Uprostřed jihozambijské buše konají učitelé Douglas Mubita a Edward Sitatanga svou službu zemi. Ruleta na ministerstvu školství se při výběru jejich budoucího pracoviště zastavila u základní školy Namuswa Basic, kam dochází děti z okolních roztroušených vesnic. Spolu se svým třetím kolegou vyučují více než 320 žáků v devíti ročnících.


"Mělo by nás tu být sedm. Noví učitelé tu ale příliš dlouho nezůstanou, ucházejí se hned o místo někde jinde, podmínky jsou tu prostě příliš drsné. A tak teď každý z nás učí více než sto dětí," vypráví Sitatanga.. V Zambii přitom mezi nezaměstnané patří i více než deset tisíc učitelů. Vláda je však do loňského roku nemohla zaměstnat. Ve své snaze docílit plného oddlužení se musela držet přísných rozpočtových pravidel narýsovaných ekonomy Mezinárodního měnového fondu. Krom zmrazení platů státních zaměstnanců také zastavila najímání nových učitelů. Od letošního roku do zaměstnávání učitelů začaly plynout peníze, které by jinak putovaly do bohatých zemí v rámci splácení dluhů. Namuswa Basic si ale na nové posily musí ještě počkat.


Vodu zdejší učitelé odebírají z potoka nebo z věčně zanesené studny, cesta do nejbližšího většího sídla se stává drahým celodenním výletem a na elektřinu si nikdo ani naděje nedělá. "Vyučovat v těchto končinách je opravdovou obětí," říká Douglas Mubita.


Všichni žáci pocházejí z chudých rodin, cestou do školy denně nachodí několik kilometrů a místo učení musí pomáhat na drobných rodinných farmách. Každým rokem se odsud pro střední školu, která v Zambii zahrnuje společně gymnaziální i učňovskou úroveň, kvalifikují jen tři, čtyři děti. "Situace nás demotivuje. I ti, kteří splní podmínky pro další vzdělávání, nakonec zůstanou na vesnicích jen se základním vzděláním. Nejbližší střední škola je daleko a rodiče na internátní bydlení nemají. Za čtyři roky, které tu učím, za dalším vzděláním odešli jen dva studenti," vypráví se smutným úsměvem Mubita.


Namuswa poblíž hranice se Zimbabwe patří k odlehlým koutům Zambie, na které vláda pozapomněla. Během roku do Namuswy a okolních opuštěných oblastí na jihu okresu Choma nevládní organizace dopravují potravinovou pomoc. "Podpora tady působí více škody než užitku," tvrdí Sitatanga a dodává: "Lidem se samozřejmě musí pomoci od hladu, ale organizace teď jen rozdávají jídlo přímo do ruky. Mnozí si na to zvykají a přestávají se sami snažit. Během jednostranického režimu prezidenta Kaundy dobře fungovaly programy, kdy lidé dostávali potraviny za prospěšnou práci. Proč teď nelze pomáhat tímto způsobem? Lidé by aspoň prací za jídlo mohli trochu opravit školu, která od výstavby v polovině 60. let chátrá.".


V posledních pěti letech do okolí Namuswy nepřišla žádná státní investice a životní podmínky se ani v nejmenším nezlepšily. Novotou tedy září jen nový dárek ministerstva školství - desítky nových učebnic hudby v drobné sborovně základní školy. Bohužel ani jeden ze tří místních učitelů hudební výchovu pro sto žáků ve třídě nevyučuje...