Praha, 3. 5. 2002

hn: Vaše země je považována za favorita mezi kandidáty na vstup do EU. Koordinujete nějak vyjednávání s Evropskou unií s dalšími kandidáty, nebo dáváte přednost individuálnímu postupu?

Existuje poměrně těsná spolupráce v rámci pobaltského prostoru. Vedeme informativní konzultace o nejpalčivějších otázkách jako je například zemědělství, protože tato otázka nás pálí nejvíce. Navrhovaných 25 procent úrovně dotací nynějším členům unie vidíme jako velice problematické a předpokládaný nárůst každý rok o 5 procent vnímáme jako nereálnou záležitost. Chtěli bychom, aby to procento bylo samozřejmě vyšší a aby přechodné období nebylo tak dlouhé.

hn: Kapitola zemědělství se bude řešit v druhé polovině roku, těsně před tím, než dostanou některé kandidátské země od unie pozvánku. Má v závěrečném jednání s Bruselem naději na úspěch koordinovaný přístup kandidátů, nebo individuální postup?

Výměna názorů, koordinace, to určitě má hluboký smysl. Zároveň platí, že otázka přímých dotací je v případě jednotlivých kandidátů spojena se specifickými problémy. Co trápí nejen Estonsko, Lotyšsko a Litvu, to jsou produkční kvóty, které jsou nastaveny příliš nízko. Jsou tak nízké, že nám ani neumožňují zásobovat potravinami vlastní zemi. A to všechno kvůli tomu, že období, z něhož unie při stanovování kvót vychází, je nejhorší, protože v té době se zemědělská výroba v Pobaltí propadla na nejnižší úroveň.

hn: Na podzim budou některé kandidátské země pozvány ke vstupu do Evropské unie. V tuto chvíli to vypadá, že bude pozváno deset států. Dovedete si, byť teoreticky, představit, že pozvánku by dostalo Estonsko a nikoli ostatní pobaltské státy?

Pobaltské státy mezi sebou poměrně těsně spolupracovaly. Měli jsme možnost vzájemného srovnávání. Všichni jsme blízko, ve stejném stadiu příprav. Situace, na niž jste se ptal, vůbec nevznikne.

hn: Letos se bude rozhodovat o dalším důležitém rozšíření, tentokrát Severoatlantické aliance. I tady je vaše země jedním z favoritů. Co si od členství v NATO slibujete?

Estonsko splnilo všechny požadavky, které byly formou jakéhosi jízdního řádu předloženy. To znamená, že třeba v letošním roce byla vyčleněna dvě procenta hrubého národního produktu pro výdaje na obranu. Z dosavadních konzultací nebo setkání s představiteli NATO v Estonsku vyplynulo, že jsme skutečně připraveni.

Ještě před rokem dvěma bylo přičlenění pobaltských států k NATO velkým otazníkem. Koncem minulého roku a především počátkem letošního stále sílily hlasy, že je třeba pobaltské státy do aliance přijmout. Za podporu našeho členství musíme poděkovat i prezidentu České republiky.

Hned při obnovení nezávislosti Estonské republiky jsme nastolili cíl, že se chceme vrátit do evropského kulturního prostoru, do něhož jsme kdysi patřili. Současný svět je integrován, především hospodářsky. A Evropská unie je takovým jednotícím prvkem celého evropského regionu. Když to vezmeme z bezpečnostního hlediska, tak většina členů unie je zároveň členy NATO. Je přirozené, že Estonsko chce být součástí bezpečnostních struktur. Jestliže hodnoty, které sdílí estonský národ, jsou také hodnotami evropskými, tak se samozřejmě chceme stát součástí tohoto prostoru se vším, co k tomu patří.

hn: Rusko mělo v minulosti velké výhrady k rozšíření NATO, vůči přijetí pobaltských států nejsou poslední dobou výhrady tak silné. Jaké jsou estonské vztahy s Ruskem, a to nejen co se týče NATO a bezpečnostních otázek?

To, že Rusko se stavělo proti našemu členství v NATO, můžeme z obecného hlediska pochopit. Je třeba říci, že Rusko chápe strategické cíle a strategickou situaci současného i budoucího světa. To potvrzuje i fakt, že se připojilo k protiteroristické koalici. Nakonec vstup České republiky do aliance proběhl bez nějakého velkého odporu ze strany Ruské federace. Proto předpokládáme, že něco analogického, podobného se stane, až se tam přičlení Estonsko.

Estonsko si přeje, aby vztahy mezi Estonskem a Ruskem byly vztahy dobrých sousedů. Jsem přesvědčen, že kontakty s Ruskem se v nejbližší budoucnosti podstatně rozšíří, znovu se budeme zabývat vzájemnými vztahy především v hospodářské oblasti.

hn: Jaký význam připisujete faktu, že po znovuobnovení nezávislosti se Estonsko vyrovnává s přítomností ruské menšiny?

Když se na to podíváme z osobního, individuálního pohledu, tak samozřejmě máme určité obavy. Už v roce 1988 Estonsko deklarovalo svoji nezávislost s tím, že estonské zákony mají prioritu před zákony Sovětského svazu. Můžeme říci, že to bylo jedním z momentů, který způsobil rozpad Sovětského svazu. Estonsko jako jedna z mála zemí zvládla nesmírně složité politické procesy bez krveprolití.

Jistě, existují jednotlivci nebo skupiny, a to nejen v estonské společnosti, kteří jsou nespokojení nebo nechápou, či spíše nechtějí chápat, co se ve společnosti děje. To by ale nemělo být žádnou bariérou, žádnou překážkou pro připojení Estonska k NATO a k Evropské unii. Podle posledních sociologických výzkumů většina vstup do obou organizací podporuje.

hn: Vaší zemi byla svěřena organizace písničkové soutěže Eurovize, což jistě pomůže zvýraznit jméno Estonska. Má estonská vláda a vy osobně nějakou strategii, jak prosazovat jméno malé země ve světě?

Takovou strategii máme a používáme. Ten princip je velice jednoduchý: Jde nám o to, aby se ve společnosti mohl každý maximálně seberealizovat. Podívejte se například na tak složitý olympijský závod, jako je desetiboj, a náš závodník získal zlatou medaili. A když člověk něčeho dosáhne, tak svou radost často vyjadřuje písní. Tak se to stalo naší tradicí, že každých pět let se scházíme, abychom si zazpívali. Totéž se týká soutěží o nejlepší písně Eurovize. Z toho lze udělat velice jednoduchý závěr, že i malé národy jsou schopné dosáhnout vrcholných výkonů

Arnold Rüütel se stal estonským prezidentem loni na podzim jako člen opozice, protože vládní strany nebyly schopny prosadit svého kandidáta. Čtyřiasedmdesátiletý Rüütel je veteránem estonské politiky. Vzděláním a původním povoláním zemědělec, předseda kolchozu, je respektován venkovským obyvatelstvem. Od poloviny sedmdesátých let stoupal v hierarchii estonské komunistické strany, ve druhé polovině osmdesátých let stál v čele Nejvyššího sovětu Estonska. V této funkci dovedl zemi v roce 1991 k nezávislosti.

Autoři: Martin Ehl, Adam Černý

www.ihned.cz/autori