V nepálské vesničce Simen, skryté pod vysoko se zdvihajícími himálajskými vrcholky pět dní chůze od nejbližšího města, platí děti za školu dřevem nebo zvířecím trusem a život se tu zdá být nedotčený moderním světem.

Ale i sem přicházejí změny. Jen o dvě údolí dál ve vesnici Dho Tarap vzkvétá obchod a mezi modlitebními praporky září satelitní antény přijímající pořad o americkém wrestlingu.

Kontrast mezi těmito dvěma osadami naznačuje budoucnost pro region Horní Dolpa, jednu z nejvýše položených obydlených oblastí na zemi.

A místní děti, jako je Pema Lama, pravděpodobně prožijí život plný matoucích nových zkušeností.

Pemovi rodiče si nemohou dovolit poplatek 3 000 rupií (asi 700 korun) za půlroční školní docházku, a tak jako většina místních obyvatel posílají děti do školy s dřívím nebo jačím trusem. Obojí se váží a přijímá namísto peněz.

"Škola nemá moc financí," připouští šestadvacetiletý učitel Sonam Cering nad šálkem slaného tibetského čaje, který si připravil na kamnech na dříví v místní základní škole. "Žáci musejí přinést 50 kilogramů palivového dříví, a pokud nemohou, pak stejné množství jačího nebo koňského trusu."

Do školy chodí jen šest měsíců v roce

Odlehlé území hluboce zaříznutých kaňonů a rozvodněných řek Horní Dolpa je odděleno od zbytku Nepálu průsmyky ve výšce přesahující 5 100 metrů nad mořem. Tyčí se tu horské štíty s cestičkami klikatícími se podél srázů, po nichž farmáři a nomádi ženou své střapaté, černé jaky na jih na zimní pastvu.

Políčka osetá ječmenem, pohankou, brambory a ředkví se obdělávají, ale úroda stačí sotva na přežití rodiny. Jaci, ovce a kozy poskytují mléko, máslo a maso, a také vlnu a kůže na šaty a boty. Většina místních mluví dialektem nazývaným "dolpo" a úroveň gramotnosti je zhruba 20 procent.

Žáci se učí jen šest měsíců v roce. Jedním z důvodů je krutá zima, v létě zase většina dětí tráví celé týdny s rodiči při riskantní sklizni parazitické houby housenice čínské, která je vysoce ceněná pro své údajné afrodiziakální účinky.

Až do roku 1989 byla Horní Dolpa uzavřená i pro horolezce a podle Světového programu pro výživu (WFP) je jedním z nejhorších míst co do zajištění potravinové bezpečnosti na světě, především kvůli své nepřístupnosti a drsnému terénu.

V nejvyšší vesnici světa sledují wrestling

Jen o několik dní chůze dál nabízí obec Dho Tarap všechna potěšení i problémy života v 21. století. V pohodlném Caravan Guest House, jednom z řady hotelů vzkvétajících na místě, jež mnozí označují za "nejvyšší vesnici světa", se dvaačtyřicetiletý Djampa Lama dívá na svou novou televizi s plochou obrazovkou.

Do vesnice ležící v nadmořské výšce 4 200 metrů se přestěhoval před 18 lety, aby vydělal na rodícím se zájmu o horolezecké výpravy i čím dál tím vyšším počtu sklízečů housenice, kteří vesnicí procházeli.

"Je tady teď 252 domů a jen možná pět nebo deset z nich má televizi. Většina lidí pořád ještě neví, co se děje v okolním světě, nebo dokonce v téhle zemi. Ale to se mění," říká. "Nová generace chodí do školy, učí se nepálštinu a taky se učí být v kontaktu s okolním světem."

Od doby, co si koupil televizi, prý sleduje domácí i světové zpravodajství, ale také zve přátele, aby se s ním dívali na anglickou fotbalovou ligu, a hlavně na WWE Wrestlemania, což je jednoznačný favorit.

Horní Dolpa by si měla finančně ještě víc polepšit - a také se ještě víc otevřít západní kultuře - díky nové Velké himálajské trase; nejdelší a nejvýše položené trekkingové cestě na světě, která touto oblastí prochází.

Za touto trasou stojí nizozemská organizace SNV, která mimo jiné školí vesničany podél 1700 kilometrů dlouhé stezky, aby dokázali poskytnout služby horolezcům včetně například vybranější kuchyně a západních toalet.

Televize může místní zkazit

Ale turistické dolary s sebou přinášejí nebezpečí, míní Amči Namgajal Rinpočche, čtyřiačtyřicetiletý tibetský lama, který žije v Dho Tarapu.

"Lidé teď mají trochu peněz a řemesla pomalu mizí. Byli zvyklí vyrábět si dokonce i vlastní boty," vysvětluje. "Turisté sem přicházejí v nápadných šatech a botách, a kdyby lidi měli peníze, chtěli by je taky. Když mají lidi peníze, vždycky je tu něco, co budou chtít," dodal.

Právě tak je podle něj smíšeným požehnáním televize, protože záběry západní kultury mohou místní obyvatele kazit.

"Je v pořádku vidět okolní svět," řekl mnich, který sám sleduje na své televizi nepálské programy. "Ale je třeba, aby si lidé udrželi vlastní kulturu a ze světa si vzali ty dobré příklady, ne ty špatné."