Obama vstoupil do historie, znělo demokratickým Denverem

Za Skalistými horami už záchazelo slunce, když Barack Obama předstoupil přes osmdesát tisíc lidí na stadiónu v Denveru, aby v historickém projevu přijal nominaci demokratické strany na prezidenta Spojených států.

"Dnes večer vzkazuji Američanům – demokratům, republikánům a nezávislým napříč tuto velkou zemí – dost," pronesl Obama a desetitisíce lidé mu odpovědělo skandováním

"Osm je dost," znělo z tribun v kritice prezidentství George Bushe. Nad hlavami Obamových přiznívců, kteří mnohokráte povstali v aplausu, se jako moře vlnily americké vlajky a transparenty s nápisem "Změna".

Ke svém tradiční symbolické rétorice Obama v uplynulé noci přidal pevnost a tvrdost nejen na adresu Bushovy administrativy, ale také vůči svému republikánskému soupeři Johnu McCainovi.

"Pokud chce John McCain debatovat o tom, kdo má temperament a úsudek být příštím vůdcem, vrchním velitelem, tak na takovou debatu jsem připraven," postavil se Obama svému rivalovi přesně na tom poli, kde by měl být nejzranitelnější, v otázkách národní bezpečnosti a zahraniční politiky.

"John McCain rád říká, že bude pronásledovat bin Ladina třeba k branám pekla, ale ve skutečnosti nedosáhne ani jeskyně, kde Ladin žije," kritizoval Obama republikánského kandidáte za jeho podporu války v Iráku a podle Obamy naopak podcenění boje proti Talibanu v Afghánistánu.

45 let po Kingovi

"Ano, ano, tak je to dobře, Obama musí ukázat, proč McCain není pro Ameriku možností," souhlasil Bobby L. Crosby s tím, že demokratický senátor ve čtvrtek stále a znovu zdůrazňoval rozdíly mezi svými a McCainovými rozhodnutími a programovými plány.

Pro Bobby Crosbyho a jeho ženu Shirley, kteří do Denveru dorazili z Jižní Karoliny, šlo o večer, kdy se veřejné události zároveň stávají mezníky osobního života.

"Před čtyřiceti pěti lety jsem chodil na střední školu a když ten den doktor Martin Luther King mluvil o svém snu, vyprávěli jsem si o tom doma s rodiči. Ale ještě dlouho jsem nevěřil, že bych se dožil chvíle, kdy budeme nominovat černošského prezidenta," vzpomínal Bobby Crosby.

Ve velkém historickém oblouku přijal Obama jako první Afroameričan historie prezidentskou nominaci v den výročí Kingova projevu z roku 1963. Kingův sen o společnosti, kde nebude rozhodovat barva pleti, se stal jedním z mezníků občansko-právního hnutí, které pak o několik let později za prezidenta Lyndona Johnsona vyústilo v důležité rovnoprávnostní zákony.

Obama se ovšem ve čtvrtek nespolehl jen na sílu okamžiku a velké metafory, v několika bodech popsal i své ekonomické plány.

"Snížím daně pro 95 procent všech amerických rodin," uvedl Obama opět v kontrastu vůči daňové politice George Bushe a plánům Johna McCaina, které by podle Obamy naopak jen zatížily střední třídu. Demokrtaický kandidát tak to určité míry vyslyšel kritiku zevnitř své strany, aby své inspirativní projevy doplnil o konkrétnější náplň.

"Pro pocit sounáležitosti"

Jeho projevem vyvrcholil pětidenní demokratický sjezd, jehož úkolem bylo i sjednocení demokratů po dlouhých, vyrovnaných primárkách mezi Obamou a Hillary Clintonovou.

"Odjíždím s dobrým pocitem. Věřím tomu, že drtivá většina těch, kteří měli s Obamou kvůli Clintonové problém, změnila názor," říkala ve čtvrtek Linda Greensteinová, delegátka z New Jersey.

V tomto státě v primárkách zvítězila Clintonová. Ve středeční nominační proceduře ve sjezdové hale Pepsi Centra ovšem sama Clintonová vyzvala New Jersey a ostatní státy, kde vyhrála, aby své hlasy daly Obamovi. Černošsky senátor z Ilinois tak byl nominován jednomyslně.

Rovněž sjezdový projev Hillary Clintonové, ve kterém řekla, že "Obama je můj kandidát a musí se stát prezidentem", měl velký ohlas. Stejně jako řeč jejího manžela Billa Clintona, který také jednoznačně podpořil Obamu, když uvedl, "Barack Obama je připraven být prezidentem USA".

Obama byl po Johnu Kennedym, který v roce 1960 pronesl nominační řeč v Los Angeles, prvním prezidentským kandidátem, který přijal nominaci na velkém otevřeném stadionu. V Denveru už od čtvrtečního oběda směřovaly ke stadionu zástupy lidí, hlavní dálniční tah, protínající metropoly pod Skalistými horami byl uzavřen.

"Je to historický okamžik, chceme být u toho. U televize se ještě nasedím dost," vysvětlovali penzisti Mary Ann a Dennis Larsenovi z Denveru, proč se na Obamovu řeč raději nepodívali v klidu domova.

"Já vím ,že tady budu někde vysoko na tribuně a Obamu dole na ploše pořádně ani nepoznám. Ale jde o ten pocit sounáležitosti. A energie, to se nikdy nezapomíná," dodával Dennis Larsen, veterán z korejské války.

I bez patosu

Energie a radost z velké, společně prožité, chvíle jsou skutečně možná nejlepší slova v k popsání uplynulé noci. Tribunami běhaly mexické vlny, při vystoupeních Stevie Wondera či Sheryl Crow se tančilo, při příchodu Al Gorea stadion dlouho stál v aplausu.

"Jsem ráda, že zde byl, že to viděl," říkala Wendy Blocková z Boulderu, když z horní hrany stadiónu s koncem Obamova projevu vylétl ohňostroj.

Wendy mluvila o svém synovi Adamovi, kterému bude příští týden osmnáct let. Jako správný teenager se Adam bránil velkým slovům a patosu, když měl popsat své pocity. "Už se nemohu dočkat, až půjdu v listopadu volit. Obama je můj prezident," řekl nakonec.