Francie jako vůbec první uznala NTC už v březnu. Právě do Francie pravidelně přijíždí lobbovat premiér povstalců Mahmúd Džibríl.
Německo se k témuž kroku odhodlalo v polovině června. Z afrických zemí NTC uznal například Egypt nebo Tunisko, o kterém se mluvilo jako o možném útočišti Muammara Kaddáfího na útěku.
Minulý čtvrtek uznala NTC vlivná Liga arabských států, zatímco Africká unie stále uznání odmítá s tím, že čas k takovému kroku nastane až po úplném ukončení bojů.
